Ve čtvrtek 26.5.2011 jsem po škole vyrazil do Prahy. Ve 14 hodin jsem sedl do Student Agency a vyrazil. Cesta se trochu protáhla, protože dálnice byla ucpaná a my sjeli do nějakých vesnic, abychom tam nemuseli několik hodin stát. Jakmile jsem v Praze v 15:16 vystoupil, vlezl jsem do metra načerno s myšlenkou, že mě snad nikdo nechytí. Na Zličíně nikdo nebyl, ale jakmile jsem na Karlově náměstí vystoupil, mezi eskalátory stáli dva revizoři a já se najednou začal potit jak skla ranního autobusu městské dopravy za sychravého počasí, srdce se mi rozbušilo a tepalo rychlostí Pendolína na cestě z Prahy tam, kam vedou jeho koleje. Nezbylo mi nic jiného, než si v duchu říkat: „Snad si mě nevšimnou!“
Využil jsem toho, že zrovna někoho chytili a měli oči jen pro ně. Ještěže chlapi zvládají jen jednu věc, jinak by se mi natáčení opravdu nevyplatilo. Stoupl jsem si na eskalátory a sledoval, zda se neohlíží. Zmizel jsem z jejich dohledu a pokračoval do agentury ExtraFilms, abych si vyzvedl peníze z natáčení komparzu při castingu na Česko Slovensko má Talent. Pak jsem si sedl do Flory, abych si užil internetu a večer honem k tetě, kde jsem vždy vítán.
Vůbec jsem se nevyspal, protože strýček celkem chrápal, až zvuk motorové pily by tím přechlušil. Tetička si ustlala v posteli, kde normálně spím já a mě ustlala na zemi. Beton na spaní není to pravé ořechové. Modlil jsem se, ať už je 8 hodin ráno, abych mohl vylézt a zmizet. Klouby otlačené a já unavený. A navíc ráno jsem se probudil a potěšilo mě deštivé počasí a zima jako v márnici (porovnávám jen z doslechu, nikdy jsem tam totiž neležel). Já měl pouze trička. Naštěstí aspoň to. Oblékl jsem se tedy do dvou triček a vyrazil vstříc dešti do Hostivařských ateliérů.
Tam jsem seděl a seděl a seděl… No, jak to normálně probíhá na každém jiném natáčení. Byl jsem tam už v 9:30 a v 11 hodin jsem stále nebyl převlečen… Bylo mi řečeno, že nejspíš budu civilní pacient – chodec.
Na plac jsem šel někdy po 13. hodině a moje role spočívala v tom, že jsem prošel do dveří, do nichž přišla sestra odložit ložní prádlo. Při každém opakování mi to dala do ruky a zas odešla jinam. S těmi dveřmi ale také byla sranda. Paní režisérka se do dveří cpala a říká: „Jak se ty dveře otevírají?“
„Tyhle dveře se neotevírají,“ prohlásil někdo ze štábu a šel k ní.
„Aha,“ posteskla si režisérka, „a jak to vyřešíme?“
„Asi takhle,“ vyslovil ten samý muž a dveře jednoduše otevřel.
Jinak se jedná o 286. díl seriálu. Pokud vás zajímají předchozí díly, tak si je můžete přečíst kliknutím na číslo. Zatím mám za sebou 272. a 286. díl.
Ty jsi taky všude 😀