Tento výlet byl ve znamená Velikonoc, a proto byl dlouhý, náročný a mnohdy velmi komplikovaný. Nejhorší je cestovat bez jistot a ještě horší, když se ty nejistoty mění ze dne na den či z hodiny na hodinu.
Ve čtvrtek začaly prázdniny a já jako učitel byl „školou povinný“. Měl jsem na výběr mezi dovolenou anebo hromadnou akcí učitelů v Praze při tajné procházce s hádankami. Vždy jsme toužil vědět, co to je, a do toho jsem si musel vyzvednout nějaké věci ve skladu v Nelahozevsi.
Naplánovat čtvrtek 06.04.2023 bylo velmi náročné, protože jsme museli stihnout Tajnou procházku, sklad v Nelahozevsi, sklad v Klecanech, předávání frgálů v Motole, předání výhry v Hostivicích a být v Plzni večer na moderování karaoke. K tomu jsme měli naplánované dvě návštěvy, kterým jsme pro jistotu řekli, aby s námi raději nepočítali. Bohužel Tajná procházka byla tak zahalena, že jsem ani nevěděl, v kolik tato akce končí a kdy budu moci jít po svých aktivitách. S Míšou jsme se tedy rozhodli vstávat o tři hodiny dříve a vyzvednout si věci ze skladu již ráno. Vše šlo podle plánů až na malé zdržení při objížďce kolony na dálnici. První komplikace však nastala už ráno ve skladu, kdy jim chyběl jeden kus, který se nějakou dobu hledal. Náš plán se začal hroutit, protože být v 9:30 na vlakovém nádraží v Praze jsme nestíhali. Auto jsme zaparkovali na bezplatném parkovišti na Bulovce a jeli tramvají do centra. Po třech hodinách jsme s Tajnou procházkou skončili v muzeu a chvíli poté jsme Barče oznámili, že za hodinu budeme v nemocnici Motol.
Barča měla dorazit ve 14:45 hodin, což nám krásně vycházelo. My jsme do této části Prahy dorazili o něco dříve, tudíž jsme čas k čekání využili k focení městké části Prahy Motol. Vše mělo vycházet, protože v 17 hodin jsme měli být ve skladu v Klecanech. Jenže to by Barča nesměla napsat, že jsou nějaké komplikace s automatem na Frgály v OC Lužiny a že bude mít zpoždění čtvrt hodiny. Bohužel přijela až v 15:55 hodin. Spočítali jsme si, že kdybychom v nemocnici strávili jen pět minut (k té hodině čekání), ještě bychom stíhali být ve skladu na čas. Museli jsme počkat na Barču, protože vezla koláče nejen jedné výherkyně, avšak přidala ještě několik kousků z vlastní vůle. Naše představa byla, že koláče předáme mezi dveřmi sestřičce a ona je poté rozdá. Sestřička měla jinou představu. Prý bychom ty koláče měli rozdat osobně každému zvlášť. Na oddělení bylo 10 dětí a my jsme měli 10 frgálů. Rázem z pěti minut byla hodina pryč.
Rychle jsme pospíchali do auta Barči, kde jsme si vyzvedli další frgály pro nás a ostatní výherce z naší soutěže. Rychle do metra a tramvaj a do auta a šup do Klecan. Cestou jsem ještě před pátou hodinou majitele skladu informoval, že budeme mít zpoždění. Ovšem neobdržel jsem žádnou reakci. Volal jsem před nastoupením do metra, poté při přestupu na tramvaj. Znovu z tramvaje a pak opět z auta. Telefon nezvedl. Nabyl jsem dojmu, že důvodem je velké množství klientů, kterým se momentálně ve skladu věnuje. Proto jsme se rozhodli jet do skladu v Klecanech a o našem plánu jsem majitele skladu informoval. Odpověď jsem neobdržel. V Klecanech jsme však zjistili, že na nás nikdo nečeká. Zavolal jsem majiteli, který mi telefonát tentokrát zvedl a oznámil, že už je v polovině cesty do Liberce na dovolenou a že si zprávu četl a neodpověděl proto, že pracuje do 17 hodin a zprávu četl po tomto čase. Díky jedné vteřině s informací, abych nejezdil, jsme přišli o 40 minut. Museli jsme tedy zrušit plánované návštěvy v Praze a vyrazili jsme rovnou do Hostivic za Dášou, která u nás vyhrála už podruhé. Konečně jsme se uvolnili, dali si kávu, něco dobrého na zub a vyrazili do Plzně, kde jsem od 21 hodin moderoval karaoke.
Z karaoke jsme domů dorazili až v pátek ráno 07.04.2023. Spali jsme asi do dvou hodin a poté jsme se sbalili a vyrazili na dlouhý výlet. Tentokrát jsme si v autě spaní nepřipravovali a doufali jsme, že všechno vyjde. Na druhou stranu jsme si říkali, že v Praze máme více kamarádů a kdyby nevyšlo spaní v Mostě, o kousek dále máme rodiče.
První páteční návštěva byla opět městská část Prahy Prosek, kde jsme se setkali s Matějem, který vlastní IG účet @czechia.views. Chtěli jsme se setkat s osobou, který má podobnou zálibu, ač zaměřenou pouze na rozhledy a výhledy z nich. Netušili jsme, koho čekat, když najednou ze dveří restaurace vylezl mladík středoškolského věku. Upřímně nás to hodně překvapilo a zaskočilo. V plánu bylo strávit s Matějem jednu hodinu, protože poté jsme chtěli navštívit Karla v centru Prahy u něj v obchůdku. S Matějem nám však bylo tak dobře, že jsme na čas úplně zapomněli. Opět se potvrdilo, že je skutečně lepší procházet obec s někým, kdo tam žije. My bychom například určitě nešli na vyhlídku a díky Matějovi jsme viděli ten nezapomenutelný výhled na celou Prahu. Než jsme došli do auta, setmělo se a Karel v centru Prahy skončil v práci. Proto jsme se dohodli na tom, že se ve 21 hodin setkáme ve Strašnicích, kde bydlí. Poslední informaci o setkání nám napsal před osmou hodinou a my jsme poté jak paka seděli v autě a čekali a čekali a čekali. Kolem deváté hodiny stále nebyl online a nic nepsal. Podívali jsme se na spoje a zjistili jsme, že má přímo u práce tramvajovou zastávku, když tramvaj ho odveze až domů během 26 minut a jezdí každých čtvrt hodiny. Z toho bylo zřejmé, že už musí být dávno doma. Proto jsme se rozhodli a vyrazili jsme do městké části Prahy Suchdol, kde jsme měli strávit noc na koleji na pozvání Vaška. Přijeli jsme k němu celkem zbytečně až v půl desáté. Vaška známe již několik měsíců a potkali jsme se s ním i v jiné obci dávno předtím. Odložili jsme si věci na kolej a šli jsme si koupit k večeři kebab kousek od koleje. To už bylo 22 hodin a od Karla stále ani čárka. Pěkně s námi vypekl. Ještě jsme si nestihli vyzvednout kebab a už nás překvapil policista městké policie. Byl to Radek, manžel Dáši z Hostivic. Dáša totiž přišlo velmi líto, že nás viděla již podruhé a vždy jsme minuli jejího manžela. A protože Radek slouží na Praze 6, domluvila nám setkání v Suchdole. A on skutečně přijel. Udělalo nám to radost. Samozřejmě jsme na jeho pracovní pozici měli spoustu zvídavých otázek. Když jsme se rozloučili společnou fotkou, s Vaškem jsme vyrazili na noční procházku jeho částí obce. Poté jsme si na koleji dali sklenku vína (možná tři) a šli spát. Ke snídani jsme si dali frgál a vyrazili na sever.
V sobotu 08.04.2023 jsme v počtu obcí nebyli zrovna úspěšní. Tento den jsme pojali jako možnost seznámení se a vybudování přátelství. Když jsme v Suchdole vyofili ještě zámek a kostel, vyrazili jsme k Roudnici nad Vltavou, poblíž ní se nachází obec Černěves. Do této obce nás pozval milý a sympatický pár Dan s Martinem. Opět jsme mysleli, že naše seznámení bude maximálně na půl hodiny, abychom je moc nezdržovali a my měli více času na focení obce, ale nakonec jsme se rozloučili po dvou hodinách. Z naší strany se jednalo o skvělé posezení, které bylo zakončeno pozváním k příští návštěvě s nabídkou letního noclehu v zahradním altánu. Doufáme a pevně věříme, že jejich nabídka byla upřímná, protože se do této obce rádi vrátíme. To je také hlavní důvod, proč jsme tuto obec v tento den nenafotili.
Dále jsme chtěli nafotit Ústí nad Labem, kam nás pozval další gay pár a také jeden nám podobný vášnivec. Ovšem kluci napsali, že jsou nemocní a my jsme už takto měli zpoždění. Rozhodli jsme se dát přednost obcím, kde jsme museli předat výhry, a v Ústí jsme se zastavili pouze na kávu. Jmenoval se Radek a my jsme netušili, kdo se objeví. Jeho IG profil @ceskykraj neobsahuje fotku majitele. Proto nás pobavilo, když jsme seděli v autě na parkovišti a před námi stálo další auto, které se najednou rozjelo směrem k nám. U nás se stálo okénko a zazněl dotaz: „Čekáte na někoho, hoši?“ A já jsem s úsměvem odpověděl: „Možná na tebe.“ A ano. Skutečně jsme čekali na něj. Ale také jsme si říkali, že by byla sranda, kdyby to byl úplně někdo cizí. To by bylo vážně k popukání.
S Radkem jsme zašli na vyhlídku nad městem, která nám velmi připomínala vedlejší město Děčín. Zaujali jsme místo v restauraci a dali si kávu, kde jsme probrali naše profily a důvody, proč to děláme. Radek má podobný záměr, jen je jeho vášní dron a svým sledujícím ukazuje krásu naší země z ptačí perspektivy. Čas nás tlačil, proto jsme se museli rozloučit, a docela nás zaskočilo, když nám nabídl, že příště můžeme přijet na noc nebo na víkend. Radek nám nabídl pokoj své několikaměsíční dcerky anebo chatku na kraji města. Překvapilo nás to. Většinou nás k sobě zvou homosexuálové a toto je první pozvání od rodinky. Ve skutečnosti druhé, avšak tam se jedná spíše o spolupráci výměnou za reklamu na ubytování.
Po rozloučení jsme vyrazili do obce Chabařovice, kde bydlí Martin. Opět velmi zajímavý člověk a nejvíce poutavé na něm je, že je mu teprve třináct. Je neskutečné, jaké zájmy má. Martina známe pouze z virtuálního světa přes jeho nápadité IG účty a spolupracujeme s ním. Chtěl se s námi setkat už dříve, avšak až jeho výhra v naší soutěži nás donutila k tomu, abychom přijeli až do jeho obce. Určitě stojí za zmínku jeho IG účet @rekonstrukce_pamatek, kde zveřejňuje památky všeho druhu ve stavu zchátralém a současném. Mnohdy jde o velmi vydařenou rekonstukci a člověk kolikrát žasne, jaká krása vykvete z naprosté ruiny. Určitě doporučujeme tento profil sledovat. Pro vzik jeho druhého profilu jsme ho prý inspirovali my. Psal veřejně, že my chceme navštívit všechny obce v celé České republice a on se námi nechal inspirovat a chce navštívit všechny památky v republice. Nevím, zda si uvědomuje, že my v rámci obcí navštěvujeme také všechny pamatáky, a tudíž v rámci našeho projektu také navštívíme všechny památky, ale určitě je i jeho IG účet @cestovani.s.martinem hodný sledování, neb u něj neuvidíte tu omáčku okolo jako u nás, nýbrž pouze hrady a zámky naší země. Dále musíme říct, že jsme žasli z jeho historických znalostí o své obci. Téměř ke každé zajímavé budově nám něco řekl a ještě k tomu informace i o obci. Tato návštěva taktéž trvala dvě hodiny. Jeho maminka vyjadřovala obavy, že by se měl jít s námi projít ve svém věku úplně sám, ale při loučení jsme zjistili, že Martin je tak úžasný díky svým rodičům, s kterými jsme se také celkem dost nasmáli. Syna jsme tedy matce ve zdraví vrátili zpět, ovšem Martin to zabil poznámkou, že nás k autu doprovodí přes hřbitov, kde se s námi rozloučí. Možná to teď nevyzní tak vtipně, ale s ohledem na obavy mamky, jeho věk a nás dva jakožto zcela neznámé dospělé osoby, to vyznělo až jako černý humor a všichni jsme se tomu museli od srdce zasmát. Při loučení nas Martin požádal o autogram. To nás překvapilo. Rozhodně jsme neodmítli, jen příště budeme muset dát nový. Trošku se nám to nepovedlo.
Od Martina jsme ještě rychle jeli nafotit vesničku Roudníky, které spadají pod Chabařovice, a pak rovnou do Teplic, kde na nás čekala Zdeňka. Jakmile jsme dorazili do statutárního města Teplice, přišla nám od ní zpráva s dotazem, zda víme, kdy přijedeme. Jaká náhoda. Šli jsem za ní do obchodu s drogerií v nákupním centru, kde pracuje. Naše setkání však bylo jen na pár minut, protože jsme dorazili deset minut před zavíračkou. Ještě jsme se najedli v čínské restauraci a vyrazili na noční procházku městem. Tato obec nás velmi překvapila. Očekávali jsme, že se bude jednat o město podobného např. Mostu, ale nestačili jsme zírat, jak krásné toto město je. Nevěděli jsme, co dříve nafotit. Nakonec jsme chtěli nafotit i hrad, ale když nám mapy ukázali, že bychom na něj museli jít pěšky, rozhodli jsme se vyrazit do Mostu, kde na nás už čekal Honza, u něhož jsme měli domluvené spaní.
S Honzou jsme se viděli asi po pěti letech. Dali jsme si víno, vysvětlili jsme mu, v čem spočívá náš projekt a proč jsme zrovna teď vyrazili tímto směrem, a co máme v plánu. Mysleli jsme si, že díky pozvání k nocování nafotíme Most, ale vzhledem k tomu, že jsme se nakonec museli v neděli 09.04.2023 vrátit zpět do Teplic a Honza nám nabídl, že se příště s námi projde na mostecký hrad, toto město jsme z plánů vypustili.
Město Teplice má spoustu částí, ovšem jak jsme zjistili, jedná se o městké části a pouze jednu jedinou vesničku Hudcov s vlastní značkou, a tuto jsme za světla navštívili a dále pokračovali na vyhlídky a teplický hrad.
Když jsme město měli dokončené, rozhodli jsme se nafotit okolí ve směru k hranicím s Německem, protože tato část je od nás nejdále. Most je totiž relativně blízko od Podbořan, kam celkem často jezdíme za rodiči. Ústí nad Labem je přibližně ve stejné vzdálenosti po dálnici přes Prahu. Teplice jsou umístěny mezi těmito dvěma velkými městy, z čehož plyne, že z obou směru se jedná o město nejdál našemu domovu. Nebylo tedy pochyb o dalších návštěvách a nafotili jsme samostatnou obec Újezdeček a dále Novosedlice. Hned vedle jsme nafotili obec Proboštov, pod níž spadá vesnička Přítkov. A ve směru k hranicím se nachází obec Dubí, pod kterou spadají vesničky Mstišov a Cínovec, která je hraniční vesničkou s Německem. Poslední návštěvou tohoto dne bohužel byla obec Košťany, pod kterou spadá vesnička Střelná. Proč bohužel? V této obci jsme totiž na parkovišti najeli na obrubník, který byl tak vysoký, že se zasekl mezi kolem a nárazníkem. Já jsem měl pocit, že jsem na něm a proto jsem zařadil zpátečku, že rychle vycouvám. Když jsem slyšel praskání, přestal jsem. Při vystoupení z auta jsem zjistil, že si o obrubník vylamuji nárazník z čela auta. Najednou jsme museli vyřešit, jak z nastalé situace ven. Michal se snažil nárazník nadzvednout a přehodit přes obrubník v domnění, že je to přeci jen plast, který se dá ohnout. Tak snadné to ale není. Kdybychom byli namakaní kulturisti, auto bychom nadzvedli a přenesli. Ale to také nepřipadalo v úvahu. Nakonec mi došlo, že