Lenor

Bylo úterý 11. srpna 2009, když jsem vstával ráno ve 4:30, abych stihl autobus do Prahy, který mi jel v 5:30 ráno. Během cesty do Prahy jsem tak trochu pospával, neboť jsem byl dost unaven. V 6:30 jsem byl v Praze na Zličíně a půl hodiny jsem měl na to, abych se dostavil na Dvořákovo nábřeží u Právnické fakulty v Praze.

Nejvíce mě pobavilo, když mi přišla SMS, které oblečení si mám s sebou vzít. Měl jsem si vzít 4 varianty oblečení, však to nesmělo být sportovního stylu, žádné kraťasy, ani letní obuv. Mělo to být městské moderní oblečení na podzim-jaro, které by ze sebe vyzařovalo ležérnost, eleganci, ale nemělo být vzorkované, pastelové barvy, ne černá ani modrá a ne křiklavá.

Vzhledem k tomu, že veškeré mé džíny jsou modré, trička mám modrá nebo černá a jen jedny boty, oblékl jsem se do jedněch pastelově žlutých kalhot, žluto-béžových bot a zelenožlutého trička. A nějaké další 3 varianty jsem nechal doma.

Kostymér měl ze začátku trochu kecy, ale nakonec jsem natáčel v tom, v čem jsem přišel.

První záběry probíhaly na nábřeží, kde moje role spočívala v tom, že jsem se procházel s mou hereckou přítelkyní po ulici směrem ke kameře. Hlavní herečka kolem nás projížděla na vysokém kole, které sotva uřídila. Na nohách měla lodičky s vysokými podpatky a saténové, modré šaty.

Druhé záběry byly u nějaké francouzské restaurace, kde jsem měl rande s mou hereckou přítelkyní Editou a její kamarádkou. Pěkně dlouho jsme si poseděli a z těchto okamžiků mám pouze jedno foto a to Editino. Vložím ho sem a doufám, že mě Edita nezabije za její zveřejňování, ale nějak tento článek oživit musím.

Třetí záběr probíhal na tom samém místě a to, že jsem se svou přítelkyní odcházel ruku v ruce pryč od restaurace. Takže pokud budu vidět v reklamě, tak pouze s Editou a to třikrát.

Poté jsme se šli všichni najíst. Nejdříve nám řekli, abychom šli do fronty jako poslední, že štáb má přednost, ale na druhou stranu na nás zbyly řízky. Zatímco ta první skupina komparzistů (mimochodem, bylo nás 15) měla nějaký blivajz. Po jídle nám oznámili, že se máme vydat metrem na Dejvickou zastávku ke kruháku, ale na lístek nám nedali. Ale než jsem tak učinil, nabyl jsem trochu drzosti a s Editou jsme si nalili k pití Fantu (ne nějakou obyčejnou vodu, jako je vždy pro komparz) a také rybízovou zmrzlinu, tu miluji.

Když jsme dorazili na další místo natáčení – do nějakého parku, strávili jsme několik hodin venku a čekali, až budeme natáčet. Zatím jsem jen pozoroval, jak hlavní herečka v šatech a podpatkách přeskakuje přes švihadlo v písku. Já mezitím usnul na trávě v parku a probudily mě kapající kapky deště z oblaků. Sotva jsem došel pod strom, strhnul se silný déšť. Sice jsme objevili jeden deštník, ale 15 se nás pod něj nevešlo, takže jsme ve finále byli všichni mokří. Pak se nás 5 trhlo a utekli jsme se schovat do jednoho auta. Když přestalo pršet, vyšli jsme ven a tam jsem se drze nadlábl sušenek, Fanty a chlebíčků… poté nám oznámili, že je konec a že si máme dojet pro peníze do kanceláře agentury PRO3.

Poté jsem jel domů. Naštěstí jsem stihnul poslední autobus v 20:00 hodin. A druhý den jsem šel na 10,5 hodiny do práce…

Video k této reklamě jsem viděl. Bylo na youtube, ale v dnešní době tam již není. V počítači ji však mám uloženou.