Speed Stick

V reklamě jsem vidět jen na milisekundu v pozadí v čase 2:11.

---

S organizací u reklamy Speed Stick jsem si celkem užil. Nejenže mi SMS s výběrem na reklamu dorazila dva dny před natáčením, ale dokonce jsem čekal několik hodin, než mi zavolají, zda jsem vybraný byl nebo ne. Měli se mi ozvat do 13 hodin, což jsem ještě byl v práci. Ale neozvali. Místo toho dorazila SMS, že vybrané ještě neznají a budou je znát v 15 hodin.

Mezitím jsem mluvil s vedoucí o tom, že mám dilema, jelikož je možné, že mě na čtvrtek a pátek vyberou na natáčení reklamy, ale bohužel nevím, kdy se to dozvím a protože už bylo téměř 16 hodin a já měl jít druhý den do práce, nevěděl jsem si rady. Pak v době, kdy šéfová zkrátila směnu Kájovi do čtyř odpoledne, mi dorazila zpráva, že jsem vybraný na natáčení reklamy. Ihned jsem pak šel hledat místo mě náhradu… a já věděl, že 12. a 13. července natáčím.

Ještě koupit lístek do Studenta a vyrazit posledním autobusem do Prahy. Naštěstí natáčení probíhalo jen 20 minut od chatky, takže jsem se mohl i o něco více vyspat. V šest hodin ráno jsem se měl vyskytnout ve Vlkově ulici. Dorazil jsem tam jako první z komparzistů, nasnídal se a čekal, až někdo dorazí. Ostatní komparzisté i s koordinátorem dorazili po snídani. Vyfasoval jsem komparzní lístek s číslem 7 a šel jsem čekat ven. Asi po hodině jsem se dostal do kostymérny, kde mě Rina oblékla do krásných kalhot, slušivého trička a na hlavu mi posadily obrovskou kšiltovku. Když jsem na sebe pohlédl do zrcadla, připomněl jsem si, proč vlastně kšiltovky nenosím.

Poté jsem si šel přečíst ještě jednu kapitolu z knihy a ihned usnul. Asi po hodině nebo dvou mě probudila strašlivá zima. Jakmile jsem otevřel oči a zjistil, že ve stanu nikdo není, začal jsem je hledat. Kupodivu jsem všechny objevil na chodníku v křeslech, jak se vypalují na slunci. Přidal jsem se k nim a konečně se ohříval. Chvíli pokecal s Adélou a pak zase pokračoval ve čtení.

Celkem jsem si užíval, jak mě celou dobu nepotřebovali. Bohužel mě nepotřebovali tak dlouho, až jsem si začal pokládat otázku, zda mě vůbec potřebovat budou. Když pak udeřila bouřka tak silná, až nám málem odnesla stan, natáčení se protáhlo ještě více. Nevadilo mi to, alespoň jsem si toho mohl přečíst celkem dost.

Když pak pršet přestalo, na řadu jsem přišel i já. Mou rolí bylo chodit po chodníku do kopce s rádiem na rameni a do toho se chovat jako těžký hip-hoper.

Nejdřív mi to nešlo, ale pak jsem se do role natolik vžil, až jsem stejnou chůzí odcházel i domů. Při akci jsem sledoval muže celého zadělaného v sádře, jak nekontrolovaně sjíždí na vozíku, který sestřička nahoře na kopci omylem upustila.

Natáčelo se to opravdu hodně dlouho, protože to muselo být vše perfektně načasované. Vozík upaloval z kopce se řvoucím mužem v sádrovém vězení přímo na ženu, která uvízla podpatkem mezi žulovými kostkami na přechodu. Ta začala řvát a banda mladých kaskadérů zachránila ženu na přechodu a další dva vozík, aby nevjel do křižovatky dole.

Oba dva dny se natáčelo jen tohle a ještě navíc jsme každý den o tři hodiny přetahovali. Na druhou stranu přesčasy jsou dobře placené a mně to opravdu nevadilo, když jsem v Praze musel zůstat. Zůstával jsem tam ještě do soboty, neboť jsem v ten den natáčel ještě český film Všiváci.