Prvotina velmi mladého spisovatele Petra Piecha pod názvem Tajemství kouzel je samotným nakladatelem Janem Šubou z nakladatelství Makniha.cz popisována slovy: „Kniha vypráví zajímavý příběh o propojení našeho světa s ukrytým světem kouzel, který je stále více na ústupu. Tři na sebe volně navazující příběhy vypráví o záchraně nejen světa kouzel, ale i spáse nás, nic netušících lidí. Vypráví o propojení, které tu vždy bylo, je a musí být. Ukáží nám, jak a proč mít rád svět kolem sebe, sebe a i své lidství.“
Na počátek své recenze, kterou rozvrstvím do tří částí (příběh, popis a stylistika) musím konstatovat, že z mého pohledu nejde o tři na sebe navazující příběhy, nýbrž o jeden příběh, který je rozdělen na tři poněkud delší kapitoly. Druhá kapitola začíná tam, kde končí první. Třetí zahajuje svůj příběh pokračováním z posledního odstavce předchozí kapitoly. Nelze mluvit o dílech. Celá kniha totiž obsahuje necelých sto stránek, díl Dračí vejce je rozepsán jen na 17 stran, druhý díl Koruna času obsahuje 27 stran, a poslední kapitole (popřípadě dílu) Jablko kouzel je věnováno taktéž 27 stránek. Pro srovnání mohu uvést vlastní román Jedna stačí!: Fotka z ultrazvuku, která obsahuje tři díly a každý díl dvanáct kapitol, z nichž průměrná délka kapitoly je 25 stran.
Příběh
Začátek příběhu mi silně připomíná knihu Eragon od Christophera Paoliniho. Stejně tak jako ve fantasy románu se Eragon stává náhodným Jezdcem, kterému se vylíhne drak, tak i v Petrově příběhu je jeden vyvolený, který spasí svět, zbaví ho všeho zlého a k tomu mu napomůže vylíhnutí nového draka s čistě ryzí duší a srdcem plného lásky. Ovšem zásadní nedostatek v Petrově vyprávění vidím v tom, že hlavní postava Martin je s kouzelným světem seznámena hned v prvních odstavcích a vůbec mu to nepřijde zvláštní. Čtenář neví, co si o tom Martin myslí, a až utopicky působí, jak Martin bez větších problémů a jakýchkoli protestů naprosto všemu uvěří a ihned přijme svou roli Strážce, kterému se vylíhne nejsilnější drak v celé historii. Jen tato část by mohla být v klidu rozvinuta na sto stránek. Po přečtení prvních tří stránek jsem si pokládal otázku: „Hlavní postava ví, že žije v kouzelném světě?“ – A to se ani neptám, kde se Martin vůbec vzal, z jakých rodinných poměrů a kde a jak žil?
Stejně tak jako situace, kdy je Martin postaven mezi dvě sestry – jednu zlou a druhou s dobrým srdcem. Čekal jsem, že bude následovat dlouhý proces rozhodování, při němž se hlavní postava spálí o neduhy světa a až poté se přikloní na stranu druhé dívky. Zlá Strážkyně se ho ve snu snaží dostat na svou stranu, ta dobrá ji přeruší a přednese Martinovi svou verzi příběhu, která popírá úmysly první sestry. Ta nic nenamítá a Martin je rozhodnut.
Další zásadní problém celého příběhu spatřuji v tom, že hned na začátku Joana Martinovi líčí nevraživé vztahy mezi ní a sestrou, že to pomalu překračuje meze, že se snaží její město zničit, ale nesmí se jí to povést. Proto je tu vyvolený Martin, kterému se narodí nejsilnější drak v celé říši, aby předpovězenou zkázu zapudil. Z toho jsem pochopil, že se mohu těšit na velmi vřelý vztah mezi Martinem a jeho vlastním drakem a že společně zničí město plné zlých draků. Šeredně jsem se mýlil. Drak se narodil a Martin ho poté viděl už jen jednou na pár okamžiků. A válka? Zapomenuta. Vše vyřešila obyčejná korunovace a Joanina sestra se nechávala pukat závistí. Ovšem je možné, že si autor nechává další příběhy pro sebe a všichni se dočkáme svého očekávání v další knize.
