Albert

Určitě všichni znáte starší reklamy na Albert v červených a žlutých elastických oblecích… Přesně jeden takový jsem si poprvé na sebe oblékl 3. dubna 2011 při kostýmní zkoušce. Jelikož jsem ale zhubnul během pár měsíců 10 kilo, byl mi oblek veliký a museli mi ho přešít. Připadal jsem si jak penis navlečený v kondomu – dokonce to tak i vypadalo… Ale musím uznat, že celkem pohodlné. Ten večer jsem to na sebe oblékl, nechal se vyfotit a zase hned svlékl. Natáčení totiž probíhalo až o den později a ještě ke všemu přes noc. Alespoň měli čas mi kombinézu přešít.

Přespal jsem opět u strýčka s tetičkou, ale jelikož oba dva ráno vstávali do práce, musel jsem s nimi vypadnout z bytu. Vzhledem k tomu, že nástup na natáčení bylo až v 18:30 na Zličíně, měl jsem celý den volný. Vůbec jsem nevěděl, co dělat, obešel jsem si tedy pár castingových a komparzních agentur, neboť už všude měli staré fotografie a míry. Stavěl jsem se u třech agentur s tím, že nevím, zda jsem u nich registrovaný, protože mi od nich nepřišla žádná nabídka za celá léta. Zjistil jsem, že registrovaný jsem, tak si mě jen přefotili a změnili data. Když jsem se byl zeptat u Soni Ticháčkové, měl jsem obrovské štěstí, neboť zrovna v tu dobu probíhal casting na herce do reklamy Krušovice, a protože bych se jim mohl typově hodit, šel jsem ze sebe dělat šaška před režiséra, který ze mě byl úplně paf. Ale pokud roli dostanu, se dozvím až v pondělí. Nakonec jsem si skočil i do agentury PRO3, přes níž jsem natáčel právě reklamu na Albert. S Franiškem jsme si popovídali, přefotili si mě a změnili mi uložené míry z čísel 96-87-98 na moje současné 90-76-93.

Už mi zbývalo posledních 30 minut a já se musel co nejrychleji dostat na Zličín. Bylo 18:10, když jsem se díval do jízního řádu, že cesta na Zličín trvá 22 minut. Už jsem věděl, že jsem v loji a jen jsem doufal, že mi neujedou. Byl jsem přesvědčený o tom, že ne, neboť by beze mě nemohli natáčet, že? Opak byl pravdou. Jednu stanici před konečnou jsem zjistil, že se mi snažili 3x dovolat, ale když v metru není signál, jde to těžko. SMS s odpovědí jsem odeslat nestihl a už jsem stál na nástupišti konečné stanice. Nikde nikdo. Volal jsem tedy na číslo, které jsem měl ve zmeškaných a zjistil jsem, že už odjeli. Naštěstí ale nebyli daleko, jen na konci autobusového nádraží. Hold někdo se musel najít, kdo přijde pozdě a naruší plány. Natáčení probíhalo v Berouně v obchodím domě Albert. Sranda byla, když jsme zjistili, že tam nikdo není. Celý štáb byl někde mimo a my na ně museli čekat. Stan nebyl postavený, jídlo nebylo připravené… prostě nic. Venku jsme klepali kosu a nechtěli jsme si ani představit, až se navlékneme do elastických obleků. Po několika dlouhých minutách jsme se najednou museli převléknout, ač štáb stále tentam. Nastala fáze svléknout ze sebe úplně vše a navléknout se do něčeho, v čem je vidět úplně všechno a v čem si budem připadat jako nazí. A oblek pro mě byl opravdu upravený – až moc, řekl bych. Zatímco předtím mi byl velký, teď mi byl tak malý, že se mi neustále zařezával do zadku. Co minutu jsem elasťáky tahal k zemi… Vůbec to nepomáhalo a mě nezbylo nic jiného, než si na to zvyknout.

Ne na každém natáčení se sejde dobrá parta, ale tentokrát ano. I když natáčení celkově bylo fakt na prd, my jsme si to jako parta moc užili… Na obleky jsme si navykli, ač jsme všichni byli prakticky nazí, ale byla to sranda. Celkem jsme blbli a dělali kraviny, než nám došlo, že nemůžeme chodit na záchod. Ale proč se trápit tímhle, když tajné komando zelených špiónů obhlíží dětské hřiště…

Byla už hodně pozdní hodina, když jsme šli konečně na plac. Nedělali jsme nic jiného, než stáli na místě, kam nás režisér postavil. Na AKCI jsme nehnutě stáli a sledovali jednoho agenta před námi, co tyčí ukazoval na velkou modrou plochu za sebou. Celkem by mě zajímalo, co na té ploše v reklamě bude. Byla zima a do toho foukal studený vítr, který se dotýkal našich nahých těl. Teda, nazí jsme nebyli, ale jak už jsem několikrát napsal… myslím, že pokračovat nemusím. Jakmile zaznělo STOP!, začali jsme se všichni na místě klepat a třít, abychom se aspoň trochu zahřáli a byli jsme opravdu moc šťastní, když jsme na sebe mohli zase obléknout bundy a schovat se do obchoďáku.

Ani jsme se nestačili napít a už nás volali zpět na plac. Stoupli jsme si na značky a atmosféra byla ještě horší… přidalo se mrholení. Natáčení za všechny prachy, opravdu. Všichni jsme se nemohli dočkat, až natáčení skončí a zaplujeme zase dovnitř. Ale takový čas nastal a my chtěli na záchod, což znamenalo: sundat kompas z levé ruky, držák na mobil z pravé ruky, visačku s obrázkem ovoce, brašnu, pás s mapou, lupou a držákem na pití a nakonec rozepnout zip, který se táhl od temene hlavy až k zadku. Záležitost na 2 minuty tedy zabrala minimálně 10.

Je známé, že se snažím být vždy a všude před kamerou, ale za těchto situací jsem se tvářil, jako bych neexistoval.

Ještě dvakrát přišli, že by potřebovali nějaké dobrovolníky, já se však kupodivu nikam nehnal. Nikomu se nechtělo, venku už totiž hodně pršelo.

Po několika dlouhých minutách došlo na natáčení v interiéru.

To bylo neskutečné – nikdy v životě jsem neviděl ovoce a zeleninu tak nádherně srovnanou a naaranžovanou. Bylo to opravdu moc krásné na pohled a dokonce to i lákalo k nákupu. Kdyby takhle bylo ovoce a zelenina upravené vždy a pořád, myslím, že by to lidi přinutilo si je koupit. Naší prací bylo roznášet bedny s ovocem a zeleninou do regálů a skládat a pak zase zpět a stále dokola…. Já jsem vyfasoval bednu plnou ananasů. Myslel jsem, že se strhnu, neboť ananas opravdu není lehká záležitost.

Když byl tento obraz natočen, dali nám pauzu, a protože chtěli točit jen blízké záběry s hercem Mikulášem, potřebovali jen pár lidí… Já mezitím usnul a spal až do té doby, než mě probudili, že už je konec. Konečně jsme ze sebe mohli sundat oblečení, v němž jsme se pohybovali jako spider-mani, a úžasné bylo, když na záchod stačilo jen přijít a rozepnout poklopec.