Od poslední knihy s názvem Dívka bez minulosti, neoběhlo ani měsíc, a už zde máme další recenzi, a to na osmý titul spisovatelky Radky Zadinové s názvem Šeptání v dešti.
Proč hned na začátku zmiňuji knihu, kterou jsem četl před tímto dílem? Protože ač se to nezdá, mají tyto dvě knihy mnoho společného. Proto v této recenzi, jak bývá zvykem u spisovatelky Radky Zadinové, nebudu mít tři části, ale dokonce čtyři!
Forma
Příběh o šestnáctileté dívce Leně si můžete přečíst na 197 stranách, z nichž první části Co je to láska je věnováno 77 stránek, druhá část Láska je jednou z mnoha cest… se rozprostírá na 83 stran a poslední části …a hvězdy činí pokání je věnováno už jen 31 stránek.
Zatím jsem u každého Radčina díla obálky knihy velmi kritizoval, ale tentokrát musím smeknout kloboukem. Že by autor obalu Michal Houba konečně alespoň jednu z jejích knih četl? Nebo mu snad někdo převyprávěl děl, o čem kniha vlastně je? Tato obálka naprosto perfektně vystihuje celý příběh, a dokonce i dívka na ní vyobrazena je s malým přimhouřením oka velmi podobná té uvnitř. Voda, kapky, bouře, temný les a chatičky včetně staré rozvrzané a mnoho si pamatující altánek v zahradě (ač ten uvnitř knihy nestojí vedle zříceniny hradu) velmi reálně zobrazuje příběh, který se čte jedním dechem.
Obsah
Lena je dívka s minulostí, avšak ne moc příjemnou ani chtivou okolními lidmi. Je zamlklá a uzavřená do sebe, avšak jejich nový spolubydlící v době Víťa jí otevře nejen oči ale také srdce. A i přesto, že se Lena snaží zamilovat se do hocha svého věku během školního výletu, nakonec si uvědomí, že má v srdci jen jednoho, a to o několik let staršího spolubydlícího o patro níž. Co vše ale zkomplikuje? Víťa je tak trochu sukničkář – Lenu miluje, a proto s ní spí, a její sestru Sáru svým způsobem nesnáší, a proto s ní spí. Paradoxně otěhotní Sára, ač silně pochybuji o tom, že by Lena byla více při smyslech a brala antikoncepci. Víťu to nejspíše vůbec nezajímalo. Víťa pak Sáru nechce, i když je těhotná, Lena nechce Víťu, protože bude otcem dítěte její sestry, a přesto vše nakonec vyřeší osud za ně paradoxně u podobné vichřice s blesky a hromobitím jako tehdy před lety, kdy je opustila jejich maminka.
Lena se nemůže zbavit pocitu, že jí táta nesnáší, ale nerozumí proč. Až v šestnácti letech zjistí, že maminka od nich odešla, ač si otec přál, aby zůstala, a že bohužel již šestnáct let spí na hřbitově. Na náhrobním kameni je odraz obličeje Leny, která si fotografii prohlíží. Náhle jí dochází, že se jí otec mstil za to, že je maminka opustila a že mu jí svým obličejem neustále připomíná. Naštěstí se do jisté role zažere i matka Víti, která chtě nechtě sbalí Lenina otce Roberta a on díky ní začne mít rád i Lenu. Ale není na to už trochu pozdě, když se v tu dobu objeví jistá podivná osoba, která tvrdí, že je bratrem Roberta a skutečným otcem Leny?
Něco pro pobavení: Na straně 70 si přečteme větu: Vklouzl to tichého pokoje. Na straně 86 se usmějeme nad větou: Že se domnívala, že se stejně jako ona na něj ěší i on na ni. A největší gól v této knize? Tonda vezme Alenu za kamarády – všichni jsou oblečení ve vojenském a v rukou drží realisticky vypadající zbraně. Tonda vysvětluje Aleně, že tato vojenská hra se jmenuje Airsoft a že výstřely kuliček mnohdy bolí. Alena se při pokusu zapojení se do hry ublíží a už se nemůže dočkat, až si to zopakuje. Ovšem od následující stránky při všech vyprávění a vzpomínkách se mluvilo jen a jen o Softballu. Nejsem si jist, zda spisovatelce a všem lidem v nakladatelství došlo, že z military sportu zcela nepozorovaně přešli na odlehčenou verzi baseballu.
Srovnání s jiným dílem
Nevšimli jste si, že jsem nakousl již jednou známý příběh? Někdy se stane, že je spisovatel ve skutečnosti plagiátorem a že přepíše příběh, který už jednou někdo vymyslel. Ale zde v jednom pohledu mluvíme o tomtéž a z toho druhého vlastně o něčem úplně jiném. V tomto případě Radka nově napsala a zrekonstruovala své vlastní dílo. Z toho by si mohli vzít příklad všichni spisovatelé, které opustila múza. Proč? Pokud nevíš, o čem psát, otevři svou několik let starou knihu a napiš ji znovu, jen s jinými postavami, s pozměněnými zápletkami a novým literárním jazykem…
V tomto případě jde o srovnání knih s příběhem Dívka bez minulosti. Abychom se lépe vyznali v následujícím srovnávání, použiji pro Dívku bez minulosti zkratku DBM a pro Šeptání v dešti ŠVD.
Hlavní postava
DBM – Šestnáctiletá dívka Daniela, které všichni říkají Nel, je zamlklá, nespolečenská, velmi hubená, nekomunikativní, zakřiknutá a dusí v sobě temnou minulost, která se snaží dostat na povrch.
