FPR ZČU – demonstrace

Vše začalo nečekanou zprávou o ukončení akreditace a nadále neprodloužení ani neudělení nové. Co teď? Stovky studentů se bálo o svou budoucnost. Studovat s pomyšlením, že to třeba nemá žádnou cenu, je opravdu na makovici. Od té doby (a myslím, že nejen já) jsem se učil stylem: „Mám se na tu zkoušku naučit, protože stejně zvítězíme a já nechci prodlužovat? Nebo se na to učit vůbec nemám, protože je to zbytečné?“

Zatímco tisícovky studentů se zajímá jen a jen o své učivo, my Právníci jsme do toho museli ještě řešit, zda dostudujeme nebo ne. Což nám moc velký optimismus učit se nadále nedává. Ale všichni jako jedna velká rodina jsme ihned zahájili demonstrace. Byly celkem tři ve třech týdnech a nakonec ještě dvě před ministerstvem. Já jsem se zúčastnil všech demonstrací a dokonce jsem se do jedné z nich zapojil z vlastní iniciativy (nebo snad na žádost ostatních spolužáků, když mi najednou přišla zpráva: „Tome, ty prý hraješ divadlo a vystupuješ v televizi. Myslíš, že bys nám mohl pomoci s divadelním představením na demonstraci?“)

Upřímně řečeno jsem nevěděl, co od toho čekat. Říkal jsem si „čeho je moc, toho je příliš“, ale kývl jsem na to, neboť jsem viděl další možnost, jak se zviditelnit. A také jsem chtěl upozornit na to, že svou školu miluji, ať se s ní stane cokoli.

Hned další dny probíhaly zkoušky a den na to představení naostro. Celkem mě to zarazilo, že jsem měl na text pouze jeden den, ale zachránilo mě, když jsem mohl používat tahák. Na zkouškách divadelní scénky jsme si užili opravdu moc zábavy, a když jsem zjistil, o co vlastně jde, rozhodně jsem nelitoval, že jsem tuto možnost přijal. Nakonec jsem si svou zápornou postavu prokurátora JUDr. Nespravedlnosti, Ph.D. zahrál s obrovským nadšením.

Samozřejmě se tato demonstrace ukázala i v televizních zprávách na ČT 24 a na Nově. Nemohl jsem si odpustit nenahrát tyto dvě reportáže a vy máte možnost se na obě dvě teď podívat.

Vždy, když se něco na naši školu v televizi ukázalo, potápěli nás. Nám se to nelíbilo z toho důvodu, že vše, co uvedli za argumenty v televizi, byly jen holé lži a co víc neuvěřitelné výmysly. Proto nejen mě, ale všechny ostatní moc potěšilo, když tyto dvě reportáže opravdu ukázaly, co v nás studentech je, a že televize dokázaly postavit se na naši stranu.

Samozřejmě ale také nebudete ochuzeni o celé představení, v němž se vám představují Tomáš Lörincz jako prokurátor JUDr. Nespravedlnosti, Ph.D., na druhé straně Nikol v roli prof. Justitie, CSc., která obhajovala akademické svobody a samozřejmě Verča jako soudkyně prof. RSDr. V.D., která vynesla rozsudek nad akademickými svobodami a vyhlásila trest smrti.

Dokonce si nás herce pak odchytli reportéři a ptali se nás na názory. Teď jsem ale procházel internet a facebook, kde jsem u fotek měl internetové odkazy na zpravodajské články, bohužel fotky byly smazány a s nimi i další podrobnější informace, které si více nepamatuji. A to jsem chtěl napsat, že jeden odstavec patřil nám. Ale najisto vím, že jak jsme na videu na úplném konci mlčeli a čekali na Kubu, aby dořekne konec, v novinách o tomto nedostatku pak napsali, že jsme to dovršili minutou ticha.