Jakmile se blížily Velikonoce, vymysleli jsme si výlet do Kolína za účelem nahrání nových songů v Nahrávacím studiu Kolín Terezy Matějkové. Domluvili jsme se, že v sobotu nahrajeme songy a podle toho jsme napsali ostatním lidem, kteří nás pozvali do své obce či u nás něco vyhráli.
Vyjeli jsme v pátek 18.04.2025 dopoledne a první stanici jsme měli na kraji Plzně, kde jsme se potkali s Michalem, který provozuje web s projektem Hezky pěšky. Navázali jsme spolupráci, která spočívá v tom, že na místa, kam půjdeme pěšky, umístíme jeho magnetku, kterou by si poté lidé ulovili. O místech aktuálně umístěných magnetek jeho a především těch našich se pak člověk dozví buďto z notifikace naší aplikace Dva kocouři na cestách anebo z reels na našem instagramu.
Setkání proběhlo velmi krátce, protože nám zrovna celkem dost pršelo a také jsme ani jeden z nás neměli času nazbyt. Michal jel ke svým rodičům a my jsme měli před sebou pěkně dlouhou cestu. V plánu jsme měli navštívit Morašice, Mohelnice a Svratku, kde jsme nocovali.
Jakmile jsme vyjeli z Plzně, zjistili jsme, že naše výherkyně v Mohelnici není. Vzplála v nás zoufalost, ale naštěstí jsme později zjistili, že je jen ve vedlejším městě. Dopředu tedy můžeme sdělit, že se nakonec všechny čtyři setkání tohoto dne vydařily.
Po třech hodinách jsme konečně dorazili do vesničky Řikovice, která spadá pod obec Morašice. Zde jsme se potkali s Renatou z Ateliéru Hruškovec. Renča nás pozvala na kávu do své zimní zahrady, která nás natolik inspirovala, že něco takového budeme muset vytvořit i u nás doma. Probrali jsme spoustu zajímavostí ze světa umění, cestování a také fungování instagramu. Ale pak na chvíli po celém dnu přestalo pršet, proto jsme se rozhodli vyjet dál na cesty, abychom následující obec mohli nafotit zasucha.
O další hodinu později jsme se konečně objevili v obci Zábřeh, kde jsme se potkali s naší výherkní Mirkou. Bohužel jsme na sebe neměli mnoho času, ale chápeme, že má doma malé miminko v šestinedělí a Mirka zase chápala, že tato obec není naše konečná. Navíc když jen občas krápalo, nechtěli jsme riskovat a museli jsme co nejdříve jet fotit celé město. Jenže jakmile jsme auto zaparkovali na náměstí, začalo pršet. Za chvíli už docela lilo. Naštěstí jsme ale objevili otevřené dveře do kostela, kde jsme se ukryli. Zrovna zde bylo celkem dost lidí, kteří se šli podívat na ležícího Ježíše v rakvi. Tohle jsme ještě nikdy neviděli. Nechápali jsme, o co tu jde. Pak se nás ale ujala velmi milá postarší dáma, která nám vysvětlila celé velikonoční svátky a osud Ježíše. U toho jsme slyšeli, jak déšť mlátí do střechy, tudíž jsme velice rádi se zaujetím vnímali celý příběh. Když skončila, zázračně přestalo pršet a my jsem mohli spokojeně pokračovat v procházce po městě.
Samozřejmě jsme museli s městem nafotit také všechny vesničky, které pod toto město spadají. Ve srovnání s původními Mohelnicemi jich bylo dvakrát méně, proto jsme nakonec byli velmi rádi, když se s námi Mirka setkala právě zde. Pod správu města spadají vesničky Dolní Bušínov, Hněvkov, Pivonín a Václavov. Dvě vesničky byly v pohodě. Zde nám ještě nepršelo. Do zbylých dvou jsme se vraceli přes město, kde jsme se zastavili, abychom si vyšlápli kopeček k vyhlídce Humenec. Na tomto místě jsme chtěli umístit magnetku od Hezky pěšky. To se nám povedlo a video jsme úspěšně natočili. Ovšem jakmile jsme stáli na vyhlídce a kochali se výhledem na město, začalo tak neskutečně moc pršet, že jsme neviděli na metr před sebe. S deštníkem v ruce jsme upalovali k autu, ale písková cesta, po níž jsme přišli, se nám před očima změnila v řeku. Netušili jsme, kudy nyní jít. Zkoušeli jsme šlapat na obrubníky nebo do trávy, ale ani to nám moc nepomohlo. Než jsme dorazili k autu a naskočili do něj, byli jsme naprosto promočení. Jako bychom snad ani žádný deštník s sebou neměli. To nám zkazilo náladu natotata. Z vidiny, že nám zbývají ještě dvě vesničky, jsme moc nadšení nebyli. Ale museli jsem je nafotit. Chudák Míša, který u některých památek musel vylést ven. Jednou vylezl i Tom. Původně jsme z okresu Šumperk chtěli kvůli našim magnetkám nafotit minimálně tři obce, ale počasí rozhodlo, že další stanice bude Svratka.
Ve Svratce jsme spali u našeho kamaráda Romana, jehož jsme poznali právě v rámci našich cest. Jeho maminka nás přivítala s připravenou večeří a poté jsme si s Romanem až do noci povídali u vínka. Zábava byla tak příjemná, že se nám ani nechtělo moc spát. Tom tedy kvůli dvouhodinovému spánku odpadl už v jednu v noci, ale Míša pokračoval až do čtyř hodin i přesto, že věděl, že v poledne máme být v nahrávacím studiu. Ale ranní vstávání dne 19.04.2025 docela obstojně zvládl a po snídani u maminky v kuchyni jsme se vydali dál na cestu do obcí Habry a Kolín.
V Habrech jsme se už poněkolikáté stavili za Hankou, protože ta v našich soutěžích pravidelně vyhrává. Není rok, abychom se s ní na našich cestách nepotkali. Co vyhraje v následujícím roce? To ještě nevíme, ale určitě něco ano. Neznáme nikoho jiného, kdo má tolik štěstí. Moc nás ale mrzí, že jsme si tentokrát nemohli sednout na kávu a v klidu posedět. Terka totiž na nás čekala ve studiu a nám poledne místní radnice odzvonila právě při loučení s Hankou.
S hodinovým zpožděním jsme konečně dojeli do Nahrávacího studia v Kolíně, které patří Terce Matějkové. S nadšením nás přivítala a šlo se na věc. Naštěstí jsme se rozezpívali v autě s pomocí videa na YouTube, proto nám nečinilo žádné velké potíže jít hned zpívat. Vše šlo jako po másle a Terka nás chválila. Moc se jí líbilo, jakou melodii a text jsme k hudbě, kterou pro nás napsala, vytvořili. Z toho jsme měli opravdu velikou radost. Ovšem po několika minutách jsme zjistili, že Tomovy vysoké tóny se v záznamu neobjevily. Zkoušeli jsme vše možné i nemožné, ale nikdo nemohl přijít na to, čím to je. Přibližně čtyři hodiny jsme strávili tím, že Tom pořád dokola zpívat neskutečně vysoký tón a Terka se snažila zjistit důvod komplikací. Bohužel jsme na nic ani s pomocí dalších lidí nepřišli, a proto jsme se po pěti hodinách rozloučili s tím, že se to Terka pokusí vyřešit během víkendu a zkusíme se potkat ještě jednou na Velikonoce. Se smutkem a plní touhy jsme se rozloučili a jeli na pizza párty ke kamadárům Liborovi a Lukášovi do Konárovic.
