V recenzi na jednu z Radčiných knih, konkrétněji Variace na lásku, jsem zmínil, že by bylo vhodné, kdyby příběh pokračoval. Sice román Variace na lásku nijak zvláštně nepůsobil, spíše naopak, ale na samotném závěru, když mě příběh konečně chytil za srdce a oči jsem od jeho slov nemohl odtrhnout, mi přišlo líto, že se kniha zavřela společně s poslední stránkou, a nijak nepokračovala.
Konečně jsem se začal orientovat ve jménech, konečně jsem chápal, jak se věci ve skutečnosti mají, konečně se začalo něco dít a k mé smůle autorka knihu uzavřela v tom nejnapínavějším momentu. Vyslovil jsem touhu, že by příběh potřeboval dokončit, abychom všichni nalezli odpovědi na nevyřčené otázky a abychom ukončili pochybnosti o načatých dějových liniích.
Pokračování jsme se dočkali, bohužel ne takového, jakého bychom chtěli. První díl řešil spletitou láskou mezi Zuzanou, jejím zdánlivým bratrem Michalem a sousedem Ondrou. K nim jsem měl spousty nevyřešených otázek, které se nevyřešily ani ve druhém díle tohoto románového cyklu. Země nikoho totiž vypráví příběh lásky mezi Klárou, jejím sousedem Ondrou a novým šéfem Danielem.
Forma
Po poslední recenzi jsem si myslel, že se již nadále nebudu muset zaobírat obálkou a obsahovou formou románu, bohužel i o tři roky později zde nakladatelství pohořelo. Opět se na obálce znázorňuje některá z mnoha modelek, která v knize vůbec nevystupuje. Pardon, velmi se omlouvám – v knize se občas mihne jakási sexuchtivá a flirtující asistentka Adéla, která si brousí zuby na svého šéfa a posléze jeho kolegu. Ta je blonďatá s uhrančivým pohledem a možná nosí i krajkové halenky. Proč by ale byla na obálce knihy znázorněna právě tato osoba? Vedlo k tomu nakladatelství něco podstatného anebo opět knihu vůbec nečetli a prostě vzali první modelku, která jim přišla pod ruce a vyfotili ji při prvním žhavém ohlédnutí se dozadu? Přesně tak totiž obálka tohoto románu působí.
Klára je sice také blondýna, ale k osobě znázorněné na fotce má vskutku daleko. Anebo pokud je to skutečně Klára, má buďto již po plastice a autor obálky tak dává najevo, že ví, co se bude psát v dalším díle (pokud ovšem nějaké pokračování bude někdy vytvořené – nebyl bych proti, kdyby Radka sepsala paralelní příběh o Zuzaně, kde by se vše konečně vyřešilo a i ona došla ke šťastnému konci), anebo je tu druhá možnost, a to, že na Klářin obličej nanesli tolik pudru, aby její jizva nebyla vidět. Klára po útoku psa utrpěla nemálo bolesti, která se projevila právě v podobě viditelných jizev jak po těle tak na obličeji. Jednu bohužel musí vystavovat světu přímo pod okem až k ústům. Možná proto se hlavní hrdinka líčí tak nespolečensky, aby odlákala pozornost od své ohavnosti. I když ne vždy dosáhne svého cíle.
Ani zde mě Radka nepřekvapila nerovnoměrným rozdělením románu na dvě části. První část o 113 stranách nese název Motýl s polámanými křídly a druhá část Roztříštěná zrcadla se rozkládá jen na 68 stranách. Ovšem ani jeden z názvů nemá vůbec nic společného s básní Kočka si líže rány před začátkem vyprávění.
Obsah
Původní parta hrdinů se rozpadla – téměř všichni zmizeli a šli si po svých šlépějích. Michal utekl se Zuzanou do Anglie alespoň po dobu, než se vše vyřeší. Erik to dále táhl s Andreou se stejnými obtížemi jako doposud. Eva si našla zalíbení v Calypso a víc ke štěstí nepotřebovala. Richard (otec dětí, jehož jméno jsem se dozvěděl až téměř na konci příběhu) se šťastně oženil s Renátou a k Vánocům jí přeci jen věnoval svatební prsten. Zbyla Klára a od sousedů Ondra.
Kláru nic nebaví – její život, její minulost, její neštěstí pro všechno… vzpomínky ji zabíjí a klade si za vinu smrt vlastní sestry, které až po její smrti začala říkat „mami“. Přeci jen to pro ni byla maminka, než umřela kvůli těm prokletým jahodám!
Rozhodne se změnit práci, ale pohovor, u kterého prohrála, vzala s hrdostí a nedala najevo ani známku lítosti. Možná proto se pro ni Daniel nakonec rozhodl a přijal ji společně s Adélou jako své nové dvě asistentky. Adéla – vychrtlá, koketní a povrchní blondýna, který udělá vše, aby se s Danielem vyspala. Ten ji však plně ignoruje a paradoxně všechnu svou pozornost směřuje právě na zohavenou Kláru, v níž vidí vnitřní krásu, a proto se do ní postupně zamiluje. Zpočátku ji přijal právě proto, jak vypadá (všechny jeho předchozí asistentky ho chtěly dostat do postele, anebo mu byly ukradeny někým jiným – Kláru by jistě nikdo nechtěl), ale postupem času ji více a více poznával a posupně se v něm prohlubovala láska k ní.
Mezitím samotářská Klára žijící v zemi nikoho probouzí city k Zuzanou odkopnutému Ondrovi. Klářiny sourozenci to nechápou a snaží se ji přesvědčit, že s ní Ondra chce být jen proto, aby byl Zuzaně pokud možno co nejblíže. Tomu nevěří a samotný Ondra postupem času také ne. Skutečně se do Kláry zakouká a cítí k ní více než přátelství.
Nutno podotknout, že s úbytkem postav se příběh četl mnohem lépe. Samozřejmě jsem předpokládal, že se u štědrovečerní večeře všichni sejdou. To ale příběh nijak nenarušilo.
Musím uznat, že obrané postavení hlavní postavy Kláry a také houževnatý charakter vlivné osoby Daniela mi velmi imponovalo. Dokonce z příběhu zmizely i ty nepodstatné popisné části, které nikoho nezajímají. O to lépe se příběh četl. Až jsem si začal pokládat otázku, zda Radka v době psaní knihy neviděla do budoucnosti a nečetla některou z mých recenzí na její knihy. To je ale naprostá hloupost, proto musím věřit v to, že se Radka z chyb předchozích knih poučila sama a ponořila se do své tvorby mnohem hlouběji než před tím.
V tomto příběhu nehledejte žádné napětí, žádnou akci, děje je tam asi jako zvuku ve vakuu, přesto mě tento příběh něčím přitahoval. Mluvím zde o přímočarém popisování životních skutečností, které se mohou stát komukoli z nás. Ovšem v příběhu ještě velkou roli hraje i minulost nastíněná v prvním díle. Podotknout musím také minulost nové postavy Daniela. Zde bych však už jednu výtku měl.
Kniha je psána v er-formě, přesto z ní zřetelně vyplývá, že hlavní postavou je zde Klára – o ní se píše, její pocity prostupují celým románem. Samozřejmě er-forma nám nabízí možnost hlouběji prozkoumat i ostatní postavy, ale je skutečně nutné nimrat se v minulosti Daniela, aby se čtenář dozvěděl něco, o čem hlavní postava knihy nemá ani ponětí a ve většině případů se také o ničem z toho nic nedozví? Mně jako čtenáři to vůči Kláře přišlo celkem nefér. Buďto autorka měla s jistou okolností rovnou seznámit i Kláru, anebo s tím na svět neměla vůbec chodit. O to přitažlivější by pak Daniel byl, neboť v přístupu ke Kláře byl velmi tajemný (což mi nadmíru imponovalo), ale ke čtenáři byl otevřený jako kniha.
Chtěl bych také zde vyzdvihnout zcestovalost autorky, když nám vše dala najevo, že se po Varšavě dokáže procházet s šátkem na očích stejně jasně a bez klopýtnutí jako v ulicích její životní vsi Perštejn. Dozvěděl jsem se nemalé kulturní informace, až jsem si říkal, zda u psaní příběhu čerpala z vlastních zkušeností anebo si jen někde něco přečetla a ihned zužitkovala. Byl jsem mile překvapen.
Další šok, který nastal, byl naprostý závěr! Nemohl jsem uvěřit slovům, které jsem četl. Skutečně se to stalo? Myslel jsem, že blouzním, srdce se mi zastavilo a já celý dlouhý odstavec musel číst znovu! Při opětovném přečtení jsem si uvědomil, že se tímto směrem příběh skutečně dere! U mnoha příběhů je konec znám již při první kapitole. U této knihy byste se šeredně mýlili!
Závěrečné hodnocení
Zatímco první díl tohoto cyklu byl klasifikován jen dvaceti procenty, u této knihy by bylo hříchem na takové hodnocení vůbec pomyslet! Sice zde chybělo napětí, akce, děj, ale milovník lásky a romantických zápletek by si jistě přišel na své. Doporučuji jako relaxační knihu při vyčerpávajících dnech. 
Ač se to nezdá, dodá vám mnoho energie a pozitivní přístup ke štěstí. Proto také přikládám fotografii mého historicky prvního čtyřlísku, který jsem kdy v životě našel právě v den, kdy jsem knihu dočetl!
Pokud jde o tradiční procentuální hodnocení dívčího románu z knihovny Radky Zadinové, musím zde jako předlohu použít její jiný román Motýlí čas (právě jsem zjistil, že i pro tuto knihu existuje druhý díl, proto mým prstům neunikne), kterému jsem věnoval 80%. Byla Země nikoho lepší či horší než Motýlí čas?
Když se ohlédnu na tento příběh a porovnám s výše uvedeným, který krom zamotaného milostného příběhu obsahuje také velmi zajímavý a poutavý příběh s krajně okořeněným dějem, musím (ač se mi to příčí) této knize udělit méně bodů. Myslím, že 79% by bylo adekvátní.
| Série: |
Variace na lásku (2.) |
| Žánr: |
Pro děti a mládež, Dívčí romány |
| Rok vydání: | 2010, 1. vydání originálu: 2010 |
| Počet stran: | 189 |
| Nakladatelství: | Erika |
| Vazba knihy: | vázaná |
| ISBN: | 978-80-7190-783-1 |