Psal se konec roku 2022, kdy jsem na instagramu objevil instragramový účet Klipárny. Projekt vypadal velmi zajímavě, oslovil mě, a proto jsem se snažil vyplnit formulář. Bohužel můj mobil nepodporuje google funkce a tudíž to pro mě byl oříšek. Nakonec jsem se od jednoho ze zakladatelů dozvěděl, že formulář ještě pořádně nefunguje a že mi dá vědět, až fungovat bude.
Termín odeslání přihlášky byl 08.01.2023 a já ji konečně vyplnil 11.01.2023, protože jsem úplně zapomněl, kde jsem to předtím hledal a nemohl jsem to najít. Také jsem deadline odevzdání zjistil až po odeslání přihlášky. Byl jsem zklamaný, že jsem si to neohlídal, ale najednou jsem se objevil mezi příspěvky jejich účtu. Nadšení se vrátilo.
Několik dnů před natáčení videoklipu průbíhalo hlasování veřejnosti. Bylo třeba vybrat 15 hudebníků ze 17 přihlášených a veřejnost mohla vybrat tři z nich. Ač se mi nechtělo věřit výsledků, hlasování, skutečně jsem se umístil v hlasování na třetím místě a tudíž jsem měl zaručeno, že budu klip natáčet. Nemohl jsem se dočkat. Opět zase něco nového a konečně nový videoklip!
Konečně tu byl den D. V sobotu 04.02.2023 jsem dorazil v 9 hodin ráno do Divadla Komedie v Praze, kde jsem obdržel své desky se smlouvami a prohlášeními k vyplnění a následnému odevzdání. Nikoho jsem zde neznal a nepoznával. Až na Kubu, který se kolem mě mihnul na pozdrav. Stoupl jsem si stranou, vyplňoval všechny podklady a do toho sledoval okolí. Všichni se bavili a měli kolem sebe spoustu známých. Přemýšlel jsem, zda se už všichni znali z dřívějška anebo jestli prostě a jen nezahodili ostych. Rozhodl jsem mlčet, zbytečně na sebe neupozorňovat a čekat, co se bude dít.
Po chvíli jsme se přesunuli do sálu s divadelním jevištěm, na němž se nám představili zakladatelé Klipárny Jakub Moulis a Eva Brunclíková. Postupně na jeviště volali zástupce filmových štábů, když si každý z nich vylosoval hudebníka a vždy po jedném herci a herečce. Když byly karty rozdány, mohla začít ta největší sranda. Nyní už každý věděl, kdo s kým bude pracovat na vytvoření videoklipu a celý tým měl na vytvoření scénáře, nalezení lokací, natočení klipu a sestříhání pouhých 30 hodin. Nejpozději druhý den v 17:30 měl být klip odevzdát na flash disku. No jo, jenže kde je můj tým a kdo si mě vlastně vylosoval? Název štábu a vzhled toho mladíka jsem úspěšně zapomněl, sotva opustil jeviště.
Zmateně jsem se rozhlížel kolem. Každý odcházel za svým kolegou, až na jeden shluk kluků. Napadlo mě, že by to mohl být můj filmový štáb. Ale ne, byla to kapela a měli stejný problém. Začal jsem tedy nepozorovaně kroužit kolem všech možných stolů a nenápadně hledat, jestli se někde neuvidím ležet na stole. Musel jsem vyjít dvoje schody, abych našel své jméno u jedné party kluků s názvem POĎSI. Naštěstí jsem nebyl jediný, kdo chyběl. Postrádali jsme totiž jak herečku, tak herce.
Když jsme se konečně dali do kupy, režisér s kameramanem začali vymýšlet scénář. Dokonce chtěli, aby mě herec přitahoval k sobě, já se vzpouzel a že mě nakonec sváže lanem a přitáhne. To jsem zamítl. Přišlo mi to tak trochu přitažené. Po chvíli se mě zeptali, zda má nějakou poředstavu o klipu. Moje přání bylo jen jedno – aby se jednalo o videoklip s gay tématikou. Nejvtipnějsí na celé věci bylo to, že si štáb ze všech zpěváků vylosoval jediného gaye a ze všech herců taktéž jediného gaye, který se mezi nimi nacházel, a k tomu měli natočit gay klip. Což o to, mně a herci Šimonu Hrdličkovi to nevadilo, ovšem náhle vyvstala otázka, co s herečkou Julií Stejskalovou? Jak ji zakomponovat do gay klipu o rozchodu? Navrhoval jsem, že by to mohla být má kamarádka, která mě bude utěšovat. Kluci však nesouhlasili. Prý by to mohlo působit, jako bych dal kopačky klukovi a utekl za holkou a příběh by byl zmatečný. Role Julie se tedy nechala otevřená a už jsme šli točit první záběry hned poté, co jsme našli byt s velkou koupelnou. Respektive jsem ho našel já, když jsem si vzpomněl na svého kamaráda z Vršovic.
Na Letné jsme chtěli točit s výhledem na Prahu, ovšem z vydlážděné vyhlídky jsme byli vyhození, protože jsme neměli zaplacené povolení. Improvizovali jsme tedy i s exteriéry. V parku jsme zůstali a natočili jsme několik záběrů zde, další o kus dál a ty poslední ještě o kousek dál. Natáčet v zimě a v mrazech nebylo zrovna ideální navíc, když jsem si na každý záběr musel svléknout bundu, ale na druhou stranu jsme nečekaně natočili mrazivý vánek s romantickým sněhem, který se v klipu prostě použít musel.
Slunce už zapadalo a my jsme se museli postupně přestěhovat na Vršovice do bytu. Konečně! Myslel jsem, že mi upadnou všechny končetiny a z nich všechny prsty. Došel jsem do auta a přejel o kus dál. Paradoxně jsem na místo dorazil ve stejné chvíli jako herci. Polovina štábu dorazila asi hodinu po nás. Druhá polovina o další půl hodiny později, protože si spletli části Prahy a ocitli se na druhém konci města.
Vnitřní záběry jsme točili asi až do jedenácté večerní, ale neskutečně jsme si to užili. Hlavně proto, že nám Martin neustále nalejval panáky slivovice. Herec Šimon nás opustil dříve, aby mohl odjet zpět do Brna, a herečka Julie konečně po celén dni mohla přijít na řadu. Dělali jsme si srandu z toho, že Šimon nepředvedl žádný herecký výkon a jeho profil si nikdy v životě tolik nezahrál, zatímco Julča měla pouze jeden záběr a režisér po ní chtěl hned tři grimasy v obličeji.
Natáčení skončilo a všichni jsme se rozloučili s tím, že v neděli budeme pokračovat. Neděle 05.02.2023 však pro mě byla nejistá každou minutou. Ráno jsem zjistil, že kluci teprve šli spát. O chvíli později jsem dostal informaci, že ještě nemají sestříháno a tudíž nevědí, zda mne budou ještě potřebovat. Mluvilo se totiž o nějakých dalších záběrech na Letné. Abych tedy čas využil efektivně, rozhodl jsem se jet natankovat benzín do auta přes tři městké části Prahy a nafotit je v rámci projektu CZECHVISITORS. Nakonec jsem byl rád, že jsem se takto rozhodl, protože mi nakonec kluci napsali, že sotva stihnout do termínu dostříhat klip a odevzdat. Dostal jsem tedy jen jediný pokyn, a to dostavit se nejpozději v 17:30 do divadla, abych odevzdal svou smlouvu. Zrovna jsem fotil Štěrboholy a měl jsem co dělat, abych přejel Prahu až do centra a dostavil se včas. Myslel jsem, že to nedám, ale dorazil jsem naprosto přesně na vteřinu včas.
Poté jsem se rozloučili a vydali se každý svou cestou. Naše cesty se však měly opět potkat ve čtvrtek 16.02.2023, kdy se konal galavečer. Netušil jsem, co mám očekávat, protože jsem nikdy nic takového ani podobného nezažil, ale výsledek pro mě byl nezapomenutelný a neskutečně úžasný a nad míru povedený.