Sobotní večer jsme si s kluky a jejich kamarády neskutečně moc užili. Bavili jsme se dlouho do noci. Proto jsme se v neděli 20.04.2025 probudili až později dopoledne. Po sprše jsme si tudíž s kluky dali rovnou oběd. Opět nezklamali. Výtečně jsme si pochutnali na bramborovém salátu s řízkem.
Jakmile jsme se rozloučili, vyjeli jsme za naším výhercem Ondrou. Cestou k němu jsme navštívili Jankovice s vesničkami Kozašice a Seník a obec Brloh s vesničkou Benešovice. Zde jsme také navštívili Prvohory s trilobity, kde jsme natočili další video o magnetce Hezky pešky. Další zastávka už vedla za Ondrou do města Přelouč. Ondrovi jsme předali výhru od našeho partnera Kouzlo myšlenky a poté jsem se šli projít po městě. Procházka byla celkem dlouhá, ale příjemná za hezkého počasí. Samozřejmě jsme s městem museli navštívit i vesničky pod správou Přelouče, jimiž jsou Lhotka, Škudly, Tupesy, Štěpánov, Klenovka, Mělice a Lohenice. Tímto naše objevování tohoto dne skončilo. Už se totiž blížilo k západu slunce a naši přátelé Dominik s Mírou už na nás čekali s večeří z grilu. Cestou k nim jsme si zavolali s Terkou ze studia v Kolíně, která nám řekla, že už technické komplikace konečně vyřešila a můžeme na velikonoční pondělí přijet a nahrát naše songy.
Kluci v Rasochách připravili velice pestrou večeři, kterou jsme si vychutnali pod venkovní pergolou. Když se ale ochladilo, utíkali jsme domů. V obývacím pokoji nám pak Domča pustil své komediální filmy, u kterých jsme si dali ještě sklenku vína, než jsme zalehli.
Na velikonoční pondělí dne 21.04.2025 nám kluci naservírovali míchaná vajíčka s kávou. Po snídani jsme vyjeli do dalších obcí, protože Domča s Mírou vyšli s pomlázkou za děvčaty. Ve studiu jsme měli být až v jednu odpoledne, proto jsme to do Kolína vzali přes obce Hlavečník, Tetov a Selmice. Poté už jsme se pustili do rozehřívání hlasivek, abychom do studia dorazili připravení. Netrvalo to ani čtyři hodiny a měli jsme hotovo. Od teď už byl míč na straně kouzelníka zvuku Terky. Stačí jen vyčkat.
Když jsme nahrávací studio opustili, vydali jsme se znovu a jinak nafotit město Kolín. Být znovu v námi pořádané anketě Obec roku je v případě tohoto města nutností. Ne každá obec s námi spolupracuje a toto město bylo vůbec první, které se aktivně zapojilo. Díky opětovné a tak nevšední návštěvě jsme tudíž dali tomuto městu druhou šanci bojovat o pamětní lavičku.
Jen bohužel další naplánované schůzky nám nevyšly. V jednom případě byly důvodem děti a nechali jsme to na jindy, a v tom druhém opět uměle vyvolaná představa o tom, že se s námi chce někdo potkat. S majitelem IG účtu @pecuvkoute jsme se domluvili na setkání v obci Cerhenice. Před rokem v létě nás pozval do své obce s tím, že nás s přítelem rádi obcí provedou a něco dobrého upečou. Ale pokaždé, když jsme napsali, dostali jsme odpověď: „Bohužel se nám to nehodí.“ Nic víc. Žádné vysvětlení. Tentokrát to na pátý pokus bylo ale jiné. Ohledně velikonoční neděle nám dorazila zpráva, že jsou na výletě a vrací se až pozdě večer. My jsme poté změnili plány a zůstali u Kolína až do pondělí. Konečně to vyšlo. Kluci napsali, že jsou na Velikonoční pondělí doma a můžeme se stavit.
