To se psal den 15.05.2017, kdy mi můj tehdejší partner oznámil, že se se mnou chce po téměř šesti letech znovu rozejít. Ano, poprvé to bylo dva roky před tím a po měsíci se vrátil, že by náš vztah chtěl slepit.
Tentokrát jsem ho ale pustil na víkendový výlet na Slovensko s jedním kamarádem, kterého znal týden a strávili spolu všeho všudy pár hodin. Původně jsem měl jet s nimi, avšak nakonec jsem obdržel z TV NOVA informaci, že jsem postoupil do finálového castignového kola reality show Robinsonův ostrov. Dne 13.05.2017 jsme tedy každý odjeli někam jinam. Ten víkend jsem strávil různými zkouškami a Karel si užíval výletu bez dozoru.
Po návratu se choval divně. Nechápal jsem, co se děje. Ovšem po nátlaku z mé strany se vyjádřil, že ukončuje vztah, protože se do Slováka zamiloval a chce s ním strávit zbytek svého života. Prý si hodně povídali a on tak mohl zjistit, že oba hledají totéž a Karel tak konečně může být naprosto šťastný. Poslední kapkou k rozchodu prý bylo, že jsem jel na casting, ač mi to zakázal, protože odmítá žít s někým, kdo je schopen se ztrapnit před celou republikou v reality show.
A zmizel. Dohodli jsme se, že všechno vybavení nechá v bytě, protože v té době jsme měli koupený nový byt a čekalo se, až ho postaví. Bylo by zbytečné několikrát stěhovat. Já jsem pak zcela sám ponořen v louži slz dne 07.07.2017 oslavil své 28. narozeniny. Nedokázal jsem se bavit, nedokázal jsem se ani přinutit se jít do města opít. Téměř dva měsíce po rozchodu a já v tento den opět brečel jak malé dítě. Proč? Protože když jsem se z práce vrátil domů, našel jsem v kuchyni na stole dárek s přáním k narozeninám. O dva dny později jsem od něj dostal další dárek. Do bytu vtrhli stěhováci v doprovodu Karla. Vůbec se mnou nemluvil a nechal z bytu odstěhoval úplně všechno včetně žárovek z lustrů. Nechal v bytě pouze malý dvoumístý gauč, TV stolek s televizí a psací stůl, protože toto bylo moje. Žil jsem v bytě po tmě, protože mi sebral i štafle a židle, z nichž bych případně mohl dosáhnout na lustr čtyři metry nad podlahou.
V tento den, tedy 09.07.2017 jsem byl zcela vyčerpaný a zoufal jsem si, co se životem dál a jak vlastně budu žít. Zároveň jsem si uvědomoval, že tohle je koneč našeho vztahu, přičemž jsem si to vůbec nechtěl připustit. Začal jsem brouzdat po internetu a hledal jsem hudbu, která by mě oslovila. Až jsem najednou objevil píseň I’m Letting Go od zpěváka Josh Woodward. Ta hudba neskonale vystihovala moje pocity. Text písně sice vůbec nebyl o tom, co prožívám, ale napadlo mě, že bych se mohl pokusit si na tuto píseň zakoupit licenci. Povedlo se. V ten den jsem téměř před 23. hodinou obdržel zakoupenou licenci s možností užití díla celosvětově včetně internetu. Nyní jen napsat příhodný text. Emočně jsem si připadal jako bomba, který musí do nejdříve vybuchnout. Díky tomu jsem níže uvedený text k písni byl schopen napsat během jedné jediné hodiny.
Necelých šest let po Tvém boku jsem byl zavázaný
lásce, co mě vedla k naprostému bezvědomí.
Usínat vedle Tebe každý večer v obejmutí
bylo to nejlepší. Proč už to není?
Já vím, že mám
Tě nechat jít.
Prosím však nepospíchej pryč.
V mých snech si Tě uschovám.
Ne, nedoufám,
že budeš chtít.
Pro mě za mě si tu křič!
Já své srdce zavírám.
Já tě nechám jít.
Nechám Tě jít.
Je to tvůj život
a já v něm nemám být.
Já tě nechám jít.
Nechám Tě jít.
Je to můj život
a já teď hodlám žít.
Můžeš odejít.
Myslel jsem – je to navždy tu s Tebou společně žít.
Zapomenout je pro Tebe jednodušší.
Proč mi to děláš? Proč ničíš společný sen?
S láskou jsem Ti dával tolika jmen.
Já vím, že mám
Tě nechat jít.
Navždy s Tebou budu žít,
navždy ve svých vzpomínkách.
Ne, nedoufám,
že budeš chtít
vrátit čas a zas tu být,
jak si tajně vysnívám.
Já tě nechám jít.
Nechám Tě jít.
Je to tvůj život
a já v něm nemám být.
Já tě nechám jít.
Nechám Tě jít.
Je to můj život
a já teď hodlám žít.