Gillette

Natáčení reklamy na Gillette probíhalo ve třech dnech. Byl jsem vybraný na dvě noci, ne však po sobě jdoucí. A jelikož jsem měl školní a pracovní povinnosti, nešlo všechno zrušit ze dne na den. Rozhodl jsem se, že raději půjdu jen na jeden natáčecí den – tedy čtvrteční noc.

Když mi přišly dispozice na natáčení, potěšilo mne, že se natáčí v Praze na Stadionu Eden, jelikož poblíž mám bydlení. Nástup měl být již v 16:30, takže cestování autobusem pro mě nebyl vůbec žádný problém a na místo jsem se včas dostal.

gillette tom leryUž když jsem stál ve frontě, řekl jsem si, že kdybych přišel o půl hodiny později, vůbec by to nevadilo a nikdo by na to nepřišel. Bylo nás celkem 450 komparzistů. Chvíli trvalo, než jsme si vystáli frontu pro komparzní lístek, poté druhou frontu pro jídlo a nakonec třetí do kostymérny, kde nás oblékali do červených dresů a šál. Trochu jsem se podivil, že jsme ke snídani dostali jednu průhlednou tašku, v níž byla balená půllitrová voda, chleba s řízkem a okurkou, bageta, sušenka, mandarinka a jablko. Pak jsem zjistil, že obsah tašky máme na celou noc.

Když jsem měl všechno vyřízené a komparzní lístek vyplněný, šel jsem si sednout na jednu z mnoha sedadel na stadionu a sledoval jsem, jak na hřišti pobíhají chlapi jen v šortkách. Ještě štěstí, že já měl teplé tričko, mikinu, druhou mikinu s kožichem, zateplenou bundu, na ní červený dres, na rukou rukavice, na hlavě čepici, klapky na uších a kolem krku omotanou šálu – byla totiž nehorázná zima. Dlouho se nic nedělo, vytáhl jsem tedy knihu a začetl jsem se do ní. Pak už jsem jen četl.

gillette tom leryA četl…
A četl…

Ani  jsem se nenadál a už byla vyhlášená pauza. Někdy kolem půlnoci. Přitom se téměř nic nenatáčelo. Samozřejmě že jsem byl v první skupině, která natáčela, ale to probíhalo pouze v tom stylu, že jsme seděli a koukali na fotbalový zápas. Jakmile padl gól, měli jsme řvát a jásat. Ale nezabralo to tolik čas.

Bohužel po pauze, která trvala asi hodinu, jsem měl dočtenou knihu o 210 stranách. Trochu jsem to nechápal a na druhou stranu začal litovat toho, že jsem si nevzal ještě jednu. Nakonec jsem však litovat nemusel, jelikož natáčení se konečně dalo do plného proudu a my neustále řvali, jásali, skákali, občas skandovali… Poněvadž nás ale bylo tak málo, museli jsme se stěhovat vždy po blocích vedle a opakovat řvaní, jásání a všechno to ostatní.

Pár z nás dostalo i ruličky do pokladen, které jsme na povel vyhazovali do vzduchu směrem k hřišti. Byla to pěkná podívaná, bohužel ale trvala jen pár sekund a špatně se to fotilo.

gillette tom lerygillette tom leryKdyž jsme se stěhovali asi na pátou pozici, dostala se k mé blízkosti nějaká žena, podívala se na mě a zeptala se: „Nejsi náhodou ten, co napsal článek o tom filmu Colette?“
„Nevím, co přesně jsi četla, ale ano, nejspíš to budu já,“
odpověděl jsem a podivil se, že by mě takto lidé poznávali.
„A mohl bys mi říct důvod, proč jsi to psal? Koho takový sračky zajímají? Kdo se tě vůbec prosil o sepsání takových píčovin, o kterých tam meleš. Jsi vůbec normální? Navíc asi nevíš, že tím porušuješ práva! Nebo tys ten film snad točil? Jak si vůbec dovoluješ o něčem takovém psát? Ještě navíc ten film tak zhnusit už na začátku, než se vůbec dokončil. Kdyby to tak věděl režisér, ten by ti asi nepoděkoval. A pokud o tom vím, vsadím se, že je nasranej jak kráva a lituje, že natáčel s takovým kreténem jako jsi ty. Jako proč jsi to vůbec psal? A jak si vůbec dovoluješ dávat na net fotky z natáčení?“

gillette tom leryNakonec jsem byl rád, že nás hrnoucí se dav lidí rozdělil od sebe tak daleko, až jsem ji ztratil jak z dohledu, tak z doslechu. Jediné, co jsem jí ještě stačil říct, bylo: „Pokud vím, jediné, co bylo zakázané, bylo fotit se s herci a fotit herce na placu, což bylo pokutované. My samotní jsme se fotit mohli a nikdo nám to nezakazoval. Navíc tam neprozrazuji děj filmu a nepopisuji film jako takový, ale to, jak jsem to natáčení prožíval já a kde jsem se ocital – tohle mi nikdo zakázat nemůže, pokud vím. Navíc s Milanem jsme přátelé, a kdyby mu to vadilo, určitě by mi napsal – kontakt na mě totiž má. Navíc, pokud to jsou takové píčoviny, které nikoho nezajímají, jak je možné, žes ten článek vůbec četla? A ještě informace pro tebe: O tomhle budu článek psát taky.“

A to už jsme od sebe byli dostatečně daleko. Chvilka adrenalinu byla také naplněna. Pokud měla ještě něco na srdci, už mi to nestíhal říct a po zbytek noci jsme se už neviděli.

gillette tom leryPři posledním obraze jsem už usínal a neměl sílu vůbec žít… Byl jsem rád, že jsme na akci měli rozhrnovat obrovskou plachtu a jásat pod ní. Já v klidu seděl a usínal…

Konečně konec, což znamenalo další tlačenice: Nejdříve u kostymérny, kde jsme odevzdávali dresy a šály, poté pro peníze a honem pryč z tohoto blázince.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..