Anna a tři králové

Každý spisovatel musí nějak začít a tou zcela první knihou Radky Zadinové je právě Anna a tři králové, jež se řadí do kategorie Román pro ženy. Ne, že bych byl zastánce „růžové knihovny“ (a po přečtení této publikace již vím, že zastáncem tohoto žánru nikdy nebudu), ale nemohl jsem si odpustit nechat ležet tuto knihu v polici, když ji mám přímo od autorky podepsanou i s věnováním. Možná vás to všechny překvapí, ale pochází ze stejné vsi jako já a právě tato žena mi pomohla v mé literární kariéře vzkvétat. Teď jsem tedy na řadě já, abych se po uplynulých letech podíval na kvalitu a přínos jejích literárních počinů.

Říkal jsem si, že bych mohl být přátelský a v několika vět vystihnout, jak Radky prvotina nese ty nejvytříbenější vzory české literatury, ale nakonec jsem se rozhodl jinak. Těch vět, které budou patřit právě Anně a jejím tří králům, bude o něco více. Proto jsem se rozhodl článek rozdělit do více částí – forma, obsah a závěrečné hodnocení.

Forma

Pravda, každý se u koupi knihy na první pohled rozhoduje dle obálky, neboť právě obálka knihy prodává, nikoli její obsah. S tímto faktem jsem se seznámil již při vydání mé prvotiny Jedna stačí!: Jeden svědek. Avšak si myslím, že je hodně velký omyl, pokud obálka prodávající jistou knihu nekoresponduje s jejím obsahem. Ba o to horší považuji, když nesouhlasí ani samotný název knihy se zobrazením.

anna a tři královéKaždý by očekával, že na obálce uvidí něco, co vystihuje děj, anebo alespoň hlavní postavu románu v nějaké vystihující póze. Mě ovšem přijde, že Michal Houba, který obálku navrhl, knihu v životě nečetl a samotné nakladatelství PETRA mu podle všeho odpíralo i název románu. Proč Michal nedostal aspoň zevrubnou charakteristiku postav? Z názvu jasně plyne, že příběh především pojednává o jedné ženě a třech mužích. Na obálce vidíme nejspíš Annu a v pozadí dva muže a jednu ženu. Černovlasý muž by mohl charakterizovat Petra, který po Anně touží, ale na žádné stránce, či snad ve větě, jsem nezaznamenal, že by v příběhu figuroval někdo se zrzavými vlasy. Kde je tedy ten druhý muž a žena, jež se k němu tiskne? A Anna? Z příběhu jsem pochopil, že není nijak zvlášť krásná, nosí brýle a na hlavě se pyšní přírodní blonďatou hřívou. Proč je na obálce jakožto Anna vyobrazena modelka s melírem a bez brýlí?

Toť bylo vyjádření ke knize při prvním vzetí do ruky. Ale jak tedy vypadá uvnitř, když nám obálka podala tak falešnou představu o příběhu? K obsahu se vyjádřím o něco níže, teď tedy spíše k formě, jak je kniha rozvrstvená a psaná.

Mně osobně celkem vadí, když kniha není rozdělena na kapitoly. Vím, že někdo čte knihu tak dlouho, dokud ho to baví, a je mu jedno, kde skončí… Prostě vloží záložku a druhý den pokračuje od tohoto místa. Já ale každou knihu vždy četl po kapitolách, a když jsem usínal, počítal jsem si, kolik ještě zbývá stránek do konce kapitoly. Když jich bylo hodně a já věděl, že to nezvládnu, vložil jsem záložku klidně uprostřed kapitoly. To se však stávalo výjimečně. Vždy jsem musel kapitolu dočíst. U Radčina románu jsem měl o to větší problém, když jsem byl proti mé vůli nucen kdykoli to na mě přijde. Román je totiž rozdělen pouze na dva díly a žádné kapitoly neobsahuje. Dokonce i samotné díly nejsou rovnoměrné a po přečtení příběhu jsem nabyl dojmu, že by konec třetí čtvrtiny nějakým druhým podnadpisem nemusel být vůbec narušen. Beztak druhé části patří jen 50 stránek z celkových 245 stran.

Používání některých výrazů mi nepřišlo přirozené. Postavy v dialozích mluví až přespříliš kultivovaně a používají slova, které se v běžné mluvě snad nikdy nevyskytují. Na druhou stranu v té popisné části mě slangové a hovorové výrazy docela šokovaly. Radko, tohle by mělo být přesně naopak! Stejně tak, že kniha je vlastně jeden dlouhý dialog. Nemáme možnost se dozvědět nic navíc, pokud to není obsaženo v rozhovorech aktérů či v krátkých větách vypravěče mezi nimi.

A poslední věc, která mi na knize po formální stránce vadí, že je použit žlutý recyklovatelný papír, skrz nějž vidíte prosvítat řádky následujících stran knihy. Navíc je papír tak tenký, že jsme se při listování bál, abych ho neroztrhl.

Anotace

Anotace knihy zní: „Prázdninový příběh party přátel, kteří si kvůli pochybné sázce zahrávají nejenom se svými city, ale i se svými životy. Teprve smrt jednoho z nich jim otevře oči, aby si uvědomili, že s láskou se nedají hrát žádné hry. A že láska se někdy neobejde bez bolesti.“ – Tato předzvěst působí velmi poutavě a čtenář začíná od příběhu něco očekávat. Je pak až žalostné, když zjistí, že stejně jako první část obálky, tak i ta zadní část neobsahuje takřka nic pravdivého.

Když tedy rozebereme tento text, k čemu se dostaneme?

Prázdninový příběh party přátel? Pod tím si každý představí, že příběh pojednává o studentech střední či vysoké školy a že počíná koncem června a končí na počátku září. Postavy ale žijí s pracovním nasazením, až na Přemka, který studuje vysokou školu. Na první straně se ocitáme někde v květnu a příběh je dovršen slovy „Šťastné a veselé Vánoce.“ Chtěl bych pracovat a mít tak dlouhé prázdniny. A že je to příběh party přátel? Pardon, ale příběh je především o Anně, která se na první straně poprvé v životě setkala s Vítkem, který jí pod vidinou peněz donutil do „fingovaného“ manželství, a až po týdnu ji v den svatby seznámil se zbytkem party. Anna je nechtěla poznat a bála se jejich setkání a co si o ní budou myslet, že tak lehkomyslně řekla zcela cizímu muži „ano“ před oltářem. Vlastně po celou dobu příběhu se zdá, že si přátelské pouto vytvořila pouze k Adamovi, který nešťastnou náhodou umřel.

Proč se autorka zmiňuje o pochybné sázce, když samotné postavy na této sázce nic pochybného nevidí? Je to pro ně pouze hra a z počátku byla i pro Annu, dokud se o dva měsíce později do Vítka skutečně nezamilovala a začala se trápit tím, že pro Vítka to stále hra na manželství je. Abych se přiznal, očekával jsem, že třeba Vítkovi k narozeninám věnují dárek v podobě zkrácení roční lhůty soužití do data jeho narozenin a že sázku vyhrál. Ve skutečnosti příběh začíná sázkou, tato sázka má hlavní roli téměř na všech stránkách v knize, a přitom to končí vyznáním lásky. A sázka? Ta je pasé? Ta už neexistuje, už se podle ní nehraje? Co s ní je? A není to porušení pravidel, když si vyznají lásku a začnou manželství považovat za skutečné? Přitom si neuvědomuji, že by tato kniha měla pokračování, tak proč není sázka dořešena, když prochází celým příběhem a neustále se na ni odvolávají?

Nejvíce mě pobavilo tvrzení,  že teprve smrt jednoho z přátel jim otevře oči. Možná jsem slepý, ale smrt Adama spíše naopak všem oči zavřela pod tíhou litrů slz a stovek láhví alkoholu. Anna chtěla spáchat sebevraždu, Petr se chtěl upít k smrti. Vítek s Irenou, Hanou a Přemkem to téměř neprožívali a ejhle, příběh pokračuje tam, kde začal a stále tu hlavní roli hraje ta prokletá sázka.

Obsah

Nechodil jsem na žádnou literární, dramaturgickou či jinou obdobnou školu, dokonce jsem nikdy nenavštívil žádný seminář či kurz, přesto však vím, že příběh musí mít hlavu a patu, musí někam směřovat a především gradovat. Samozřejmě tomu všemu napomohou pikantní zápletky a vyvrcholení příběhu před samotným koncem. A Radčin román Anna a tři králové je zářným příkladem toho, jak na všechny tyto pravidla zcela zapomenout a jet si podle své vlastní lajny od začátku až do konce.

Abych autorce zcela nekřivdil, hlavu příběh má a vyvrcholení také. Za pomyslnou hlavu považuji právě tu sázku, o níž celý příběh je, a jak už jsem zmiňoval – sázka není nakonec dořešena, tudíž patu v příběhu postrádám. A vyvrcholení nalezneme hned na prvních třech stranách, které se pak nějakým způsobem monotónně roztahuje dál až do konce.

O čem příběh pojednává? O sázce! Ano, ale také o lásce, o naivní důvěřivosti tisíckrát podvedené Anny, o jejích neustálých slzách a žalostně depresivních náladách. O jejích nemotorných pohybech a o úžasné neschopnosti dávat na sebe pozor, aby náhodou ostatním nezkazila plány.

Po přečtení jsem pochopil, proč příběh není rozdělen na kapitoly. Je to z důvodu, že by se každá kapitola jmenovala „Výlet …“ ve všech možných podobách. Začínáme svatbou a nastěhováním Anny k Vítkovi a jeho mamce a bratru Vikovi. Líbánky tráví na chalupě Petra, který se do Anny zamiluje. Je to ale láska, když všichni vědí, že je sukničkář a že Petr Vítkovi vždy přebere dívku a pak ji odkopne?

Máme tu první výlet a první pokus o znásilnění Anny v rybníku. Skončí to tragicky. Anna se téměř utopí a pak ji na břehu oživují. I přesto, že poté Anna trpí panickou hrůzou z vody, se všichni rozhodnou, že půjdou do aqua-parku anebo na chatu k rybníku, aby Annu násilím odtáhli do vody. Ona se brání a nechce se jí, avšak nakonec povolí v náručí svého manžela.

Druhý výlet se uskuteční na řece, ač z toho Anna nemá zrovna dvakrát velkou radost. Losováním se rozhodne, že Anna pojede s Petrem v jedné lodi. Jí se ta představa příčí, ale samozřejmě nikomu neřekne důvod, proč. Petr je naopak šťastný jako blecha. Tento výlet také není dokončen v plném složení, protože tu opět dojde k dalšímu pokusu o znásilnění Anny v kanoi Petrem. Anna se opět objeví pod vodou a tentokrát se skutečně topí a Petr ji nemůže najít. Nakonec je sanitkou odvezena do nemocnice a protože si nic nepamatuje, na Petra se usmívá a Vítkovi nadává, že se s ním popral a měl by se omluvit.

Další výlet je věnován jízdním kolům. Opět se ukážou naprosto perfektní schopnosti Anny – není ničeho schopna a nakonec je to právě ona, komu se neustále dělá špatně a kdo ve sprše uklouzne, praští se do hlavy a upadne do mdlob. A proč? Protože všichni kromě Petra spali, ten se šel opět pokusit znásilnit Annu ve sprše. Samozřejmě i o tomto incidentu Anna mlčí jako hrob, protože věří, že když jí Petr popáté slíbí, že už se jí nikdy nedotkne, že slib splní.

Co podnikneme tento víkend? Mám nápad! Pojedeme na chatu! A tento víkend? Co takhle do aqua-parku. Sakra, nudím se, kam pojedeme teď? Tak na chatu! Ty máš narozeniny, že? Tak to oslavíme na chatě! – Jak tak koukám, Anna neměla vůbec žádné kamarády, dokud se zvláštním způsobem nedostala mezi tuto partu, která se téměř každý víkend shlukuje na chatě a kde se téměř pokaždé Petr pokouší znásilnit Annu. A to nemluvím o tom, že mu není cizí ji vyzvednou po práci v týdnu, odtáhnout do parku anebo k němu domů a zkusit to tam.

