Albert

Noční natáčení reklamy na Albert probíhalo celkem pohodově, horší byly ale dopady mých slov.

Reklama se natáčela v noci z 24. na 25. června. Zatímco při posledním natáčení reklamy Albert jsme jeli až do Berouna, tentokrát jsme natáčeli v Praze v jednom z hypermarketů. Jelikož natáčení nemělo trvat dvanáct hodin jako obvykle, dostali jsme ke snídani rovnou oběd – šťouchané brambory s kuřecím stehnem. Pak už nezbývalo nic jiného, než čekat, až si nás štáb vyžádá na plac. Bohužel v ten den začalo pršet a nepřestalo za celou noc, tudíž jsme museli všechen čas strávit ve stanu s další stovkou komparzistů. Měli jsme docela problém se všichni posadit, ale nakonec jsme se nějak vcucli. Čas jsme trávili tím, že jsme četli knihy nebo jsme se dívali na strašidelná videa přes YouTube, která nám pouštěla má dlouho neviděná kamarádka Romana.

Někdy po půlnoci si náš všechny vyžádali do vnitřních prostor Albertu, kde jsme opět čekali, až nás budou potřebovat. Místo, kde jsme se mohli zdržovat, moc dobře nevonělo. Všichni jsme museli zůstat u pultu s rybami. Naštěstí tam žádné ryby neležely, ale rybina byla cítit pořád.

Jakmile si nás rozprostřeli po place, kde se natáčelo, nestačil jsem se divit. Abych byl upřímný, divil jsem se, že barevné šprcky vyměnili, ale jak se říká, změna je život. Před námi stálo pódium, které bylo ohraničené třemi stěnami z uzenin a na němž bylo několik hudebních nástrojů. Na akci pak hudebníci začali hrát na své nástroje, děvčata tancovala do rytmu a nějaký vedoucí prodejny Albert vyskočil na jeviště a začal parodovat jednu úspěšnou zahraniční písničku.

Co jsem si o reklamě a jejich mase myslel, tu radši více rozebírat nebudu, neboť to doneslo spoustu nepříjemných záležitostí. AHOLD si totiž na FaceBooku přečetl mé vyjádření, a ač všem ostatním tam psali, že jim děkují za jejich názory a žádají je o doplnění adresy prodejny, aby vše dali do pořádku, v mém případě se čtyři lidi zapojili do akce, v níž zjišťovali mou identitu s tím, že když za něco dostanu zaplaceno, je dočista neprofesionální, když se o reklamě a jejich produktech budu jakkoli vyjadřovat. Že je nepřípustné, abych měl svůj názor na jejich reklamu a produkty. AHOLD po mně prostřednictvím mého šéfa žádal napsat omluvný dopis a odstranění všech uráživých vět, co jsem na FaceBook napsal, že pokud to neudělám, ukončí s mým šéfem spolupráci. Ač jsem věděl, že tímto AHOLD omezuje mou osobní svobodu projevu slova, odeslal jsem jim omluvný dopis, který se z větší části týkal spolupráce mezi mým šéfem a AHOLDem. Vysvětloval jsem jim, že není spravedlivé, aby někdo třetí pykal za chyby druhých.

Druhý den jsem se zajímal, zda jim šém odeslal můj mail. Odpověděl mi, že to v noci mělo ještě dohru, že klient odmítl díky mým slovům proplatit produkci celou reklamu a tudíž to produkce neproplatí mému šéfovi, což znamená, že se bude celá částka (která se pohybuje kolem pěti milionů) za natočení reklamy žádat od viníka, jímž jsem bez pochyb já. A že se mám připravit na to, že budu až do smrti splácet. Během dalších dnů se však už nikdo neozval. Nejspíše jim můj omluvný dopis stačil bohatě, anebo jim došlo, že nic z tohoto po mně žádat nemohou, neboť já k nim nejsem nijak zavázán ani smlouvou, ani morálními zásadami.

Víte ale, co mi přišlo vtipné? Když jsem celou záležitost popsal mamce svého přítele, která v Albertu nakupuje dost často, protože tento obchod má kousek od domu. Druhý den mi však volala, že mi musí říct něco, z čeho se určitě zasměji – v ten den, kdy jsem jí to vyprávěl, si v Albertu koupila maso a druhý den ho otevřela a zjistila, že je zkažené, tak ho šla vrátit. A dalších pár dnů na to jsem si na internetu přečetl, že jednomu muži střepy v pomazánce poškodily zub (více ZDE) a přitom AHOLD neházel žádnou vinu na konzumenta, ale nabídli mu odškodnění. V čem se tedy já liším od ostatních lidí? Možná jsem pro ně natáčel reklamu, což jsem bral za svou práci, kterou jsem odvedl stejně dobře jako ostatní, ale po zbytek všech dnů v roce jsem jejich potencionálním zákazníkem stejně jako všichni ostatní, a proto nevidím jediný důvod, proč bych se stejně jako všichni ostatní nemohl vyjadřovat k jejich reklamám a produktům. Nehledě na to, že jsem se vyjádřil k jejich masu a neřekl jsem vlastně vůbec nic jiného než to, co každou chvíli čtu na internetu nebo slýchávám v televizi. Vždyť zrovna AHOLD je tímto nejproslulejším obchodním řetězcem v zemi. Možná že podle AHOLDu je neprofesionální, když komparzista, který dostal zaplaceno za natočení reklamy během jedné noci, vysloví svůj názor o natáčení reklamy a kvalitě jejich produktů, ale hlavně, že je naprosto profesionální prodávat nekvalitní výrobky.

Prostě, práce je jedna věc a svobodný názor je věc druhá. V jedné judikatuře jsem si přečetl případ, kdy zaměstnavatel na hodinu vyhodil zaměstnance, který se vyslovil k jeho výrobkům. Zaměstnavatel ho ještě žaloval u soudu a žádal odškodnění. Nakonec to dopadlo tak, že soud řekl, že zaměstnavatel omezuje svobodu projevu a slova a že tím nijak neporušuje pracovní smlouvu, a musel zaměstnance přijmout zpět za předchozích podmínek a bez diskriminace a šikany a museli mu vyplatit roční příjem jako odškodnění.

Pokud však někdo z AHOLDu narazí na tento článek, myslím, že by bylo vhodné si nejdříve uvědomit své priority, neboť podle mého by si případným soudním sporem uškodili mnohem více, než kdyby po přečtení tohoto článku prostě zavřeli okno a na všechno zapomněli, jako by v životě nikdy nic takového nečetli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *