Sněženky a Machři po 25 letech

Sněženky a Machři po 25 letech je první český film, který jsem natáčel. Jednalo se o dva dny a nebyly nijak moc namáhavé. Spíše jsme hodně dlouho čekali a já se v tento dlouhý čas zabavil s kámošem Davidem – hráli jsme fotbal pomocí umělohmotného víčka z lahve.

Svou roli jsem ztvárnil tak, že jsem tancoval vedle hlavní hrdinky filmy (Juliana Johanidesová) a svou druhou roli jsem propůjčil cestě ven, během níž se oblékám do bundy…

Jakuba Prachaře a Julianu Johanidesovou jsem zahlédl poprvé právě na té diskotéce. Tancovalo se v malebné horské hospůdce za padajícího sněhu – což znamená nějaký pajzl na kraji Prahy na konci jara. Venku bylo 25 stupňů a uvnitř hospody 47,5 a stále se zvyšovala. Reflektory ohřívaly černé stoly do žhnoucích teplot a skleničky s pitím či alkoholem vedly do varu. Ruku jsme na stole udrželi 2 sekundy a víno se rozhodně nedalo pít. Nezávidím těm, kdo dostal za úkol napít se z plechovky RebBullu brčkem.

snezenky_po_25_1_sip-300

Byli jsme sice všichni v tričku a kalhotách, ale chudák Juliana na sobě měla sněhule, teplou bundu, pletenou čepici a šálu, a takto mezi námi tancovala. Kuba pak dorazil také tak oblečen ke scéně, v níž má Julianu odtáhnout domů – ona samozřejmě nechce…

Ale netrvalo dlouho a začal jsem se taky potit. Myslím scénu Odchod z hospody. To jsem na sobě měl mikinu a za cesty ven jsem se musel obléknout do bundy. Scéna končila mým východem ven, kde v létě sněžilo (před vchodem byl postaven černý stan a nad dvěřmi visely přístroje, které vyfukovaly mýdlové bublinky). To se také samozřejmě točilo několikrát – pokaždé jsem se musel svléknout do mikiny a oklepat hlavu od sněhu.

Tento článek doplňuji dne 24.3.2009 a musím podotknout, že svou cestu ven jsem ve filmu nenašel. Ale na druhou stranu jste se mohli všimnout, jak tancuji s jednou dívkou a pak se dvěma. Kdo má tak dobré oči, aby mě našel?

Komentář

  1. Zpětné uporoznění:Protektor – Tom Lery

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *