Der Turm

Natáčení německého filmu der Turm probíhalo ve dnech 20.-22.10. v Plzni. Jednalo se o noční natáčení, které většinu času probíhalo na hlavním nádraží, které se na 3 dny změnilo na DRESDEN HAUPTBAHNHOF. Natáčení tohoto filmu jsem přijal z toho důvodu, že v Plzni bydlím a nemusel jsem nikam dojíždět.

    den PRVNÍ    

První den natáčení probíhal ve čtvrtek přes noc. Proto mě také překvapilo, že už v 16 hodin jsem měl být na nádraží v kostymérně. Pochopil jsem, že je to z toho důvodu, že nás komparzistů bylo 250 celkem a v 18 hodin by nás nestihli všechny převléknout. Nejdříve jsem si počkal několik dlouhých minut, než jsem se konečně dostal do rozlehlé haly, kde stálo několik dlouhých řad věšáků s šaty na ramínkách. Vlezl jsem si vpravo až dozadu, kde jsem vyhledal svůj kostým pod číslem 226 a převlékl se do džín, trička a džínové bundy. Nic jiného jsem neměl a také neměl povolené.

Zatímco jsem čekal, co se bude dít dál, sledoval jsem, jak to postupně několik lidí vzdávalo, že se prý radši půjdou vyspat. Využil jsem možnosti a snažil jsem se namísto nich dostat svého bratra a přítele. Nejdříve jsem musel počkat na vyjádření, jak to s množstvím lidí vypadá a nakonec za mnou Michal dorazil s tím, že by jednoho navíc potřebovali. Bratr se diskvalifikoval sám, protože na mou otázku, zda by si chtěl něco vydělat na natáčení filmu, odpověděl, že rád, ale přijde o půl hodiny později, protože neodejde o pár minut dřív ze školy. Jeho rozhodnutí. Oni čekat nebudou, a když pro Mirka bylo lepší zůstat o 20 minut déle ve škole, než si jít vydělat slušné peníze, zavolal jsem přítelovi, který dorazil ihned.

Mezitím jsem si skočil k maskérně. Maskérce se nelíbil můj strnovous, který před pár dny sama vytvořila, ale nechala mě tak, jak jsem byl. Odešel jsem se najíst na parkoviště. Ještě než jsem se mohl najíst vydatných párků s rohlíkem, rozdělili nás do několika skupin (A, A+, B, B+, C). Skupina s pluskem byla ta, která se pohybovala hned kolem hlavních herců přímo u kamer. Skupina C byla ta nejposlednější v dáli a já do ní patřil také.

Jakmile jsem se v 17:30 nasnídal, potkal jsem se s Karlem a doprovodil ho k Michalovi. Všichni společně jsme odjeli na Jižní Předměstí do Skrétovy ulice, kde se natáčel demonstrační pochod za pokřiku „Auf die Straße!“. Nejdříve jsem byl někde vzadu v ulici, ale po nějaké době si režisér usmyslel, že potřebují někoho, kdo by k dvěma holkám ze skupiny A+ přiběhl a povídal si s nimi a pokračovali pak společně do demonstrace. Byl jsem vybrán já, což mě potěšilo, neboť jsem se najednou stal křovím hlavního herce, který mi zapaluje svíčku a přátelsky plácá po zádech.

Jakmile byla nějaká pauza, zaběhl jsem si za přítelem, který měl můj batoh s oblečením. Nebylo to povolené, ale nikdo se nevšiml, že na sebe házím ještě 2 mikiny a šálu. A Kája mi nosil štábní jídlo… to jsem si to užíval.

Když jsme historickou ulici z roku 1989 opustili, najedli jsme se na hlavním nádraží a pak pokračovali dále v natáčení. Ale než se tak stalo, muselo se rozhodnout, kdo bude natáčet i druhý den a kdo tedy bude hlavní hvězdou druhé poloviny této noci. Vybírali jen 25 lidí, proto jsem pochyboval o tom, že by mě vybrali a já už se těšil, že se vyspím, neboť v noci byla obrovská zima, ale na druhou stranu jsem si říkal, že bych měl více peněz. Zbývali poslední tři lidé a na dotaz, zda někdo umí mluvit německy, jsem se zrovna protahoval a už jsem byl zapsán do seznamu. Nejdříve se mě ale zeptali, zda umím německy. Řekl jsem, že nevím a Němka mě najednou oslovila: „Sag etwas in Deutsch!“

„Wie heißt du?“ byla má první věta, která mě v němčině napadla.