Adam slaví narozeniny. Kde to oslaví? Na chatě, kde se sejdou všichni kromě Vítka. Zcela se opijí, Anna se utápí ve smutku, až ji ráno probudí něžné polibky a hrubé vniknutí do jejího těla. To ji probudí a zjistí, že to není Vítek, ale Petr, kdo s ní zrovna souloží. Vážně Petr vůbec nic nevydrží a je u konce sotva zasune anebo Anna nezaregistrovala půlhodinovou soulož a probudila se u Petrova vyvrcholení? Při čtení této pasáže jsem nad tím vůbec nepřemýšlel. Do hlavy mi tato myšlenka vjela až poté, co se na konci příběhu dovídáme, že je Anna těhotná a že si je stoprocentně jistá, že to dítě je Petra, protože v době početí s Vítkem nemluvila a neměla sex přes tři týdny. Není to trochu zvláštní? Jediné vysvětlení je, že Petr došel orgasmu ihned po vniknutí do Anny. To je ale borec! Ale aspoň se to konečně stalo! Konečně tu Annu přeci jen znásilnil.

Zde nastane ta situace, kdy umře Adam. Adam ji byl ráno probudit, a když vidí ležet její nahé tělo v posteli, hned mu dojde, k čemu došlo a nahání Petra. Najde ho na srázu a vyrazí k němu, aby ho pln zuřivosti zabil. Nakonec mu dá jednu pěstí, Petr se po něm ožene a už padají ze skály. Adam umírá a Petr přežívá se zlomeninami. Nejspíš proto, aby mohl Annu i nadále znásilňovat. I přesto, že si oba dávají za vinu, že jeho smrt zavinili oba dva, Anna Petra nechce už nikdy vidět, avšak Petrovi to nezabrání v dalších pokusech o znásilnění. A jakou pak má radost, když zjistí, že je Anna těhotná právě s ním.

Dítě roste a Anna ho skutečně nechce! Kdo by chtěl dítě násilníka bez citů? Proto se rozhodne pro interrupci, ale jak jsme od začátku příběhu zvyklí na její dlouhé rozhodování a nemotorné pohyby, oddaluje interrupci tak dlouho, aby své dítě nakonec sama zabila pádem ze schodů. Zvláštní, že i když brečí, protože umřelo její dítě, že si tentokrát nedává žádnou vinu.

Závěrečné hodnocení

Víte, nad čím jsem vždy přemýšlel, když jsem četl jakoukoli jinou knihu? Zda hlavní postavy vůbec chodí na záchod a zda jim něco říká sprcha či koupel. Konečně jsem narazil na knihu, kde se to objevilo. Bohužel to ale bylo tak časté, až mi to kazilo celkový dojem na příběh. Anna se neustále sprchovala. Ráno před prací, večer po práci, o hodinu později po sexu a hned zase ráno po probuzení před prací. Takto vypadá Anny rozvrh dne a spisovatelka jejím sprchováním skutečně nešetřila.

Z celkového pohledu mám pocit, že v knize šlo pouze o: práce, sprcha, sex, sprcha, znásilnění, sprcha, práce, sprcha, znásilnění, sprcha, výlet, výlet, znásilnění, výlet, znásilnění a hned sprcha! Skutečně záživné čtení. Kniha postrádá vtip, postrádá napětí a o ději ani nemluvím. Ale možná je to jen tím, že já nejsem dostatečně citlivá osoba a že nepatřím do kategorie, pro kterou je tato kniha věnována.

Radce se omlouvám, ale i přesto, že je kniha dílem psaná skvěle a dílem vlastně bez obsahu (tuto narážku pochopí pouze ten, kdo si knihu přečte), nemohu jí dát více jak 30% pro ohodnocení její prvotiny. Uvidíme, jak si Radka povede dál.

Žánr:
Pro děti a mládež, Dívčí romány
Rok vydání: 2006
Počet stran: 245
Nakladatelství: Petra
ISBN: 80-7301-165-4

Nicméně Radce mockrát děkuji, že mi umožnila si její knihu přečíst a vážím si jejího krásného věnování, jež mi do knihy vepsala 16. února 2006.

3 Komentářů

  1. Zpětné uporoznění:Variace na lásku – Tom Lery

  2. Zpětné uporoznění:Ohnivý kuře – Tom Lery

  3. Zpětné uporoznění:Motýlí čas – Tom Lery

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *