19. poznávací výlet

Tento víkendový výlet byl domluven už 2 měsíce předem. Proč? Protože se jednalo o výlet přes celou republiku až do Ostravy a nechtěli jsme jet jen tak na otočku bez cíle.

V soutěži o dřevěné ozdoby druhou cenu vyhrála Pavla z Ostravy a v následující soutěži o hmyzí domeček vyhrála Olga taktéž z Ostravy. Již jsme měli dvě osoby, které dávaly přednost osobnímu předání před zasláním poštou, ač jsme tuto variantu nabízeli.

Když se poté ozval jeden chlápek z Karviné s nabídkou nocování, domluvili jsme s ním víkend od 18.11. do 20.11.2022. Ovšem první komplikace nastala o měsíc později. John Pollák reagoval na obecné dotazy, ale neodpovídal na dotazy: „Kolik nocí u tebe můžeme být? Jednu nebo obě? Které z částí Karviné jsou vesničky s vlastní cedulí? Dáš nám na sebe telefon a adresu?“ Proto jsme se ho měsíc předem zeptali, zda s námi vůbec počítá. Odpověděl, že tento víkend má bohuřel covid a nemůžeme dorazit. Ponecháme fakt, že slušnost by bylo, kdyby nám tuto informaci sdělil sám bez předchozí kontaktu z naší strany. Druhá věc je, že jsme měli dorazit až za měsíc. O dva týdny později jsme se znovu připomněli s tím, že stále čekám na odpovědi na výše uvedené otázky. Napsal jsem mu, že vypadá podezřele, když normálně komunikuje o životě, ale osobní dotazy pro nás velmi potřebné zcela ignoruje. Na toto reagoval, že o víkendu bohužel jede do zahraničí a právě se to dozvěděl. Opět výmluva? Měli jsme pocit, že ano, protože je zvláštní, že nemá ponětí, kdy vlastně máme dorazit. Tak jsme mu napsali, že by bylo skutečně velmi milé, kdyby nám sdělil pravdu, zda s námi počítá nebo ne, protože nechceme zažít situaci, kdy v pátek ve 20 hodin budeme řešit, kde máme spát. Na to konto napsal, že má přítele a nebylo by vhodné, kdybychom u něj spali. Cože? Včera to nevěděl? A má vliv partnerství na možnost nocování v obýváku na gauči? Týden před odjezdem do Ostravy jsme ho potkali online na seznamce, kde měl uvedeno, že je svobodný a hledá vážný vztah. Napsal jsem mu: „Tvému příteli nevadí, že jsi na seznamce, kde jsi single a hledáš vztah?“ Odpověděl velmi hnusně, útočně a arogantně. Co čekat? Ovšem takové chování bez špetku slušnosti jsme u padesátníka nečekali. Proto jsme začali hledat jinou možnost spaní. V této době jsme totiž měli domluveno asi pět lidí k návštěvě obcí.

Najednou mi přišla zpráva, v niž stálo: „Ahoj kluci, pokud potřebujete v sobotu nocovat, tak přijeďte ke mně. Bydlím v Šenově a alespoň nebudu o víkendu večer sám. Uděláte mi tím radost.“ To nás potěšilo, a když po společné konverzaci, kdy jsme řešili Johna, sám napsal, že je to debil a sám by se takto nikdy nezachoval, začali jsme mu věřit a všem jsem domluvil sobotní a nedělní návštěvu.

V plánu bylo vyrazit v pátek po čtvrtečním karaoke přes den, spokojeně se vyspat a v sobotu navštívit výherkyně z Ostravy. Ovšem celé nám to zkomplikovala objednávka karaoke na páteční noc. Takže se to celé posunulo a měli jsme vyrazit v noci po karaoke.

Výherkyním z Ostravy jsem ve čtvrtek napsal zprávu, zda vše platí a zda s námi počítají. Dále jsem uvedl, že máme karaoke od 18 hodin do cca 2-3 hodin v noci a poté vyrazíme. Olga nám napsala, že má nemocné děti a že by ráda, kdyby došlo k predání u nich doma, pokud by nám to nevadilo, anebo ještě lépe zrušila předání a preložila to na jindy. Jenže kdybychom to udělali, museli bychom zrušil několik dalších lidí. Pavla napsala, že vše platí, ale chtěla by, kdyby se to předalo u nich doma bez procházky. Jirka z Šenova ale napsal, že má už tři dny covid. Tohle nás šokovalo. Tuto informaci nám nemohl sdělit před třemi dny, abychom si našli nějaké ubytování? Kde teď máme něco najít? Vyřešil to tak, že pokud chceme chytit covida, tak můžeme na noc dorazit, ale upozorňuje na to, že má velmi těžký průběh. Domluvili jsme se na tom, že jde spát a že večer napíše, jak mu je a podle toho se případně nějak zajistíme, protože my už nemáme možnost to zrušit. Pro jistotu jsme si tedy v kufru auta udělali ložnici.

Karaoke skončilo a od nikoho žádná zpráva. Proto jsme počítali, že vše platí a ve 3:30 jsme vyrazili do Ostravy. Jenže ten večer několik hodin sněžilo a mrzlo. Cesta po dálnici tedy byla velmi zajímavá. Do toho před Brnem na dálnici bouchl kamion těsně před námi a my tak museli trčet v koloně několik dlouhých minut. To nás tak unavilo, že ani energetické nápoje nepomáhaly. Rozhodli jsme se tedy v Brně na parkovišti u Tesca ulehnout do kufru a na dvě hodinky se prospat. To pomohlo! Po probuzení, snídani a toaletě jsme vyrazili do Ostravy a výherkyním napsali, že přibližně za hodinu budeme u nich.

Olga odpověděla, že s námi v sobotu 19.11.2022 počítá, ale ráda by to posunula až na nějakou odpolední hodinu. Za nás nebyl problém. Pavla ale napsala, že od včera má covida a jezdit nemáme. To byl vtip? Takže od včera má covida a napíše to až dnes a až poté, co se ozveme, že jsme za chvíli u ní doma? Její reakce byla nesmyslná. Prý informaci v podobě SMS obdržela až ve 21 hodin a už nás nechtěla rušit. Ona ale věděla, že do 3 hodin v noci moderuji karaoke a jsem k dispozici a že ve 3:30 vyjíždíme do Ostravy. Navíc nám tuto informaci sdělila až v poledne. Takže i kdybychom se doma na chvíli vyspali, v tomto čase bychom už beztak byli dávno na cestě. Co to znamená? Vůbec neměla v plánu nám to oznámit a vůbec na nás nemyslela. Žádal jsem ji, aby za sebe poslala náhradníka ve podobě syna, manžela nebo souseda. Nám bylo jedno, komu bychom cenu předali, pokud je skutečně doma v posteli s horečkami a nemůže se hnout. Vždy se to dá vyřešit. Pavla to ale řešit odmítala. Prý máme jet zpět domů a předat naši cenu někomu jinému anebo si ji nechat. Kdyby nám napsala před odjezdem, že má covida, vůbec bychom do Ostravy nejeli, protože Olga se předem omluvila. Využili bychom cestu do jiné části republiky a rozhodně bychom se po karaoke vyspali. Nechápali jsme, jak nám mohla napsat, že má čisté svědomí, když jsme jeli do Ostravy jen kvůli ní ve sněhu, v mrazu a bez spánku celou noc po dálnici přes celou republiku. Já bych za této situace rozhodně v žádném případě čisté svědomí neměl. Vlastně měl. Já bych se totiž takto nikdy nezachoval.

O několik hodin později jsme z Pavly příběhu na instagramu zjistili, že je v tramvaji, neboť vyfotila svého syna, kterého dala do příběhu. Z toho jsme pochopili, že si covid vymyslela. Z jakého důvodu? Vždyť o nic nešlo. Jen jsme jí měli předat výhru ze soutěže, do které se sama svobodně zapojila. Navíc nám napsala, že ji posílat nemusíme, protože si ji ráda převezme osobně. A nakonec si vymyslí, že je pozivitní? Napsal jsem jí, zda jí náhodou není lépe, že bychom cenu předali, neboť v Ostravě jsme a ještě několik hodin budeme. Nereagovala.

Mezitím jsme čas využili k tomu, abychom nafotili celou Ostravu a dále jsme z okresu Ostrava-město zvládli obce Olbramice s vesničkou Janovice, Zbyslavice, Čavisov, Dolní Lhota, Vřesina a Klimkovice s vesničkami Josefovice a Hýlov.

Město Ostrava jsme fotili až po západu slunce. Nečekali jsme to, ale vznikly nádherné noční fotografie a nikdo nás nemusel rušit. A vzhledem k tomu, že se Jirka neozval za celou dobu naší přítomnosti v Ostravě, měli jsme dostatek času na focení města. Zároveň jsme pochopili, že nakonec nemáme kde spát a že budeme muset někde na tichém místě zaparkovat a vyspat se v autě. Zvláštní, že v Šenově k tomu dni byli jen 2 pozitivní případy v celém městě, kde žije 28 tisíc obyvatel, a my jsme se zrovna museli trefit do jednoho z nich. Samozřejmě od té doby, co jsem mu napsal tuto statistiku a že si to vymyslel, nekomunikuje. Pouze zprávy zobrazuje.

Vzhledem k tomu, že následující den jsme měli být u Matěje v Suché Lhotě, přemýšleli jsme, jak to vyřešit. Nakonec jsme si řekli, že bude lepší využít čas a trochu se přiblížit. Dojeli jsme tedy z Ostravy až na okraj Olomouce, kde jsme zaparkovali auto ve 23 hodin, ulehli do kufru a vyspali se. Mráz nás probudil v půl čtvrté ráno, tak jsem na chvíli nastartoval auto, abychom se zahřáli. Po chvíli jsme auto vypnuli a spali dál. V sedm hodin ráno jsme se znovu probudili mrazem.

Po probuzení v neděli 20.11.2022 jsme jeli natankovat na nejbližší čerpací stanici, která se nacházela v obci Skrbeň, kterou jsme za mrazivého slunce nafotili. Poté jsme pokračovali přes krásnou obec Koclířov s vesničkou Hřeběč a přes Bučinu až do Suché Lhoty. V Suché Lhotě jsme se setkali s místostarostou obce Matějem, který nás přivítal na obecním úřadu. Jakmile jsme se seznámili a pohostil nás, šli jsme se projít po obci. Překvapilo nás, jak malinká tato obec je a kolik akcí se tam koná. Je vidět, že vedení obce se o tuto malebnou vesničku stará velmi dobře. Bylo nám tam tak krásně, že se při nějaké další cestě určitě znovu ukážeme. Matějovi děkujeme za pohostinnost v jeho obci a za suvenýry a praktické dárky na cesty.

Poté jsme bez přestávky jeli rovnou do obce Vítězná, kde jsme se měli setkat s další výherkyní z naší soutěže. Tentokrát to byla Míša, která vyhrála hmyzí domeček a byli jsme rádi, že na nás skutečně v Huntířově před kostelem čekala. Předtím jsme však nefotili i části Záboří, Nové Záboří a Komárov. Bohužel jsme na Míšu moc času neměli, protože jsme před západem slunce museli stihnout ještě jednu obec. Proto jsme se asi po půl hodině rozloučili a pokračovali do ostatních částí Kocléřov a Hájemství. Z této obce jsme byli velmi překvapení, protože Vítězná jako taková vlastně vůbec neexistuje. Jde o několik v historii samostatných obcí, které se poté spojili do jedné obec a vymysleli nadřazený název Vítězná.

Další zastávka byla v Dolní Kalné, pod kterou spadá vesnička Slemeno. A když jsme nafotili Dolní Kalnou, museli jsme ještě rychle zajet do samostatné obec Horní Kalná. A už byla tma. V Dolní Kalné jsme byli na pozvání Zbyňka, který nás pozval na svou chalupu. Byli jsme v šoku, když jsme zjistili, že toto víkendové sídlo je ve skutečnosti fara stojící vedle kostelu v původní podobě s částečnou rekonstrukcí. Zde jsme si dali kávu a velmi chutné řezy, které pro nás upekl. Hezky jsme si popovídali a po hodině jsme pokračovali do další obce, v níž jsme už jednou byli. Do Rasoch jsme jeli proto, abychom výherci z naší soutěže předali cenu – visačku letního ráje s papouškem. Mirek s Dominikem nás k sobě pozvali na kávu i přesto, že se zrovna vrátili vlakem ze zahraničí a byli po cestě velmi unavení. A proto jim právem náleží hrníček s naším logem. Naše nedělní cesta končila u kamarádů v Konárovicích. V této obci jsme již jednou byli, protože nás do této obce kluci pozvali. Znovu jsme jeli proto, že Libor v naší soutěži vyhrál cenu a zároveň nám s Lukášem při příležitosti předání výhry nabídli možnost nocování. Vzhledem ke zkušenostem z předchozího dne jsme byli více než nadšení, protože jsme se konenčně mohli vysprchovat a zalehnout do teplé postele. Není tedy divu, že i Lukáš s Liborem obdrželi náš promo hrníček.

Když jsem se v pondělí 21.11.2022 probudil, Míša ještě spinkal a já dumal nad Pavlou. Proč to udělala? Z jakého důvodu? V čem byl problém? A proto jsem se rozhodl jí napsat, že vše nasvědčuje tomu, že si covid vymyslela. Proto jsem jí napsal zprávu, že jí předem informuji o tom, že jakmile dorazíme domů, podávám žalobu k soudu a budu žádat proplacení zbytečné cesty do Ostravy a že si ještě rozmyslíme, zda nepodáme trestní oznámení na obecné ohrožení na policii, když tvrdí, že je pozitivní a přitom se vozí v MHD. Odpověděla, že v době, kdy její zdravý syn jel sám k babičce, ona ležela v posteli s horečkách a při tom sdílela soutěže, a to že prý snad není trestný čin. Reagoval jsem, že její syn je skutečný kouzelník, když bez použití rukou dokáže vyfotit selfie na mobil, který se nachází v posteli, protože se používá při sdílení soutěží. Na to přišla reakce „Nechápu, o co vám jde!“ Samozřejmě o pravdu. Proč to udělala? Proč si vymyslela covid? Proč jsme se nesetkali a nemohli jsme si výhru osobně předat? A proč nás nechala jet zbytečně do Ostravy přes celou republiku? Na to nám napsala pouze to, že má čisté svědomí a že nám žádný screen obrazovky se SMS o pozitivním nálezu zasílat nebude, protože nám nebude sdělovat osobní údaje o zdravotním stavu. My však víme, proč byl problém poslat SMS. Žádnou SMS totiž neměla. Odpověděl jsem tedy, že chápu, že nám SMS nechce zaslat, a proto doporučuji, aby si ji nechala v mobilu uloženou, neboť bude potřeba tuto SMS předložit soudci během soudního řízení. Pavla však nečekaně zareagovala. Napsala nám, že máme poslat číslo účtu a že nám uhradí projetý benzín. Odeslal jsem jí tedy mapu s kilometry, spotřebu automobilu, spočítal to něco málo přes tři tisíce a zaokrouhlil na částku 3.000 Kč. Peníze skutečně poslala s dovětkem, že ji už nikdy nemáme kontaktovat. My jsme ji však kontaktovali pouze proto, že se zapojila do soutěže. My nemáme důvod jí něco psát, a proto jsme se rozloučili a ukončili konverzaci. Teď už věřím, že má čisté svědomí, neboť se z něj vykoupila.

Po snídani jsme se s Liborem rozloučili a vyrazili domů přes obce Bělušice, Němčice, Ohaře, Dománovice, Polní Chrčice, Sány, Okřínek s vesničkou Srbce, Pátek, Choťánky a Libice nad Cidlinou, které jsme fotili již při západu slunce. Zbytek cesty jsme už nefotili a jeli přímo do Plzně.

Před Prahou jsme ještě chtěli nafotit jeden nádherný osvětlený zřícený kostel na pahorku, kam vedla polní cesta. Zkusili jsme po ní jet, když jsme viděli, že nejsme jediní. Ovšem v polovině cesty nám auto z cesty sjelo do pole a dále jsme pokračovat nemohli. Rozhodl jsem, že cestu vycouvám, avšak i to bylo velmi komplikované. A i přesto, že Míša statečně tlačil, pohnul autem jen o dva metry a nakonec jsme skončili kolmo k cestě zapadlí v poli. Co teď? Oba jsme byli vzteklí a zoufalí a celí od bláta. Kolem nás hustá tma a široko daleko nebylo nic vidět. Byli jsme v koncích a Míšovi jsem oznámil, že budeme muset počkat, až bahno zmrzne, abychom poté mohli vyjet. Nedalo se nic dělat, než zavolat policii nebo hasiče, anebo se projít do nedaleké obce zkusit najít někoho s traktorem. Asi po půl hodině se nám to povedlo. Pán nebyl moc nadšený, když jsem ho prosil, aby mě vytáhl, protože jsem pochopil, proč v poli byly cesty od jiných automobilů. Já byl toho dne již pátý, koho z pole tahal zpět na silnici. Ale vytáhl nás a my jsme mohli pokračovat dál do Plzně.

Navštívili jsme tedy celkem 26 obcí a jejich 12 podmaněných vesniček (částí obce).

Během tohoto dne jsme najeli celkem cca 1.234 kilometrů.

Pokud by nám některý z čtenářů chtěl ve své obci nabídnout gauč v obýváku, chatu v horách nebo u přehrady, anebo by chtěl spolupracovat např. výměnou za reklamu na našem účtu za ubytování v penzionu anebo večeři zdarma (či se slevou), budeme rádi, když nám napíšete. Nejlépe na náš instagram CZECHVISITORS.

Těšíme se na Vás.