„Super!“ pochválila mě s úsměvem na tváři a já už věděl, že po zbytek noci budu mezi 25 předními komparzisty a také natáčet druhý den.

Po večeři jsme natáčeli na nástupišti, kde proti nám na akci postupují policisté, s nimiž se pak pereme. Byla zima, ale pobavili jsme se, a ve 4:30 jsme vyrazili domů.

Der Turm

[img src=http://tomlery.cz/wp-content/flagallery/der-turm/thumbs/thumbs_fotografie0888.jpg]60Der Turm
[img src=http://tomlery.cz/wp-content/flagallery/der-turm/thumbs/thumbs_fotografie0889.jpg]60Der Turm
[img src=http://tomlery.cz/wp-content/flagallery/der-turm/thumbs/thumbs_fotografie0892.jpg]60Der Turm
[img src=http://tomlery.cz/wp-content/flagallery/der-turm/thumbs/thumbs_fotografie0895.jpg]60Der Turm
[img src=http://tomlery.cz/wp-content/flagallery/der-turm/thumbs/thumbs_fotografie0898.jpg]60Der Turm
[img src=http://tomlery.cz/wp-content/flagallery/der-turm/thumbs/thumbs_fotografie0900.jpg]60Der Turm
[img src=http://tomlery.cz/wp-content/flagallery/der-turm/thumbs/thumbs_img_3934.jpg]70Der Turm
[img src=http://tomlery.cz/wp-content/flagallery/der-turm/thumbs/thumbs_x111021_192151.jpg]70Der Turm
[img src=http://tomlery.cz/wp-content/flagallery/der-turm/thumbs/thumbs_x111021_192436.jpg]60Der Turm
[img src=http://tomlery.cz/wp-content/flagallery/der-turm/thumbs/thumbs_x111021_192504.jpg]60Der Turm
[img src=http://tomlery.cz/wp-content/flagallery/der-turm/thumbs/thumbs_x111021_192637.jpg]70Der Turm
[img src=http://tomlery.cz/wp-content/flagallery/der-turm/thumbs/thumbs_x111021_193524.jpg]60Der Turm
[img src=http://tomlery.cz/wp-content/flagallery/der-turm/thumbs/thumbs_x111021_193537.jpg]60Der Turm
[img src=http://tomlery.cz/wp-content/flagallery/der-turm/thumbs/thumbs_x111022_184651.jpg]60Der Turm
[img src=http://tomlery.cz/wp-content/flagallery/der-turm/thumbs/thumbs_x111022_194122.jpg]60Der Turm
[img src=http://tomlery.cz/wp-content/flagallery/der-turm/thumbs/thumbs_x111022_195551.jpg]60Der Turm

    den DRUHÝ     

Druhý den natáčení byl ten nejhorší a nejlepší, jaký jsem zažil. Nejhorší v tom, že jsem se neustále hádal s kostymérkami a to i němčině (asi proto se ptali, zda tu někdo mluví německy) a nejlepší proto, že jsme skončili po šesti hodinách a šel jsem domů.

Byl jsem poučen z předchozího mrazivého dne a pro jistotu jsem si pod svůj kostým vzal troje ponožky, tepláky, mikinu, svetr a ještě jednu mikinu. Přes kontrolu kostymérky jsem prošel. Ničeho se nevšimla.

Ale pár minut před natáčením kolem mě procházela ta hlavní a všimla si, že mám na krku svou šálu. Začala vřeštět, jak píchnutá svině. Prý, co to je, že to není její, jak to, že to mám na sobě, že to určitě neschválila. Šálu mi sundala a všimla si mikiny se zipem až ke krku. Začala řvát ještě více. Jakmile mikinu rozepnula, všimla si mého roláku. To už nevydržela a poslala mě do kostymérny, abych se co nejrychleji převlékl. Jiná kostymérka mě doprovodila a přikázala mi sundat úplně vše, až mi zbylo jen jedno tričko. Na to jsem dostal slabý svetr, aby se neřeklo, a zpět svou džínovou bundu.

„Bekomme ich einen Schal?“ zeptal jsem se s pocitem ukřivděnosti.
„Warum? Es ist nicht so kalt!“ podotkla rázně.
„Es ist nicht witzig. Ich will einen Schal bekommen!“ zdůraznil jsem a nakonec jsem nějakou dostal. Šála byla velmi podobná té mé a také pod ní nebylo nic vidět, takže by vůbec nevadilo, kdybych si nechal svůj svetr a mikinu.

Už se mohlo začít natáčet. Dostal jsem roli přítele jedné dívky. My dva jsme měli za úkol odtáhnout své kamarády, kteří se prali s policisty, pryč a utéci s nimi. To se nám ale nepovede a pak utíkáme jen my dva v obrovské bouři rvaček na nástupišti. Myslel jsem si, že to bude všechno vypadat velice uměle, ale nebylo to tak. Když jsem probíhal a najednou svou přítelkyni ztratil a opět ji chytal za ruku a do toho se vyhýbal ostatním běžícím či padajícím lidem, připadal jsem si, jako bych v té době opravdu byl. Bylo to neskutečně skutečné. Nikdy jsem takové natáčení nezažil.

První den jsem se ke kameře dostal tím způsobem, že mi změnili směr běhu. Ale druhý den jsem si za to mohl sám, aniž bych o tom věděl. Utíkali jsme s přítelkyní do schodů a pokaždé za námi spadl kufr, který se otevřel a všechny papíry se rozlítly. Netušil jsem, o co jde. Později jsme však zjistili, že za námi padal hlavní herec toho dne. Proto, když dělali blízký záběr, všichni šli domů a já s přítelkyní jsme zůstali a dále natáčeli. Nakonec jsme skončili o půlnoci a odešli se domů vyspat.

    den TŘETÍ     

Den třetí? Co se v ten den událo? Nejhorší natáčecí den. Začínalo se před vchodem na nádraží.

Nejdříve se natáčelo, jak jsme postupně přicházeli k nádraží, poté si nás rozdělili po parkovišti, aby nás rozprostřeli a nevím, jak se to stalo, ale opět jsem byl hned u kamery a hned vedle herečky, která na akci do mě strkala, aby zachránila syna, kterého jí mlátili. Syna ji stejně odvlekli a byla mlácena ona. Pro svou matku skočila dcera a odtáhla ji pryč zase kolem mě. Jsem zvědav, kolikrát se ve filmu uvidím. Jen je škoda, že ho nikdy nebudou vysílat u nás.

Po obědě si nás rozdělili do několika skupin (A, B, C, D). Dělal jsem si srandu, že jsme ve skupině D jako Debilové, kteří to schytají nejvíce. Nakonec jsme si říkali, že tato skupina není tak špatná, protože jsme byli hned vpředu, u kamer, v první lajně. V té, v níž nás všechny mordovali. Tuto scénu naštěstí nemusím nijak popisovat, neboť jsem získal díky mému příteli video, které přikládám.

Pak nastala další pauza. Díky bohu! Už jsme mysleli, že umrzneme. Hlavně já, když jsem měl zakázanou mikinu a svetr. Rád bych byl sprostý na německé kostymérky, ale nemohu, když se jedná o článek o natáčení filmu. Ještě štěstí, že na mě zbyla polévka. Měl jsem ji dvakrát.

Najednou jsem koukal, že si produkce vybírá pár lidí na sólové akce. Ani jsem se nenadál a už byli i u mě. Říkal jsem si, co se asi bude dít a najednou to přišlo. Prý půjdeme jako první civilisté, proti nimž zaútočí policie a my pak znechuceně radši odejdeme a po nás přichází celý houf demonstrantů – mimochodem, v níž jsem také v první řadě… Zvláštní… Jak jsem se tam dostal? Kouzlo střihu.

Měl jsem ohromnou radost, když se natáčení ukončilo a všem nám oznámili, že 3 skupiny půjdou domů a jen jednu jedinou si nechají ještě na závěrečný obraz. Opět jsem si začal dělat srandu z toho, že si tam nechají nás, protože jsme skupina D jako Debilové. Nakonec padlo rozhodnutí, že skupina D zůstává a všichni ostatní se jdou převléknout a domů. Jo… přesně, jak jsem čekal.

Naštěstí poslední záběr s námi probíhal velmi krátce a byl jen o tom prvním základním nástupu. Nakonec to nebylo tak zlé, neboť jsem nemusel stát tu dlouhou frontu pro převlékání. Všechno jsme si odčekali na place.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *