Almanach navazuje na stejnojmennou publikaci z roku 2006 a je přehlídkou básnické tvorby sedmi desítek kmenových autorů nakladatelství Alisa. V publikaci se představuje i mladá ruská básnířka Jekatěrina Zverevová, části s básněmi jsou prokládány povídkami Vladimíra Kostihy a Petra Šulisty.
Obálka: Zdeněk Babinec, ilustrace: Jindřich Oleš, brožovaná, 312 stran.
Almanach má 13 částí a já mám 4 básně v části „Ještě mladší básníci“ a 10 básní v části „O lásce“.
Samé klady
Nekouřím nepiju nejsem sprostej fetuju
všechen koks a kokain přesto splachuju
Neříkám ty vole to radši traktore
bejt sprostej se nehodí no to prostě ne
Když mi dáš koňak tak ti dám přes prdku
protože nepiju ani tu vodku
Nabídneš-li cigáro tak ti hned natáhnu
já nekouřím ani marihuanu
Stesk
Slza stéká
plna chmuru
srdce sténá
oči vzhůru
Jsi ideál
Oči krásné jako měsíc na hvězdném nebi
Ústa sladká jako tyčinka v medovém ráji
Nos jako knoflík který spojuje naše srdce
Obličej jasný jako paprsky letního slunce
Vlasy jemné a hebké jako bavlna z louky
Celá tvá postava jakoby patřící bohyni krásy
Duše a hlavně tvé srdce jako u bohyně lásky
K čemu to váhání když jsi můj ideál
Vzpomínám
(Věnováno mému dědečkovi Vlastislavu Fialovi)
Slzy plné chmuru stékají po tváři
Každá kapka vzpomínku vytváří
Čas tiše kráčí Nikde se nestaví
Vteřiny bijí Kdopak je zastaví
Najde se někdo kdo by obrátil čas
abychom ztracené mohli vídat zas
To asi nepůjde Osud se neplete
Smrt každému na dveře jednou zaklepe
Musíme říct Sbohem a smířit se s tím
Budeš nám chybět To moc dobře vím
City padají Láska tichounce zhasíná
Nezapomenem Každý na tebe vzpomíná
Proč tohle děláš
Povídáš si s cizími
Díváš se jen na ně
Chodíš ven s mladými
a zveš je na rande
Jen tak si odejdeš
Ani nevím s kým a kam
Mě pak doma nenajdeš
a myslíš hned že zahýbám
Srdce mě hrozně trhá
když vidím že jim dáš
Proto se tě opět ptám
Proč mi tohle děláš
Poslouchej
Vidím tě
za lavicí ve škole
každou noc ve snu
na tanečním parketě
každý den po dnu
Poslouchej
mám tě hodně rád
chováš se jako bych byl nic
nechci být tvůj kamarád
ale mnohem mnohem víc
Myslím na tebe
Nemohu jít spát neboť přemýšlím o tobě
Nemohu usnout protože myslím na tebe
Když nakonec usnu zdá se mi sen o tobě
Ráno pak nemohu ani vylézt z postele
Po cestě do školy vidím tě před sebou
Nevidím jiné lidi nikdo není před tebou
Na přednášce sedím vpředu dění kolem nevnímám
Pořád myslím na tebe a úkoly nestíhám
Po škole jdu na oběd s úsměvem na tváři
Procházím ulicí cestu svou si vytvářím
Na obědě u stolu dlouho sedím sám
Však nejsem sám tebe v hlavě stále mám
Nechci na tebe myslet prosím dej mi svobodu
Rád na tebe myslím ale zapomínám na vodu
Nechci trpět žízní i když tohle asi chceš
Ty o tom nevíš ale pevně mě svazuješ
I Love You
I love you chci tě mít pro sebe
I miss you toužím jen po tobě
A tak doufám že to víš
že spolu můžem tiše snít
Toužím po tvém těle dotýkat se
chci tě mít pro sebe a milovat tě
I love you I miss you Dobře tě znám
Chci ti říct že strašně moc rád tě mám
Stát či jít
