Pizzeria U Radnice

Je libo pizzu? Proč ne! Do stmívání času dost!

V rámci našeho projektu Dva kocouři na cestách jsme s kamarádem Radimem zavítali do Starého Plzence. Jakmile jsme navštívili a zdokumentovali hrad Radyně ze všech možných úhlů, vydali jsme se do města, abychom se podívali na další památky. Vtom na mě troubila a řvala kamarádka Verča, která mě snad sto let neviděla, abych šel do Pizzerie & Restaurantu U Radnice, že tam za chvíli přijde, neb má sraz se svými přáteli.

Měl jsem vskutku velký hlad. Když jsem však otevřel menu, hlad mě pomalu přecházel. Nikde nebyla uvedena velikost pizzy. Přemrštěná cena však svítila do očí. Kamarádka mě ujišťovala, že za takovou cenu to bude jiště „ta velká“ pizza. Přesto jsme vyčkávali, co přistane na stůl strávníkům naproti nám. „No dobře, je to trochu menší pizza,“ uznala nakonec Verča a do koupě se jí už také nechtělo.

Obsluha dorazila ke stolu, vyslechla naše přání a odešla pryč. Ostatních se neptala. Později jsme zjistili, že po desetiminutové ignoraci jejich přítomnosti se číšník uráčil přijít, a protože nevěděli, jak dlouho na nás budou čekat, již si pizzu objednali.

Netrvalo dlouho a oba dva svou pizzu obdrželi. Bylo nám jasné, že já s kamarádkou musíme ještě chvíli počkat. Přišli jsme přeci jen o něco později.

Konečně se to nese! A ejhle, na stole leží pouze jedna pizza. Číšník beze slova odešel a několik minut se nevracel. Začal jsem být poněkud nevrlý. U stolu jsme přemítali, proč jsem asi pizzu neobdržel. Možná mě neslyšel, možná zapomněl. Uplynulo deset minut a stále nic. Byl jsem nucen si vzít kousek pizzy z kamarádčina talíře.

„Hele, proč támhleti mají talíř s příborem a ubrousky, a my tu nemáme nic?“ zaznělo u našeho stolu. Pizza se sice většinou jí rukou, ale bývá zvykem, že číšník k pizze donese příbor s ubrousky. Jak je vidno, v této restauraci to asi automatické není. Absence vidličky nám tolik nevadila, ale ubrousek byl celkem potřebný, když jsme byli nuceni jíst rukou. Já osobně bych se raději najedl příborem, protože bylo horko a velmi se mi potily ruce.

Nedalo mi to a šel jsem dovnitř za číšníkem zeptat se, zda nezapomněl na mou pizzu. Pravděpodobně ano, když měl na baru pizzu pro sebe, kterou zvesela jedl. Usmál se na mě a sdělil, že se na ní pracuje. Budiž. Ale jak je možné, že jsme s kamarádkou neobdrželi pizzu ve stejný okamžik? Ani tohle snad není zvykem v této restauraci? Důvodu se mi však nedostalo. „A mohl bych požádat o ubrousky?“ zeptal jsem se a on přikývl.

Sedl jsem si zpět ke stolu. Ubrousky dorazily, příbor nikoli. Nepochopil jsem, ale budiž. Holt pizzu sním rukou. Pokud mi ji donesou.

Dočkal jsem se. Jupí. Jak dlouho, že už to sedím u stolu? Dobrou hodinu a čtvrt? Proč ne! Běžně se pizza peče tak dlouho. „Omlouváme se, ale vypnula se nám trouba a my si toho nevšimli.“

Aha. To je omluva? Takže z důvodu neschopnosti kuchaře jsem zbytečně čekal několik dalších minut na svou pizzu? To by mě poté zajímalo, co ten kuchař v kuchyni dělal, když to nebyla příprava mé pizzy?

Zakousl jsem se. Konečně. Miluji pizzu Hawai a tato byla famózní, až do okamžiku, kdy se mi číšník málem pozvracel za krk. Jak k tomu došlo? To si tak s kamarádem notujete o tom, jak je pizza s ananasem obecně výborná, když vtom za vámi stojí číšník, který prohlásí: „Fuj! Ble! To ani náhodou! Hawai není pizza. Ananas na pizzu nepatří.“

Dobře. Beru na vědomí a děkuji za nevhodnou připomínku, když si přesně toto dávám ve vaší restauraci. Může si číšník vůbec něco takového k zákazníkovi, který o jídle mluví v superlativech, dovolit? Mně to tedy v pořádku nepřišlo. A poté k tomu dodal, že pokud tu pitomost řeknu ještě jednou, dá mi pětikilo. Zopakoval jsem to. „Tak to už vám visím pětikilo,“ řekl celkem smutně. A já si ho začal dobírat, že bych to mohl zopakovat ještě třikrát, abychom měli na útratu za všechny čtyři hosty. To už se mu nelíbilo. Na konci mě však stejně zkasíroval. Ale ani to se neobešlo bez incidentu.

Restaurace pomalu zavírala a můj nedoslýchavý kamarád, který si pizzu nedával, chtěl ještě jedno malé pivo. Číšník mu odvětil, že má smůlu, protože už nečepuje. Radim mu však nerozuměl, a proto mu znovu řekl: „Ano, jedno malé pivo.“

Číšník zopakoval, že už nečepuje. Vzápětí však dodal, že bere poslední objednávky. Náhle jsem byl zmatený. Tak nečepuje anebo bere poslední objednávky? A pokud bere poslední objednávky, proč nás dvakrát zatěžoval informací, že nečepuje? A pokud nečepuje, jak je možné, že bere objednávku na čepování piva?

Ovšem to nebylo všechno. Posledním dotazem vše dorazil. Zeptal se Radima, zda chce velké nebo malé pivo, protože velké už točit nebude a dá mu jedině malé pivo. Ale kamarád mu už dvakrát řekl, že chce malé. Samozřejmě Radim teď vůbec netušil, o čem je řeč, tak jsem malé pivo objednal sám.

Jakmile číšník zmizel v restauraci, otočil jsem se k ostatním, a zeptal jsem se: „Jaký je rozdíl mezi malým a velkým pivem? Tři vteřiny? A co to je v porovnání s časem, který strávil těmi stupidními kecy u našeho stolu?“ Nikdo z nás absolutně nechápal.

I přesto, že jsem se přes instagramový účet snažil navázat spolupráci s majitelem restaurace, kterou odmítli, jsem svou útratu uhradil v plné výši. Dle mého nikdy nedostali a nikdy nedostanou lepší reklamní nabídku jako ode mě. Máme více sledujících, mohl jsem je nafotit a nasdílet a v superlativech vykreslit a napsat o nich pozitivní recenzi. Ale možná odmítli proto, že sami věděli, že by se mi pozitivní recenze na tuto pizzerii psala velmi špatně. Zatímco tato negativní zkušenost se píše jako po másle. Nejvtipnější na tom je, že číšník určitě pizzu neplatil. Anebo pokud ano, pak má zajisté zaměstnaneckou slevu. A já bych byl ochoten s nimi v ten okamžik spolupracovat i za nabídku zaměstnanecké slevy. Ovšem když někdo nechce, není třeba je nutit.

Každopádně po této zkušenosti se v této pizzerii již neobjevím. A vám všem doporučuji zvolit jiný podnik. Pokud však máte dostatek času a milujete západ slunce, můžete se najíst i zde, protože jediné pozitivní na celém posezení v této restauraci bylo právě to, že jsem mohl dokumentovat západ slunce až do samotné tmy. Jen je škoda, že jsem nebyl na pláži nebo v horách.