Universita DeVry

Universita DeVry a Institut technologie DeVry je základní rozdělení organizace DeVry, a.s.. Je to jedna z největších veřejných, mezinárodních vyšších školních organizací v Severní Americe. Po celé Severní Americe je více jak 90 lokalit se systémem University DeVry, na nichž studuje více než 65.000 studentů.

Universita vznikla roku 1931 v Chicagu jako DeForest Training School, pojmenovaná podle Leea DeForesta – kolegy a přítele zakladatele Hermana A. DeVryho. Od založení společnosti byla průkopníkem a jedničkou v přejmenování celé organizace. Během existance totiž své jméno změnila 12x. Dnes nese název DeVry University podle svého zakladatele.

Trochu netradiční začátek, ale nějak jsem začít musel. A abych mohl vůbec psát o tom, že jsem natáčel nějakou reklamu, musel jsem si zjistit, na co to reklama vlastně byla. Teď už to víte.

Jak vidíte na první fotce, oblékli mě do velmi pěkných kalhot, košile, nějakého divného svetru a velice pěkných smokingových bot. Musím říct, že mi to oblečení (podle mého názoru) velice slušelo. Škoda že jsem si ho nemohl nechat. Myslím, že košile mě dělala velice šik, a proto mi hodně vadilo, když mě navlíkli do divného svetru, který se prý v dnešní době nosí. Svetr jsem si sundal alespoň na pořízení fotografie.

Natáčení se uskutečnilo na Barrandově ve Filmových ateliérech, v ateliéru 7 abych to upřesnil. Nejhorší na tom bylo, že natáčení bylo od 7 hodin ráno, což znamená, že jsem musel vstávat ve 3 hodiny v noci, abych se tam dostavil včas. Když jsem však dorazil na místo, zjistil jsem, že jsem klidně mohl jet až v 5.30, neboť do kostymérny jsme přišli až v 7.40, kde mě oblékli a nakázali mi sundat si prsten. Neměl jsem ho sundaný přes rok a půl a teď jsem ho najednou sundat musel. Byl to nezvyk. Ale moc se mi líbilo, když kostymérka vyslovila: „Prsten sundejte, protože připomíná snubák! Americký student je vzorný. Nežení se a nemá děti!“

Z tohoto jsem poznal, že budeme hrát studenty americké vysoké školy. Když jsem na chodbě čekal tak dlouho, zjistil jsem si, že je nás celkem 74. Byli jsme rozděleni do třech skupin a ty postupně natáčeli určité scény.

Na plac jsme (naše skupina) přišli až ve 12.30 a ve 14.00 nás pustili na oběd. V ateliéru byla modrá podlaha a dvě stěny, celkový dojem vytvářel velice dlouhou rovnou plochu, na níž stojí přes 70 různých židlí na kolečkách. Vypadalo to moc hezky a proto jsem si to chtěl vyfotit, ale bohužel se mi to nepovedlo, neboť se za mnou zjevila nějaká producentka a řekla: „Schovejte ten foťák nebo vám ho rozšlapu!“

Radši jsem ho schoval, neboť mi bylo od ostatních řečeno, že se tohle už několikrát stalo.

Naše role byla velice namáhavá. Seděli jsme na židlích a museli jsme koukat na kameru – jakoby na přednášejícího. Všichni u toho usínali, a proto nás před akcí probouzeli tím, že jsme museli tleskat. Pak udělali několik záběrů a byl konec… a opakovat stále dokola, jak je zvykem.

Dvanáct hodin mi ani nepřišlo tak dlouhých, neboť jsem se tam seznámil s jednou velice milou dívkou, s níž jsem si povídal celou dobu až na tu hodinu a půl, co jsme natáčeli, protože v tu dobu jsme byli celkem dost daleko do sebe.

Po obědě jsme spolu strávili ještě 4 hodiny, než nám oznámili, že naše skupina končí a může jít domů. Vrátili jsme tedy, ač velice nerad, oblečení a dostali jsme výplatu na ruku, jako vždy.

Natáčení probíhalo 31.7.2009 v pátek. Jen jsem si udělal o prázdninách výlet do Prahy.