Reklamu si můžete prohlédnout na videu, a jelikož jsem zjišťoval, zda vůbec a jak moc jsem v reklamě vidět, procházel jsem sekundu po sekundě a našel jsem se tam hned třikrát. Poznávací znamení? Bílá bunda, černé kalhoty a hnědý batoh, a na dvou snímkách se procházím s Editou v šedém kabátě.
Konečně opět svitlo a z agentury mi přišla SMS, že jsem vybrán na natáčení reklamy na leteckou společnost Lufthansa. Když jsem si ji přečetl, bylo mi jasné, že se vše bude odehrávat na letišti, kde jsem ještě nikdy předtím nebyl. Tudíž mě vůbec nepřekvapilo, když mi napsali, že sraz pro natáčení je v 6 hodin ráno u Parkingu B na Letišti Ruzyně.
Vstával jsem hodně brzy, abych se přes celou Prahu vůbec dostal na místo určení.
Dojel jsem tam pár minut po šesté a hned mě postavili do fronty pro kostyméry. V SMS mi napsali, že mám mít pastelové barvy. Ale jak jsem tam tak stál, koukal jsem, že kostyméři schvalovaly černé a tmavé nevýrazné oblečení, a když se došlo ke mně, byli velice nespokojeni s mou světlou bundou i mým svetrem pod ním a poslali mě k autobusu, že mě převléknou. Moc mě tedy nepotěšili, ale hned za mnou volali, že to budou řešit až na place. Šel jsem se tedy nasnídat – nebo spíše nějak zkonzumovat tradiční párky s rohlíkem.
Ve stanu jsem čekal tak dlouho na akci, až jsem usnul a v tom nejlepším mě náhle probudili. Vyšel jsem se slepenýma očima do chladného poledne a nevidomě mžoural po okolí. Následoval jsem zbytek party až do Terminálu 2. Tam jsme se samozřejmě uvelebili na zem nebo na trubky, na než si obyčejně lidé pokládají své nohy, aby si odpočinuli. Čekalo se dál, ale jak dlouho? Nevím.
„Tak vstávejte!“ ozvalo se od produkce a rozhodili si nás na place. Proč já jen musel vysloužit tu nejhorší komparzní roli? Zatímco všichni si v teple jezdili po eskalátorech, já šel venku před vchodem s mou komparzní přítelkyní naproti herci. Natáčelo se to snad stokrát… jak úmorné. Při každé volné příležitosti jsem utíkal schovat se za vchodové dveře do tepla.
Když už jsem si myslel, že jsme tento obraz dotočili, dali nám pauzu na posezení v letištní hale a přehodili kameru jinam. Těšil jsem se odpočinku, když jsem viděl, kam kameru staví, jenže jsem se mýlil. Musel jsem venku chodit i pro tento záběr, protože potřebovali odrazy chodících lidí venku. Šel jsem tedy dále mrznout.
Už od dvanácti jsem se zajímal, kdy půjdeme na jídlo. Nikdo nebyl schopen mi odpovědět. Byla to polovina směny a stále nic. V jednu hodinu odpoledne jsem trpěl hlady ještě více a nemohl se dočkat, až svůj žaludek naplním čímkoli poživatelným. Stále se nic nedělo a najednou jsem zaslechl, že už někdo na pauze byl. Vůbec jsem tomu nerozuměl, nakonec jsem však přišel na to, že poslali na jídlo jen polovinu a s druhou polovinou se natáčelo dále.
Víte, kdy jsem se dostal na pauzu? Až když natočili poslední záběr venku před vchodem, což bylo v půl čtvrté odpoledne. Myslel jsem, že sním i ubrus – vlastně v komparzních stanech žádné ubrusy neexistují!
Po obědě jsme s Petrem objevili nějaké noviny, kde byly úlohy pro pátou, sedmou a devátou třídu. Úlohy pro pátý ročník jsme horko těžko zvládali. Z úloh pro sedmou třídu jsme zvládli jen polovinu a devátou třídu jsme ani nezkoušeli. Neuměli jsme pochopit, zda se tak posunulo učivo na základní škole, nebo jsme oba zblbli, když nejsme schopni vypočítat příklady, které jsme v té době považovali jako absolutně primitivní??
Už jsem se těšil, že v 18 hodin pojedeme domů, ale co čert nechtěl, najednou se objevil koordinátor, že se jim v té bílé bundě hodím pro záběr. Vybral nás asi deset a šli jsme za zbylou vybranou patnáctku, která natáčela v zakázané zóně. Zvláštní, že ráno mi mou bundu vyčítali, a večer se jim najednou hodím. Trmáceli jsme se celkem dlouho, než jsme se dostali na místo natáčení. Tam ale najednou chtěli jen kufry a my všichni jsme se posadilo po place. Alespoň jsem si mohl dále číst v knize.
Po hodině a půl jsme se přesunuli k odbavovacím přepážkám, kde jsme jen na akci zmateně chodili… Já chodil s knihou v ruce a neustále četl akce ne akce.
„Tak máme konec!“ zaznělo od režiséra, my zatleskali a utíkali domů.
Reklama se jim povedla 🙂 Jak jsem to viděl na youtube, tak jsem si hned říkal, že to bude nejspíš ta Ruzyně, a že se tam někde mihneš 😉
A pak člověk nemá být nemocný, když ho pořád tahají ven do mrazu 😀