ŠVD – Šestnáctiletá dívka Alena, které všichni říkají Len nebo Lena, je zamlklá, nespolečenská, velmi hubená, nekomunikativní, zakřiknutá a dusí v sobě temnou minulost, která se snaží dostat na povrch.
Ztráta maminky a babičky – otec vrah!
DBM – Nastěhuje se ke svému bratru do velkého domu plného přátel po úmrtí babičky, která ji vychovávala. Bohužel uhořela v požáru, který založil Daniely otec. Maminka umřela již u porodu, proto ji otec nesnášel (ona mu ukradla manželku).
ŠVD – Bydlí se svým otcem, který o ni nejeví žádný zájem (připomíná mu bývalou manželku), a se sestrou, která ji vychová, a po úmrtí babičky se k nim nastěhuje její třídní učitelka se synem. Maminka je opustila sama za sebe, ale otec Daniely ji pak shodil ze skály (nešťastnou náhodou, když chtěl zabít svého bratra) a bohužel umřela.
Otevření duše
DBM – O mnoho let starší muž se o Danielu zajímá a nenechá ji ani nadechnout se, když se ji snaží uhnat. Surově ji políbí, ale stejně se do něj Daniela zamiluje a skončí spolu.
ŠVD – O mnoho let starší muž se o Alenu zajímá a nenechá ji ani nadechnout se, když se ji snaží uhnat. Surově ji políbí, ale stejně se do něj Alena zamiluje a skončí spolu.
Školní výlet
DBM – A jede se se školou úplně poprvé a po dlouhém přemýšlení na výlet. Kam? Do chatařské oblasti, kde na Danielu zbude poslední chatka v řadě a snad si najde nové kamarády. Při jednom z výletů se v lese po hře zapomenou v křoví a všichni jim zmizí z dohledu. Nakonec ale ostatní najdou a spí ve své chatce a učitelé se naštěstí nic nedozví.
ŠVD – A jede se se školou úplně poprvé a po dlouhém přemýšlení na výlet. Kam? Do chatařské oblasti, kde na Alenu zbude poslední chatka v řadě a snad si najde nové kamarády. Při jednom z výletů se v lese po šiškové bitvě schovají za keř a po chvíli zjistí, že nikdo nikde není. Začne pršet a Alena s novým kamarádem ztratí cestu. Najdou zříceninu, kde přečkají noc, ráno se vrátí do tábora a učitelé naštěstí netuší, že přes noc nebyli v chatě.
Výlety na hrady
V obou případech jde o výšlapy na různé hrady, zříceniny či města poblíž. Nebudu zde rozepisovat, kde co a jak, protože si zeměpisné části knihy nepamatuji a vlastně mě ani nezajímaly. Klidně mohly být z knihy odstraněny.
Vlastní otec!
DBM – Celý příběh Danielu sleduje nepříjemný pocit a jakési stíny. No jo, je to její otec, který se o ni od narození nestaral, ale ždímá z ní peníze, žádá, aby pro něj kradla, a když odmítne, sám se vkrade do domu, z něhož si odnese všechny cennosti, a při poslední návštěvě založí požár, aby Danielu zabil ve svém podkrovním bytě. Všichni se bojí, že umřela, protože nahoře hasiči našli ohořelou mrtvolu. Daniela ale byla venku a sleduje požár uvnitř. Její otec zemřel.
ŠVD – Celý příběh Alenu sleduje nepříjemný pocit a jakési stíny. No jo, je to její skutečný otec, o němž netušila. A ten nevlastní se o ní stejně nestaral, tak co. Tento otec ji nutí pouze ke komunikaci a k tomu, aby jí sdělil vše, co jí nevlastní otec tají už léta, a to, že je její otec, že miloval její maminku, která bohužel umřela a že se s ní loučí, protože umírá také. Už ho nikdy nenajde. A strach ostatních, že Lena umřela? Také se tu objeví a také na konci příběhu – za bouřky vleze naštvaná do altánu, který se zřítí a pohřbí ji. Její sestra ji zakryla svým tělem, tak se jí nic nestalo, ale Sára bude několik měsíců invalidní.
Závěrečné hodnocení
Zajímavé, že? Jak jsem řekl – chceš-li napsat knihu a nemáš inspiraci, přepiš tu, kterou jsi napsal už před několika lety a o níž si uvědomíš, že je vlastně příšerná. Proč mám takový pocit? Knihu Dívka bez minulosti jsem četl několik týdnů, vůbec mě nebavila, těžce se mi četla a dokonce jsem přemýšlel nad tím, že přeskočím snad 50 stran a přečtu si až posledních pár stránek. Tato kniha se mi četla naprosto skvěle, svižně, byla plná napětí a děje. A přitom šlo o jeden a tentýž příběh. Neříkejte mi, že jde o náhodu… Autorka si jistě musela uvědomit, že předchozí počin se jí moc nevyvedl, a proto se rozhodla příběh napsat znovu v jiném kabátu. A musím uznat, že místo zavšiveného a moly prožraného kabátu si oblékla zbrusu nový v elegantním střihu! Této knize nejde dát méně než 90%.
| Žánr: |
Pro děti a mládež, Dívčí romány |
| Vydáno: | 2012, Erika |
| Počet stran: | 200 |
| Vazba knihy: | vázaná |
| ISBN: | 978-80-7190-532-5 |