V tento večer se konala premiéra všech videoklipů, které se natáčely během víkendu 04. – 05.02.2023. Rozlížel jsem se kolem sebe a přemýšlel, kam si sednu. Náhle jsem si všiml jmenovek na stole. Zkoumal jsem, zda někde najdu své jméno, protože jsem si žádnou rezervaci neudělal. Se mnou na klip šli pouze Martin, který nám poskytl byt, a můj současný přítel Míša. Ale stůl s mým jménem byl připraven. Hned v první řadě a první na ráně! Super! Alespoň budeme mít přehled. Vedle mě byl stůl připraven pro můj filmový štáb POĎSI, ovšem ani jeden z kluků se neobtěžoval dorazit anebo za sebe poslat nějakého zástupce. Připomněl jsem si první den Klipárny, kdy jsem byl ve středu dění úplně sám. Naštěstí jsem vedle sebe měl svého milovaného přítele a kamaráda.
Nejvíce jsem se bál toho, že budu muset mluvit do mikrofonu. A taky že ano. Jakmile skončil můj videoklip, který téměř nebyl slyšet, jak všichni okolo dávali dost hlasitě najevo absolutní nezájem, byl jsem předvolán na jeviště. Celý rozklepaný jsem nakonec řekl pár slov. Moderátor Kuba naznačoval, že mám všem sdělit zvláštní ruku při losování, ovšem já nevěděl, zda by to Šimonovi nevadilo, a proto jsem to celé vztáhl na sebe a Šimona vyzdvihl, že se nebál a šel do toho se mnou.
Pak jsem si šel sednout a sledoval další a další videoklipy. Jeden byl hezčí než druhý. U některých jsem naprosto žasnul, co zvládli za 30 hodin vytvořit.
Po zhlédnutí všech klipů jsem zjistili, že šlo vlastně o soutěž a že se budou rozdávat hodnotné ceny. V rámci sebereflexe a zhodnocení ostatních klipů jsem věděl, že můj klip nijak úspěšný nebude a přemýšlel jsem, zda bych se už neměl vrátit do Plzně, kde jsem už měl být dvě hodiny a moderovat LERYoke Show. Ale nakonec jsem zůstal. Byl jsem totiž zvědavý, který klip se nakonec umístí v jaké kategorii.
Kategorií bylo celkem deset a osm z nich se týkalo filmových štábů a snad role každého z členů. Kluci z POĎSI byli nominováni v pěti kategoriích za nejlepší námět a scénář, střih, kameru, režii a kolorizaci. Byl jsem v šoku z každé nominace. To totiž znamenalo, že se náš klip umístil mezi nejlepšími čtyřmi videoklipy! Nakonec jsme žádnou nominaci neproměnili v plaketu, ale i toto se cení. Devátá kategorie byla věnována hercům a herečkám dohromady, když z 28 herců byli nominováni čtyři a mezi nimi byl herec z mého klipu. Byli jsme v šoku, protože Šimon zrovna zde hrál nejméně v životě. Nakonec skončil čtvrtý. A poslední kategorie byla za nejlepší videoklip celkově. Vzhledem k tomu, že Klipárna úplně zapomněla na kategorie pro zpěváky a jejich písničky, chápal jsem, že tato katerogie patří výhradně mně, neboť bez písně a mé výrazné role v klipu by žádný klip nevznikl. Navíc kluci ze štábu mohli získat osm ocenění a také se nikdo z nich nedostavil. Ovšem ani trochu jsem nedoufal, že bychom se dostali do nominace.
Když poté hlásili nominované videoklipy, nestačil jsem zírat. Ten můj byl mezi nimi. Se Šimonem jsme se však navzájem uklidňovali, že se umístíme bez ocenění na čtvrtém místě jako on. To byl důvod, proč jsem vůbec nezpozoroval, že náš klip označili za 2. nejlepší videoklip ze všech! Tak tohle byl opravu neskutečný šok. Vážně jsem tomu nechtěl uvěřit! Ale na jeviště jsem letěl jak zběsilý.
Nakonec ještě každý z porotců vyhlásil cenu porotce, když filmový režisér Adam Vopička označil zrovna ten náš klip za nejlepší v jeho očích díky jednoduchosti, v níž je krása.
Tento večer byl skutečně nezapomenutelný a já Klipárně moc děkuji, že jsem toto mohl zažít.