to auto musíme nějak zvednout nad úroveň obrobníku, abychom mohli nárazník zpět nasadit a sjet. Ale jak? Napadlo mě strčit pod kolo prkno, které bychom opřeli o obrubník, a poté na prkno vyjet. Ale kde ho sehnat? Široko daleko nikde nic nebylo. Najednou Michal od někud přinesl kus štěrku v asfaltu jakoby ze starého zničeného chodníku. Skvělý nápad. Hledali jsme někde další kousky, abychom vytvořili nájezd pod obě přední kola. Nakonec se povedlo a auto bylo ve vzduchu. Masku auta jsme zpravili a mohli jsme pokračovat dál. Jenže tím jsme ztratili další čas, který jsme mohli věnovat nějaké další okolní obci. Navíc jsme měli domluvenou večeři v Podbořanech. Tu jsme už nestíhali na smluvený čas. Ovšem měli jsme pádný argument pro hodinové zpoždění.
Do domovského města Míši jsme dorazili zcela v pořádku a konečně nastal relax s chutnou večeří a drinkem k filmové pohádky. Na velikonoční pondělí 10.04.2023 jsme se rozhodli po snídani vyjet sešvihat obě snachy a moji mamku. Cestou do Jirkova jsme nafotili samostatnou obec Račetice a dále obec Libědice, pod kterou spadá vesnička Čejkovice, až jsme se nakonec ocitli v Jirkově u Lenky, přítelkyně mého bratra Mirka, ten však v tuto dobu byl u mého druhého bratra. Lenka nás pozvala na návštěvu, dali jsme si něco k pití a poté jsme společně vyrazili do panelákového města. Zde bychom žít si nechtěli a je pravda, že krom docela malého náměstí zde není co k vidění. Mnohem zajímavější jsou vesničky, které pod toto město spadají, jimiž jsou Březinec, Jindřišská a Červený Hrádek, kde se nachází skvost mezi zámky. Ohledně Vinařice jsme zjistili, že se jedná o městkou část s jednou kapličkou v okolí panelových bytových domů.
Dále cesta pokračovala do Petler, kde jsme něco málo pomohli bratru Lukášovi a sešvihali jsme jeho manželku. Zdrželi jsme se proto, že zanedlouho přijela kamarádka z dětství Helča, která žije na severu Německa, a nakonec se k nám přidal i bratr Mirek, který v této době byl zrovna o našich rodičů. Poté jsme vyrazili k mým rodičům do Perštejna, které jsme ještě nezvládli nafotit. Bohužel už byla velmi pokročilá doba, což znamenalo, že se nemůžeme moc dlouho zdržet, neboť jsme chtěli v Nebanicích navštívit babičku. Když se ale začalo stvmívat, k babi jsme už nejeli a vyrazili jsme pomalu domů. Ještě jsme si udělali přestávku v Karlových Varech, kde jsme si k večeři zakoupili nějaké burgery, a poté jsme za tmy dojeli až zpět do Radčic, kde žijeme.
Nafotili jsme tedy celkem 9 obcí a jejich 10 podmaněných vesniček (částí obce).
Během tohoto dne jsme najeli celkem 1.000 kilometrů.
Pokud by nám některý z čtenářů chtěl ve své obci nabídnout gauč v obýváku, chatu v horách nebo u přehrady, anebo by chtěl spolupracovat např. výměnou za reklamu na našem účtu za ubytování v penzionu anebo večeři zdarma (či se slevou), budeme rádi, když nám vyplníte náš objednávkový formulář pro návštěvu obce. Samozřejmě budeme nadšení, když nám zanecháte svůj follow na instagramové stránce CZECHVISITORS.
Těšíme se na Vás.