TalentMania

A je tu další soutěž, do níž jsem se přihlásil. TalentMania není čistě o zpěvu, ale jednou z kategorií je. Casting probíhal 24. dubna 2010 v kině Cine Star v Olympii v Plzni od 14h. Dorazil jsem tam chvilku po 14h a začal se divit, jak málo lidí tam je. Byl jsem zvyklý na ohromné masy lidí, ale v pondělí jich tam bylo možná 50 (včetně dvaadvacetičlenné dívčí skupiny mažoretek). Vyplnil jsem a podepsal smlouvu a dostal číslo 729. Stoupl jsem si do fronty a čekal. Uběhlo asi půl hodiny a my stále stáli na místě, sebral jsem se tedy a odešel na záchod. Když jsem se vátil, stoupl jsem si do fronty jako první. Uběhly další 3 hodiny a my stále stáli ve frontě na stejném místě. Je pravda, že to trvalo dlouho, ale na druhou stranu jsem byl rád z toho důvodu, že jsem veděl, že mě nevyhodí hned po představení se.

Trémou jsem nijak netrpěl. Docela jsem se těšil, že snad poprvé uslyším názor odborníka. Když jsem přišel na řadu a vlezl do kinosálu, stoupl jsem si na značku k mikrofonu a čekal, až mi dají svolení mluvit. Nejdříve jsem jen něco bleptl, aby nastavil mikrofon. Stál tam jeden kameraman, jeden zvukař a Vít Pokorný.

Nejdříve jsem se představil a následně prozradil, co budu zpívat. Obě písně jsem měl připravené velice dobře, ale bez podkladu. Začal jsem jako první zpívat Ruby od kapely Kaiser Chiefs a na to mi Vítek řekl: „Na tom karaoke vám za to platí?“

„Neee, to ne. Já tam zpívám pro zábavu,“ odpověděl jsem.

„Zkuste tedy ještě tu druhou píseň!“ vyzval mě a já byl opravdu moc rád, že jsem mohl zazpívat ještě Hvězdy se mění od Jana Kalouska. Líbilo se mi, když jsem ji zpíval a Vít klepal nohou do rytmu a tancoval hlavou. Po chvilce mě přerušil: „Víte, kdo tohle zpívá?“

„Jan Kalousek.“

„Přesně tak. On zpíval opravdu nádherně a jsem rád, že jste si vybral píseň zrovna od něj. Tehdy tato píseň letěla několik týdnu v hitparádách a v rádiích, ale kde je mu konec dnes. Škoda. No nic, řekneme vám to samé, co říkáme ostatním. Do 14-ti dnů se vám ozveme, zda postupujete nebo ne. Musíme totiž zhlédnout všechny účastníky soutěže a pak budeme podle videí vybírat talenty.“

„Dobře. A mohl bych se aspoň zeptat, jak si na tom stojím? Spíš ne, co?“ zeptal jsem se ho bez servítek.

„No, mám-li být upřímný… Sloka byla dobře zazpívaná, ale refrén jste odflákl. Kapela, jako je Kaiser Chiefs, se vyznačuje živou hudbou, hlasitou a v refrénu „Ruby, Ruby, Ruby“ vyřvávají. Co se týče druhé písně, líbila se mi. Byla hezky, mile a příjemně zazpívaná. Procítěná. Fredy Mercury nejste, ale propadák to taky nebyl. Takže jak říkám. Nevyhazujeme vás, jen zda opravdu postupujete, se dovíte do 14 dnů.“

Byl jsem šťastný. Konečně jsem získal názor od člověka, od něhož jsem ho slyšet chtěl a co víc mě potěšilo? Že mě nevykopli hned v prvním kole. Ale samozřejmě ještě nejásám. To budu, až se dozvím výsledky, zda opravdu postupuji nebo ne.

Když jsem vylezl ven, šel jsem se podívat na parkoviště, kde probíhal casting pro 22-tičlenou mažoretkovou skupinu, která se do kina nevešla. Hudbu pouštěli v autě a já se díval na úchvatné vystoupení. Ti postoupili hned.