28. poznávací výlet

28. poznávací výlet začal v pátek 28.04.2023 a cíl byl jasný. Proč? Protože jsme se účastnili dražby, kterou jsme vyhráli a věci z dražby jsme si měli vyzvednout do konce měsíce v Brně. Dále jsme z předposlední soutěže měli ještě v seznamu poslední výherkyni frgálu z Havířova a v poslední soutěži vyhrál kluk z Bohumína.

V brněnském skladu jsme měli být nejpozději ve 14:30 hodin, protože jsme počítali s hodinovým nakládáním zboží do auta a správce skladu byl k dispozici pouze do 15:30 hodin. Vzhledem k tomu, že jsme předchozí noc strávili na karaoke, které pořádáme, a doma jsme byli až někdy v pět hodin ráno, jsme byli celkem rádi, že byli schopní v devět hodin ráno z postele vůbec vylézt. Kolem desáté jsme vyjeli, ale museli jsme se zastavit v Praze pro frgál, abychom měli naší výherkyni co předat. A poté jsme hned pokračovali do Brna. Někdy v polovině D1 si Míša stěžoval, že se moc nevyspal, nestihl provést celou ranní proceduru a že není zrovna fresh. A celé své pocity zaznamenával na kameru a vedl se mnou rozhovor. Celé video je k zobrazení ZDE.

Před Brnem se vlekla neskutečně dlouhá kolona, proto jsme sjeli z dálnice. Po chvíli nás navigace na dálnici vrátila a koloně jsme se beztak nevyhnuli. Kvůli tomuto zpoždění jsme do skladu dorazili o hodinu později, než jsme měli v plánu. Správce skladu na nás však počkal a pomáhal nám do auta skládat všechny věci, které pro nás byly připravené. Měli jsme co dělat, abychom všechno do auta naskládali, ovšem něco nám stejně zbylo. Přemýšleli jsme, co teď s tím. Vzpomněli jsme si na jednu z našich výherkyň Elis, která bydlí jižně od Zlína a s níž jsme se domluvili na osobním setkání v Brně. Zavolal jsem jí a zeptal se, zda náhodou nemá prázdný kufr. Rozesmála se a přitakala. Proto jsme se rozhodli i ten zbytek naskládat na Míšu a kolem něj na přední sedadlo a poté jsme společně odjeli na parkoviště před IKEA v Brně, kde jsme se měli setkat. Zašli jsme na obědovečeři a poté jsme jí ukázali, co všechno od nás dostala k výhře jako dárek a poděkování, že můžeme bez komplikací pokračovat dál v cestě. Video z naloženého auta je k vidění ZDE.

Z Brna jsme poté již při stmívání přejížděli do Prostějova, kde jsme měli domluvené nocování u Davida. Měl z filmového festivalu dorazit ve 22 hodin, ovšem poté nám oznámil, že vlak nestihl a přijede až ve 23 hodin a ve 23:30 bude doma. My jsme alespoň měli spoustu prostoru a času nafotit město Prostějov společně s jednou vesničkou Žešov.

Druhý den 29.04.2023 jsme poté pokračovali focením obce Držovice, Smržice a nakonec i Vrbátky, pod které spadají vesničky Dubany a Štětovice. Cestou do Hranic jsme to vzali přes Kožušany-Tážaly. Protože už bylo celkem dost hodin, rozhodli jsme se vyrazit za naší kamarádkou Barčou do Hranic, ovšem cestou jsme potkali jednu samostatnou obec Blatec. Při výjezdu z této obce jsme však zjistili, že pod ní spadá vesnička Kocanda, která nikde není vedena jako část obce.

Barča z Hranic nám napsala, že už je doma a čeká na nás. Proto jsme nelenili a okamžitě vynechali všechny obce cestou a začali fotit až Hranice. Jako první jsme zvládli nafotit vesničky Slavíč, Drahotuše, Rybáře, Středolesí, Uhřínov, Lhotka a nakonec vesničku Velká. Ty byly tak nějak poblíž sebe cestou do města Hranice. Ty jsme si pak společně prošli s Barčou poté, co nás k sobě domů pozvala na kávu. Už se pomalu začalo stmívat, a protože nám z této obce chyběla ještě jedna vesnička, museli jsme se rozloučit. To jsme ale netušili, že do Valšovice pojedeme 20 minut a dojedeme tam téměř za tmy. Další 20 minut jsme poté jeli zpět do Hranic, abychom se mohli vydat do dalšího města, kde jsme měli spát.

Do Frýdku-Místku jsme dorazili za tmy až někdy kolem 22. hodiny. Majitelka bytu, Barča, nebyla doma, ale klíč nám schovala u své maminky, která za námi dorazila a pustila nás dovnitř. Začalo celkem dost pršet, což nevadilo, protože jsme alespoň mohli nějaký čas strávit s Vandou. Nakonec se s námi rozloučila a my jsme přemýšleli, co dál. Nafotíme noční město a po probuzení vesničky? Nebo si necháme všechno až po probuzení? Nakonec jsme se rozhodli vyrazit si na noční vycházku městem, protože Míša potřeboval cigarety. Město jsme tedy nafotili za tmy. Pomalu přestávalo pršet, až nakonec zcela ustalo. Na byt jsme se vrátili ve 2 hodiny v noci. Ulehli jsme do postele a přemýšleli, zda si dáme budíka. Nedali jsme si ho proto, že nám Barča slíbila, že nás dopoledne přijede vzbudit.

V neděli ráno 30.04.2023 v půl sedmé mě probudila palčivá bolest v krku a v nose. Šla na mě rýma a kdoví jaká ještě další nemoc. Hned jsem si šel uvařit čaj a doufal, že se to zlepší. Čekal jsem, než čaj trochu vystydne a zveřejňoval jsem do příběhu naši cestu a předávání výher. Poté jsem opět ulehl a samovolně jsem se probudil v půl jedné odpoledne. Byl jsem zděšen a Michal také. Chtěli jsme vstávat dopoledne, abychom stihli nafotit co nejvíce obcí. Nedali jsme si budíka, protože jsme počítali s Bárou, která nedorazila a ani nic nenapsala. Když jsme jí napsali my, ozvala se, že před chvílí vstávala a bzry dorazí. Dorazila však o hodinu později. Kdybychom to věděli, dali jsme si budíka a jeli nafotit vesničky spadající pod Frýdek-Místek, protože nebyly zrovna blízko, a také se nacházeli na opačné straně, než jsme měli namířeno.

Barča konečně dorazila a po hodině jsme chtěli pokračovat v naší cestě. Při loučení však přijeli její rodiče a odjezd se znovu o několik minut oddálil. Byli jsme však moc rádi, že jsme se s nimi alespoň na pár minut potkali, ač původní plán byl úplně jiný. Když jsme se rozloučili, vyjeli jsme nafotit okolní vesničky Chlebovice, Skalice, Zelinkovice, Lysůvky a Lískovec.

Cesta dále pokračovala bez zastávky do Havířova, kde jsme se chtěli setkat s Eliškou, která v naší soutěži vyhrála frgál, a s Radimem, naším dlouholetým kamarádem. Naštěstí všechny části Havířova jsou městskou částí, a proto nám ani moc dlouho netrvalo, než jsme toto město nafotili. Vlastně jedna část nás trochu mistifikovala, protože v nahlížení do map jsme objevili, že jedna část má vlastní značku, avšak jakmile jsme na toto místo dorazili autem, abychom tuto „vesničku“ nafotili, zjistili jsme, že změnili značku a i tato část se již nachází za značkou Havířov.

Protože nám už moc času nezbývalo, vyrazili jsme bez přestávky až do Bohumína. Zde jsme se setkali s Jardou, který vyhrál cenu v naší soutěži. S jeho přítelem Michalem jsme se prošli po centru Nového Bohumína, ovšem poté se velmi rychle setmělo a my již nestihli nafotit zbytek města. Budeme muset brzy přijet ještě jednou, abychom město řádně dokončili.