Každý z nás je teď sám
Oba přemýšlíme o tom samém
Mám stát nebo jít dál
Teď přemýšlím o těle mém
Mám stát či jít
Chci být s tebou dál
chci s tebou žít
pro tebe být tvůj král
Pokaždé
Pokaždé
usínám s představou
co mě drží nad vodou
pokaždé jsi to ty
ty jsi v mých snech
Pokaždé
když ráno vstávám zas
mám chuť žít
neb je láska poblíž nás
pokaždé jsi to ty
ty představy mi prosím nech
Ráno
Ráno když probudíš se jednou
a se sluncem vstáváš
Ráno když mraky odejdou
se mi znovu zdáš
Mám před sebou anděla
s nádhernými oči ústy a tělem
Po tomhle jsem toužil já
vlastnit tě celého cenit si tě zlatem
Ráno když probudíš se opět
se mi zdáváš dokola
Ráno se probudíš posté
Miluji tě moc zas a znova
Sám
Připadám si tak sám
i když usínám hned vedle tebe
ke zdi se mačkám opodál
protože se nechceš přitulit ke mně
Ale jeden lék znám
Přitulím se sám
protože ty to neuděláš
to pouze já obejmout tě mám
v mém náručí se schováš
Baroko
Proč jsi mě žádal o ruku
když teď váháš o nás dvou
Víš jak se trestá v baroku
když se dva jen myšlenkou podvedou
Házeli je do vody
utopit se musel každý sám
Rozhodni se jakkoli
Já ten prsten nesundám
Strádám
Od tebe daleko jedu vlakem
o životě cestou přemýšlím
Trápím se vlastním smutkem
Jak dlouho bez tebe vydržím
Myšlenky mě v hlavě zebou
vše co mám to vše ti dám
Je těžké býti s tebou
ale moc bez tebe strádám
Tebe školu a práci
do řad priorit stavím
Lítáte mi v hlavě jak ptáci
ale tebe chci to vím
Všechny tyto básně jsou uveřejněny také v mé básnické sbírce OBNAŽENÉ TAJEMSTVÍ.
Zpětné uporoznění:6. soutěž: o 1 almanach básní STOUPAJÍCÍ HVĚZDY 2011 – Tom Lery
Zpětné uporoznění:SuperStar nová éra | Tom Lery
Buď nerozumím modernímu umění, ale toto raději asi nebudu komentovat.
Zda se mi líbí básně? Jak která. Pořád máš stejné téma – chci být s tebou. A mnohdy rým pro rým, což verši ubližuje a ztrácí vlastní smysl. Nejde psát básně pro básně. Je mít v sobě potřebu něco říct, ne jen skládat slova k slovům. Přečti si poezii Seiferta. To je úžas, zjevvení. A přitom zcela obyčejné prosté, ale všeobjímající. Určitě básně nepíšeš stylem, že bys sedl ke stolu a něco hned napsal, určitě se řídíš pocity. Pocit a stav věci v nás a kolem nás je nejdůležitější. Stejně jako pak výběr slov k jeho reprodukci. Schvalné matení a zavádění čtenáře kvůli hříčce slov už zastárlo. Kolikrát jsem se potěšil kraťoučkými básničkami v metru. Byly jednoduché, ale pádné, o něčem. S překvapivým koncem. Pokud budeš psát o něčem, to něco tam musí být hmatatelné, čitelné. Pak to má smysl.
Tome, všechny Tvoje básničky jsou nádherný a skutečně nejvíc mne dostává Vzpomínám a stále se objevují slzy po jejím přečtení a z jakého důvodu, to dobře víš.
Vsechny upozornuji na možnost vyhrát knihu od toma leryho jedinečné jsou už podmínky hraní takže samotná kniha bude perlou na vašem záchodě 😉
to je urcite tisknuto na blbem materialu takze si ani prdelku neutru. chtel jsem napsat ze me je ta knizka k hov.. ale prave ze se nejde utrit tak nevim jak to napsat. Proste ji nechci.