Nationwide

Ve středu 3.8.2011 jsem natáčel další komparz. Tentokrát na zpravodajský pořad Nationwide. Na tomto natáčení se mi líbilo to, že sraz byl kousek od Florence, na Václavském náměstí v 11:30. Mohl jsem se tedy v pohodě vyspat ve vlastní posteli a putovat do Prahy až ve středu v 8 hodin ráno. Na natáčení jsme si měli vzít dvě varianty oblečení – společenský oblek do divadla a zimní bundu, rukavice, čepici a šálu a také oteplováky a sněhule. Jel jsem tedy do Prahy v obleku a s kufrem v ruce.

Sraz jsme měli v divadle ABC ve Vodičkově ulici. Jakmile jsme dostali komparzní lístky, sešli jsme o 3 patra níže a čekali, co se bude dít dál. Sranda byla, když přišel organizátor a do větru se zeptal, zda má někdo hlad. Samozřejmě jsme všichni zvolali, že ano.

„V poledne? To si děláte srandu ne?“ rozkřikl se na nás. „To už máte být dávno po snídani!“ 

Ale nakonec jsme ke snídani měli standardně párky s rohlíkem a někdo si vzal i šáteček. Na mě nezbyl, protože nás bylo opravdu hodně. Museli jsme se prostřídat. Hned po jídle jsme si stoupli do fronty k šatnám, kde nás maskéři schvalovali a popřípadě oblékali do něčeho jiného. Mně řekli, že mi to moc sluší, takže jsem si u nich jen schoval svůj kufr.

Na natáčení jsme se opět sešel s Petrem, který mě seznámil s moc skvělou holkou Martinou a se super chlapíkem Milanem. Strávili jsme spolu celé poledne a také vedle sebe seděli v hledišti v divadle. Užili jsme si spolu opravdu dost zábavy. A nejlepší bylo, že jsme si mohli kdykoli zajít pro nějaký další párek, protože je tam nechali. Samozřejmě ale čekání bylo mnohem delší než pak celé natáčení, jako je už zvykem u každé produkce. V hledišti divadla jsme strávili asi jen hodinu a konec.

Druhá část natáčení probíhala 20 minut tramvají od divadla. Přestěhovali jsme se totiž na stadion, kde jsme měli natáčet diváky v hledišti u amerického fotbalu, který se hrál v zimě. Venku byl ale pořádný pařák. Nakonec jsem to v oblečení vzdal a šel jsem se po oběde převléknout do kraťasů a sandálů. Udělal jsem dobře, protože až po několika hodinách jsem zjistil, že produkce čeká, až se setmí. Také nám to moli říct, abychom si zašli někam jinam na procházku a nemuseli se tam nudit. Ale o zábavu bylo postaráno. Dokonce jsem během pozdního odpoledne poznal další dívku, Mirku.

Jakmile se setmělo, mohlo se začít natáčet. Tentokrát to bylo o něco delší. Natáčelo se přes tři hodiny a my se neustále stěhovali z jednoho místa na druhé. Bylo zajímavé koukat na chlápky, jak lítají po hřišti s kýblem a krouživým pohybem zasněžují travnatou plochu. Na tuto chvíli jsem si oblékl mikinu a šálu omotal kolem krku. Nic jiného jsem si nebral. Nechal jsem si na sobě i kraťasy a sandále. Večer byl celkem chladný, takže jsem mikinu ocenil.

Nevěděl jsem, jak dlouho se ještě bude natáčet. Zašel jsem si tedy při pauze na záchod, a když jsem se vracel, potkal jsem Františka Petráka z agentury, který čekal na konec, aby nás vyplatil. Řekl mi, že se bude končit během pár minut. Využil jsem toho a zůstal na místě. Udělal jsem dobře, protože za chvíli u stolu byla taková tlačenice,  že jsem nemohl ani podepsat smlouvu. Ani odejít mě lidi nenechali.

„Mohl bych odejít od stolu?“ zařval jsem mezi lidi, ale nikdo mě nepustil.

„Budeš se muset protlačit,“ zaslechl jsem něčí odpověď a mě nezbylo nic jiného. Byl jsem rád, že jsem byl vyplacen jako první. Jiní tam stáli i hodinu.

Sbalil jsem si kufr a vyrazil pryč, ale ještě jsem se dal do řeči s Petrem, za kterým za chvilku dorazila černovlasá dívka, která zuřivostí pěnila.

„Představ si, jací to jsou idioti!“ začala vztekle vyřvávat. „Prej nejdřív vyplatí první skupinu a pak až nás! Copak to není jedno?“

„Podle mě je to dobře,“ skočil jsem jí do řeči. „My jsme tu totiž byli od rána, zatímco vy jste si přišli až ve tři hodiny odpoledne a ještě se tu budeš vztekat, že tě nechtějí jako první vyplatit?“

„Jenže já se pak nedostanu nijak domů, protože mi všechno ujede a mám to domů celkem daleko, pokud ti to nevadí!“ snažila se mi to povýšenecky vysvětlit a nepříčetně u toho trhala hlavou a mávala rukama.

„A já to mám domů 120 kilometrů a teď na chatu budu muset jít taky celou cestu pěšky, protože nic nejede!“ odpověděl jsem jí úplně stejným stylem. Pak jsem se otočil na Petra a říkám: „Miluji takovýhle lidi. No nic, měj se.“

Celkem mě pobavilo, když jsem viděl, jak se na mě uraženě a nechápavě dívka podívala. Ale co, měl jsem pravdu. Ještě štěstí, že natáčení bylo kousek od zahrady, kde jsem přespal. Na chatu jsem dorazil v 00:45.