Samozřejmě musím vyzdvihnout, že zápletky v příběhu jsou zajímavé s velmi dobrým a promyšleným nápadem. Jen opět říkám, jaká je škoda, že se Martin naučí kouzlit během jedné strany knihy a zvládne zdolat všechny úkoly během desetiminutového čtení.
Popis příběhu
Víte, že z popisu děje nejsem vůbec moudrý? Hlavní dějovou linii a případné náhodné zásahy vedlejších scén jsem zaregistroval, ale přijde mi smutné, když autor v kapitole na stránku a půl věnuje první stránku popisu krásně zasněžených stromů v lese a půl stránky velmi strohému dialogu, který nějakým způsobem rozvíjí příběh.
Mohu vám naprosto přesně vylíčit, jak vypadá strom vpravo od pařezu hned vedle zakaleného potůčku, ale v žádném případě po mně nechtějte popsat celé prostředí, v němž se příběh odehrává. Skutečně netuším. Do detailu jsem schopen vykreslit Martinův pokoj s moderním nábytkem, ale ne že se zeptáte na budovu, v níž se pokoj nachází. Skutečně mě těší, že díky filmovým tvůrcům vím, jak vypadá drak, neboť v knize se o něm dozvíme jen to, že je skutečně veliký a záměr příběhu je nejspíš v popisu oblečení každé postavy v každé minutě. Joana se velmi ráda převlékala.
Jednou jsem na Šumavě a u Černého jezera, podruhé sedím s věštcem a nejspíš i kouzelníkem v autě, které nás dopraví na jiné místo. Přišlo mi to zvláštní, na druhou stranu musím uznat, že jde o příběh spisovatele a ne můj, a pokud ve fantasy knize chce mít auta a počítače s prohlížečem Google, proč ne. Jen mi přijde zvláštní, že jsem se za celou dobu vyprávění nedozvěděl, v jaké době se příběh vůbec odehrává. Zpočátku jsem měl pocit, že jde o středověké období. Jakmile se ukázal internet a auta, uvažoval jsem nad přítomností a možnou budoucností.
Stylistika
Když mi Petr knihu dne 2. září 2015 věnoval, ujišťoval mě, že v knize nenaleznu ani jednu jedinou chybu, protože mu korekturu knihy dělal velmi vážený člověk – magistr českého jazyka David Kebort, jehož hlavní náplní práce a živobytí je právě oprava textu a výstupní korektura. Nevěřil jsem mu, protože sám vím, že i můj román po opravě třemi lidmi nějaké ty chybky obsahuje.
Po přečtení hned první věty jsem si musel do ruky vzít tužku a bohužel jsem ji nepustil až do samotného konce příběhu. Až žalostně na mě působilo, kolik čáranců jsem do věnované knihy udělal, ale na druhou stranu jsem si řekl, že by možná Petr ocenil, kdyby mohl na základě mé kritiky knihu přepracovat. Pokud bude mít zájem, od něj věnovanou knihu mu na nějakou chvilku opět zapůjčím. Popřípadě bych vše mohl zanést do elektronické formy knihy.
Pokládal jsem si několik otázek: Skutečně Petrovi nějaký magistr češtiny dělal korekturu textu? Je možné, že by magistr češtiny neovládal skloňování zájmena já a všem známé problémy s předložkami s a z? Nebo, že se některá slova skutečně nerozdělují? A že by magistru uniklo, že na každé stránce je minimálně třikrát jednopísmenné slovo popřípadě předložka na konci řádku? – Buďto mi Petr lhal, že kniha korekturou prošla, anebo své dílo svěřil do nesprávných rukou. Takový člověk by se snad ani za magistra češtiny nazývat neměl. A to nemluvím o neustálém opakování stejných slov: řekl, a přece, a tak, neboť, krásné, úsměv.
Sami se můžete přesvědčit v této ukázce zde.
Jako příklad bych rád uvedl podle mého nejhorší odstavec v celé knize, a to: „Bylo krásné zimní odpoledne, všude byly krásné sněhové závěje jasně bílé barvy, domy měly krásné bílé, dýmem žíhané pokrývky svých střech, z okapů visely krásné křišťálové rampouchy, které je lemovaly po celé jejich délce. Venku mrzlo, až praštilo, ale byl to příjemný mráz, který nezalézal pod nehty, ale naopak kreslil krásné ledové květy na okna, okénka, kraje výkladních výloh a na všechno, na co jen mohl. Byla to skutečně krásná podívaná.“ – Co více k tomuto odstavci dodat? Snad jen, že je skutečně… krásný!
To, že se v textu naprosto všichni usmívají a vedou bezstarostný život, je možná záměrem spisovatele, ale slovní spojení „usmál se pěkným úsměvem“ už pro mě bylo skutečně moc. Nerad bych na tomto místě první pokus mladého spisovatele zcela rozerval, proto zmíním už jen poslední negativní věc, a to, že hlavní postavu Martina na svých cestách doprovází Mistr věštec, který v prvních dvou dílech není označen nijak jinak než jako mladík. Každou chvíli jsem toto slovo nahrazoval Věstcem, Mistrem anebo ho zcela vypustil, neb působilo nadbytečně.
Úsvit ve stylistice nastal ve třetí části knihy, kdy jsem se začetl do prvního odstavce a nenapsal k němu žádnou poznámku. Ihned mi projelo hlavou, že Petr svou knihu musel psát na etapy a konečně nastal čas ve vývoji stylistiky a v použití květnatého českého jazyka. Dokonce se až do konce knihy neobjevilo slovo mladík! Tak, jak je psán první odstavec třetího dílu, by měla být psána celá kniha!
Celkové hodnocení
O své prvotině Jedna stačí!: Jeden svědek s odstupem času sám prohlašuji, že nejde o román, nýbrž spíše o takový rozšířený scénář. Také zcela chápu negativní recenze, které se mi do ruky dostaly a naprosto s nimi souhlasím. U Petrova díla musím s politováním říct, že nejde ani tak o scénář jako spíš o námět na možná velmi skvělý příběh. Proč možná? Vidím v příběhu kopii již existujících knih a filmů, jak jsem uvedl výše, a také mi kniha připadá neúplná. Kdybych měl hodnotit čistě příběh a děj ve spojitosti s prvním literárním počinem tohoto autora, bylo by to padesát na padesát. Bohužel já mám strašné problémy, když někdo przní český jazyk, a v tomto případě autorovi chybí velké množství slovní zásoby a vyjadřovací schopnosti.
Auto knihy ve svém díle na konci věnuje polovinu stránky poděkování svým blízkým, rodině a přátelům. Ovšem, co mě v této části zaujalo, byla věta: „Stále se mi nedaří vymyslet nic, co by neznělo přehnaně, kýčovitě nebo frázovitě.“ – Proč mě to zaujalo? Je až nevěřícné, jak samotný autor v poděkování dokáže jednou větou vystihnout všech předchozích 90 stran.
Z výše uvedeného tedy knize věnuji pouhých 20% a budu pevně věřit, že druhé dílo bude alespoň o deset příček výše a že se Petra tato kritika nijak nedotkne.
Petře, mám tě rád a nechci ti tímto nijak ublížit, ba naopak věřím, že si z toho vezmeš poučení pro další svou tvorbu! V žádném případě nepřestávej psát a jdi si za tím, co tě baví! Nebýt toho, že tato kniha byla vydána i s přiděleným ISBN, takovouto kritiku bych nikdy nezveřejnil. Ale pokud je kniha nějakým způsobem mezi námi, volně šiřitelná a v prodeji, nemohl jsem si odpustit zrecenzovat i tvé dílo.
__________________________________________
| Žánr: | Sci-fi a fantasy – Ostatní |
| Formáty eknihy: | EPUB, MOBI, PDF |
| Rok vydání: | 2015, 1. vydání originálu: 2015 |
| Počet stran: | 93 |
| Nakladatelství: | Jan Šuba – Makniha.cz |
| ISBN: | 978-80-88080-81-7 (pdf) 978-80-88080-82-4 (ePub) 978-80-88080-83-1 (MOBI) |