Před desátou večerní jsme vyrazili do Adamova, kde nám pro nás zcela neznámí lidé slíbili spaní. Trochu jsme se obávali, zda nabídka noclehu klapne, když jsme do Adamova dorazili až o půlnoci. Naštěstí nás Oliver přišel až k autu vyzvednout a doprovodit domů, kde nás přivítal i jeho přítel Vašek. Podívali jsme si asi do dvou v noci a poté nám ustlali v obývacím pokoji. Druhý den dopoledne, na prvního Máje 01.05.2023, nám Vašek uvařil famózní snídani a zatímco jsme s Oliverem vyšli na výlet po obci, Vašek zůstal doma a připravoval oběd. Ten byl samozřejmě také chuťově dokonalý. Před chvíli zcela neznámí lidé se velmi rychle stali našimi přáteli, s nimiž jsme stále v kontaktu a prý můžeme dorazit kdykoli, abychom si nafotili obce v okolí. Jsme neskutečně nadšení, že v celé naší zemi existují také lidé jako právě Oliver s Vaškem.

Když jsme se s kluky rozloučili, vyrazili jsme nafotit Starou Huť u Adamova, což je technická památka pod správou Technického muzea v Brně. Protože s nimi spolupracujeme, mohli jsme si projít prakticky všechno. Když jsme si toto nádherné místo nafotili, vyjeli jsme domů přes Vysočinu. Původně jsme se chtěli setkat s Mirkou, abychom jí vrátili krabičky, poté s Jankem v Moravské Třebové, pak s Romanem ve Svratce a nakonec s naší výherkyní Nikčou v obci Vysočina v Pardubickém kraji. První tři setkání se neuskutečnily. Mirka si myslel, že jsme se domluvili na neděli, nikoli na pondělí, a proto vyjela s přítelem na výlet. Janek měl noční od 22 hodin, a proto si s námi kolem 17. hodiny nemohl dát kávu. Roman nám na možnost setkání a dotaz na adresu a zaslání telefonu pro rychlejší kontakt odpověděl pouze: „Ano, jsem doma.“ a pak už se neozval. Adresu a telefon zaslal o tři dny později. Jen Nička se s námi osobně setkala a výhru si od nás převzala. Díky tomuto setkání jsme tedy nafotili obec Vysočina, která vlastně vůbec neexistuje, neboť se jedná o nadřazený název pro shluk několika okolních vesniček, kterými jsou Rváčov, Svatý Mikuláš, Petrkov 1. díl, Svobodné Hamry, Veselý Kopec, Dřevíkov a Mozdenice.

Před Nikčou jsme byli nucení udělat si přestávku v obci Bystré, protože nám auto už podruhé řvalo, že není nebo dochází olej. Mysleli jsme, že dojedeme do nějakého města, kde olej koupíme levněji, ale nakonec jsme se rozhodli neriskovat a zastavili jsme na čerpací stanici v obci, která měla jen jednu vesničku pod sebou. Zatímco motor chladl, vyšli jsme si do centra obce Bystré. Poté jsme doplnili olej do motoru a vyrazili nafotit Hamry. Odsud jsem poté jeli k Nikče do Rváčova.

Když jsme dofotili Mozdenice, byla již tma a museli jsme vyrazit domů. Cesta byla poněkud náročnější. Měli jsme přestávky na dvou čerpacích stanicích cestou a na jedné jsme si dokonce na hodinu a půl zdřímli, abychom mohli pokračovat v cestě domů.

Nafotili jsme tedy celkem 13 obcí a jejich 24 podmaněných vesniček (částí obce).

Během tohoto dne jsme najeli celkem 1.296,9 kilometrů.

Pokud by nám některý z čtenářů chtěl ve své obci nabídnout gauč v obýváku, chatu v horách nebo u přehrady, anebo by chtěl spolupracovat např. výměnou za reklamu na našem účtu za ubytování v penzionu anebo večeři zdarma (či se slevou), budeme rádi, když nám vyplníte náš objednávkový formulář pro návštěvu obce. Samozřejmě budeme nadšení, když nám zanecháte svůj follow na instagramové stránce CZECHVISITORS.

Těšíme se na Vás.