O2

Když mi po dlouhé době od agentury DeeDee přišla nabídka natáčet reklamu na O2 s podmínkou, že musím mít čas všechny tři dny 15.-17.6., byl jsem nadšený. Ale jak už u této agentury bývá zvykem, že nikdy nepošlou SMS o tom, že jsem vybrán nebyl, zařídil jsem si v pátek večer celodenní směnu v Tescu na následující den. O hodinu později, někdy po páté večerní, mi volali z agentury, že jsem byl vybrán. Na to jsem jim už ale řekl, že už jsem počítal s tím, že jsem vybraný nebyl a že mi jako vždy o tom nedali vědět, a zařídil jsem si tedy směnu v práci, kterou hodinu před zavírací dobou zrušit nemohu. „Pokud bych však mohl natáčet ty následující dny, byl bych rád. Ty dny mám volné,“ dodal jsem.

„Bohužel. Když nejdete tento den, další dny s vámi počítat nemohu,“ zaznělo ve sluchátku mého telefonu.

To jsem trochu nepochopil. Jako by snad byla moje vina, že mi večer pár hodin před nástupem zavolají, že jsem vybraný. Bohužel, stalo se a já se musel smířit s tím, že přijdu o pěkné peníze.

Následující den jsem strávil dvanáct hodin v práci. Nohy mě bolely, ale peníze jsou potřeba. Konečně jsem dorazil domů, a jakmile jsem zapnul FaceBook, přišlo mi upozornění, že nějaká agentura, u níž jsem ještě nebyl registrovaný, hledá velké množství lidí na natáčení reklamy O2. Psali o tom, že klienti tak dlouho čekali na výběr, až s tím pak už nepočítali a teď jim chybí lidí. Poslal jsem tedy SMS na uvedené telefonní číslo po osmé hodině večerní a to číslo mi ihned volalo zpět. Řekla mi, že je nadšená, že jsem se ozval a že vůbec nevadí, že nejsem registrovaný. Prý jí chyběl jen jediný komparzista a už nevěděla, koho na to místo dosadit. Rovnou jsme se tedy domluvili na dopravě. Ona po mně chtěla, abych byl v osm ráno na Smíchovském nádraží, odkud se pojede k Plzni na Kozel. Já jsem jí ale navrhl, že bych mohl jet autem rovnou na Kozel, kam to mám kousek. Byl jsem rád, když souhlasila, neboť pro mě to znamenalo, že jsem se vyspal o hodinu déle než všichni ostatní a zároveň jsem byl doma o hodinu dříve.

Druhý den jsem sedl do auta a vyrazil na Kozel. Když opominu nevzdělanost mé navigace, která mě navedla na dálnici, ač jsem ji chtěl pouze podjet, ocitl jsem se na místě právě na čas.

Zpotil jsem se, než jsem kopec nahoru ke štábu vyšlapal, a to jen proto, že slunce pálilo a naši zem oteplovala bezmála na pětačtyřicet stupňů. Po příchodu ke stanům jsem nahlásil svůj příchod a šel se najíst již ztvrdlých rohlíků a rozteklého másla. Sedl jsem si ke stolu ve stanu, kde se teplota zvedla snad o dalších deset stupňů. Bylo tam k nevydržení. Jakmile jsem se tedy najedl, opustil jsem přístřeší a sedl jsem si někam do stínu, kde jsem se namazal opalovacím krémem. Poté jsem vytáhl knihu a začetl se do ní.

Netrvalo moc dlouho (nebo aspoň mi to tak ani nepřišlo), ale už se podával oběd.

V podmínkách pro natáčení jsem se dočetl, že potřebují jen sportovce, že se během natáčení bude celé dny běhat. Já jsem se žádného sportu nevšiml až do doby, kdy nás všechny vyzvali, abychom se seřadili a pomalu vyrazili na plac. Tímto naše sportování skončilo ve stínu pod stromy. Čekání jsme si zkrátili povídáním si s ostatními.

Už zbývaly poslední dvě hodiny do konce. Teprve až v tuto dobu si nás zavolali, abychom něco natočili. Celé natáčení spočívalo v tom, že jsme si stoupli pod jeden obrovský strom, kde jsme na akci radostně skákali a mávali. Celá akce trvala půl minuty a opakovala se asi pětkrát s několikaminutovými pauzami. To bylo vše, co jsme se ten den zvládli. Nebo spíše k čemu nás potřebovali.

Než jsme odešli, koordinátoři si nás seřadili do dvojstupu dle pohlaví a rozhodovali o tom, kdo bude natáčet i následující den. Já byl mezi vybranými, což mě moc potěšilo. Zvláštní, jak se mění přístupy různých agentur.

Následující den byl nástup o něco dříve, ale přesto jsem se vyspal. Spíše jsem litoval Pražáky. Tentokrát jsem zaparkoval na parkovišti pro zdravotně postižené, když mi předchozí den řekli, že tam klidně parkovat mohu, jsem totiž od filmu. Snídaně mě nepřekvapila, počasí bylo ještě horší. Spíše mě překvapilo, že nás začali využívat ihned od rána.

Natáčení probíhalo na stejném místě. Už si přesně nepamatuji, kde a jak jsme přesně běhali, či skákali, jelikož toho bylo celkem dost. Tentokrát využívali i louky a kopce okolo, z nichž jsme na akci sbíhali a radovali se. Samozřejmě mezi každou novou akcí byla půlhodinová prodleva, kdy jsme se všichni pařili na slunci. Štáb mezitím uklízel všechny konfety, které chvíli předtím rozprášil.

Natáčení pod stromem ve stínu bylo mnohem příjemnější, ale vzhledem k tomu, že se vzduch ani nepohnul, stejně nebylo o co stát. K večeru se pak o trochu ochladilo, a když jsem si pak všiml, že mezi konfetami je spousta bonbónů, začal jsem je (stejně jako všichni ostatní) vybírat, a donesl jsem si tak domů plnou kapsu.

Myslím si, že tato reklama bude vcelku zajímavá, jen je škoda, že ji nikdo neuvidí na českých obrazovkách, poněvadž se tato reklama natáčela pro severské země.