Jenže to jsme netušili, že nám do plánu hodí vidle Terka se studiem. Museli jsme se nějak přizpůsobit. Návštěvu kamaráda s rodinou v obci Jizbice jsme rovnou zrušili, ale s kluky z obce Cerhenice jsme se snažili domluvit, jak to provedeme. Zaslali jsme jim na výběr ze dvou možností. Buďto se setkáme před studiem v čase 11 – 13 hodin, když jsou Cerhenice takový kousíček od Kolína, anebo přijedeme pozdě odpoledne po nahrání písní ve studiu. Byť byli celé pondělí doma, vybrali si variantu setkat se po nahrání písní ve studiu, ač předem věděli, že tam budeme několik předem neurčených hodin. Domluvili jsme se, že jakmile skončíme, napíšeme jim.
Místo abychom dopoledne strávili s kluky z Cerhenic, jeli jsme nafotit další obce okresu Pardubice a poté do nahrávacího studia. Když jsme byli hotoví, napsali jsme klukům zprávu v 17:45 hodin, že za pár minut můžeme být u nich před domem. Jenže reakce dorazila až po půl hodině a k tomu ve znění: „Snad se dílo zadařilo. My už teď nemůžeme.“
Žádné vysvětlení, proč najednou nemůžou, když jsme jim dali na výběr a za celý den se neobtěžovali nám napsat, že se jim mění plány. Napsali jsme jim, že to celé s ohledem na předchozí komunikaci působí, jako by byli další z davu, co nás jen tahali za nos a ve skutečnosti neměli žádný zájem se s námi potkat a projít se. Najednou se z jejich strany strhla lavina extrémně dlouhých zpráv, v nichž nebyli zrovna milí a ke všemu psali jednu výmluvu za druhou a házeli vinu na nás, protože jsme se my za celý den neozvali a napíšeme až v šest večer, což jim nepřijde v pořádku. Ale důvod, proč se s námi nemohou potkat v šest večer, když si sami zvolili setkání po studiu a věděli, že to máme celkem daleko od Plzně a že se jim naprosto ve všem zcela podřizujeme, jsme samozřejmě nedostali. Skončilo to tedy tím, že jsme si navzájem řekli, že se nikdy nepotkáme. Náš důvod je nedostatečná upřímnost z jejich strany a jejich důvod je prý to, že neobjektivně hodnotíme jejich chování po zprávách aniž bychom se znali a k tomu nekomunikujeme slušně. Tuto návštěvu tudíž mažeme z mapy. S takovými lidmi se odmítáme potkávat. Ovšem takovýto výsledek proběhl až poté, co jsme nafotili obce Velim s vesničkou Vítězov a Sokoleč. Kdybychom to jen tušili, nafotili jsme i Cerhenice a udělali jim pěknou reklamu na jejich Pečení v koutě.
Dál už naše cesta pokračovala bez přestávky domů. Byli jsme rádi, že jsme dorazili před půlnocí. Mohli jsme se alespoň na chvíli vyspat a druhý den jet do práce.
Nafotili jsme tedy celkem 10 obcí a jejich 15 podmaněných vesničky (částí obce).
Během tohoto výletu jsme najeli celkem 868 kilometrů. Celkově od počátku našeho projektu 29.05.2022 jsme najeli již 37.586 km.
Pokud by nám některý z čtenářů chtěl ve své obci nabídnout gauč v obýváku, chatu v horách nebo u přehrady, anebo by chtěl spolupracovat např. výměnou za reklamu na našem účtu za ubytování v penzionu anebo večeři zdarma (či se slevou), budeme rádi, když nám vyplníte náš objednávkový formulář pro návštěvu obce. Formulář může vyplnit i ten, kdo by nás jen chtěl vidět, pokecat a provést a vzhledem k tomu, že nyní jezdíme v Peugeotu Rifter, kde máme vlastní ložnici, jako podpora na cestách nám postačí i jen sprcha a kousek zahrady. Také budeme nadšení, když nám zanecháte svůj follow na instagramové stránce CZECHVISITORS.
Těšíme se na Vás.