Jelikož tato kniha posloužila jako předloha pro natočení velkolepého fantasy filmu, bude tato recenze rozdělena na dvě části, když v té první se budu věnovat knize jako takové a v té druhé se zaměřím na srovnání mezi knižní a filmovou podobou. Která bude lepší tentoktát?
V prvé řadě musím pochválit obálku knihy a ozdobné krabičky celého pětidílního kompletu. Obálka zcela jasně a bez pochyb znázorňuje, o čem kniha pojednává. Malé dítě s mečem v ruce proti neskutečně obrovskému býčímu muži, který jistojistě nebude z našeho světa!
Komplet o Percym Jacksonovi jsem obdržel k Vánocům pod stromeček, což mi udělalo velkou radost, neboť jsem již viděl naprosto úchvatný film. Jakmile jsem však knihu přečetl, zjistil jsem, že film již tak úchvatný není. O tom ale až ve druhé části článku.
Knihu jsem začal číst 3. března 2020 při natáčení reklamy na Bohemia Chips, o dva dny později jsem byl již na 120. straně ze 399 stran. Poté jsem knihu na deset dnů odložil a dočel do strany 230, když 23. března jsem byl sám doma a přemýšlel, co budu ten večer dělat. Vsadil jsem se sám se sebou, že tuto knihu dočtu a skutečně se tak stalo. Přesně o půlnoci jsem knihu zavřel. Když se řekne, že jsem knihu četl 20 dnů, každý se možná podiví, ale skutečnost je taková, že jsem knize věnoval 4 dny četby a tento pátý den věnuji zhlédnutí filmu a sepsání této recenze.
Myslím, že naproto každý čtenář ocení, že text je psaný velkým písmem. Počet stran je v tomto směru irelevantní, neboť mnohdy máme mnohem užší knihy ale také s menším písmem. Podstatné je, že při čtení této knihy se cítíte jako superman, protože co minutu otáčíte stranou, abyste se dozvěděli, jak to bude dále.
Mně osobně se kniha velmi líbila a četla se taktéž svižně a bez vážnějších komplikací. Přesto mě jedna věc zaráží – že dvanáctileté dítě toho o mytologii ví snad více než samotná učitelka, by se i pochopit dalo, ale – že hlavní postava trpí dyslexií a poruchami soustředění, a přesto knihu vypráví tak dospělým a sofistikovaným jazykem a zcela komplexně dle logického uspořádání knihy, až se mi nechce věřit, že samotný příběh vypráví skutečně on sám. Když jsem napsal svůj první román JEDNA STAČÍ!: jeden svědek ve 14 letech a v této podobě jsem knihu vydal, aby působila autenticky, byl v ní obsažen jazyk puberťáka a nebyl tak narušen vnímáním dospělého člověka, byl jsem spoustou lidí odsouzen a jinými lidmi jsem byl dokonce odrazován od prezentace knihy takovou formou, neboť se každý zhrozí toho, že knihu napsalo 14 leté dítě. Ale na druhou stranu, když jsem četl knihu Růže pro Algernon, kterou taktéž vypráví sama hlavní postava, byste se divili, jakým způsobem je psaná. První kapitolu jsem téměř nebyl schopen přečíst, protože co slovo to chyba či gramatická hrubka, větná syntaxe nedávala vůbec žádný smysl, a přesto jsme se dozvěděli, co jsem vědět potřebovali. Také jsem si říkal, jak toto mohl někdo vydat, ale když se pak postižený a neskutečně hloupý muž vydal v pokušení vyzkoušet lék proti jeho nemoci a experiment se povedl a stal se z něj neskutečně chytrý, vzdělaný a inteligentní muž, pak jsme mohli sledovat, jak se postupně jeho jazyk vyvíjel a v tom momentu jsem zcela pochopil, proč je takto kniha stavěna.
Co tím chci říct? Jeden autor knihu napíše přesně podle skutečného vnímání hlavní postavy a spisovatel je revolucionář, který přinesl na knižní trh něco nového. Pak je tu autor (jako zrovna zde), který se naprsoto oprostí od samotné postavy a vypráví příběh dospělým, inteligentním a květnatým jazykem, a vše je taktéž zcela v pořádku, neboť to napsal skutečný spisovatel a nikdo se nepozastaví nad tím, že je kniha psána v ich-formě a vyprávěná dvanáctiletým klukem. Udělám však já totéž a ve 20 letech vydám knihu jazykem puberťáka a náhle je to paskvil, který by neměl nikdo číst. A přitom si nikdo neuvědomuje, kdo ve skutečnosti příběh vypráví a jaké ta postava má vlastně zájmy a vnímání. Stejně tak se nikdo nepozastavil nad tím, že o rok později vyšel druhý díl, který se odehrává o 5 let později a již je psán naprosto jiným slohem.
To jsem jen trošku odbočil, ale co jsem tímto chtěl říct? Že knihu vypráví hlavní postava, která není schopna se pořádně na nic soustředit a má problém se čtením, natož poté se psaním, a přesto kniha nasvědčuje tomu, že ji vypráví někdo věku 30 let. Možná je to tím, že se autor této knihy dostatečně nevžil do svého vlastního hrdiny. A když vezmeme v úvahu, že je tato kniha určena dětem, kterým se říká: „Nemluv sprostě!“ a kterým někteří rodiče dají „přes hubu„, jak je v knize uvedeno, jsem v šoku, že jsem se dočetl i slova kretén. Pak to použije desetileté dítě doma jako oslovení na tatínka a on se zeptá: „Kde jsi tohle slovo vzal? Tak mi říkat nebudeš!“ a dítě se bude bránit slovy: „Co jsem řekl špatně? Vždyť je to i v knize, kterou jsi mi dal k Vánocům.“? Zvláštní. Skutečně mě tento fakt v knize překvapil.
Jak jsem ale již uvedl na začátku své recenze, kniha se mi četla velmi dobře, děj utíkal rychleji než čas, napnutí by se dalo krájet, jak bylo husté, a celý tento díl měl hlavu a patu.
Kniha vs. film
Film se mi líbil do doby, než jsem četl knihu. Poté jsem se na film podíval znovu, a nestačil jsem se divil, jak hodně originální příběh překopali. Spisovatel přeci stále žije! Skutečně dal souhlas k něčemu takovému?
Film je odlišný hned v několika směrech!
Kdo je Percyho otec?
V knize se Percy o svém skutečném otci a sobě samém dozví až nahodilými skutečnostmi, které se mu stanou. Najednou se ocitne v táboře pro polokrevné a až tam zjistí, že je nejspíše polobůh, avšak nikdo neví, kdo je jeho otec, a proto bude ubytován v domě jiného Boha. Až po několika dnech při bitce zjistí, že je syn Poseidóna, když se mu nad hlavou zjeví vodní vír. Díky tomu se může přestěhova do domu svého otce, který má sám pro sebe. Domy jsou uspořádány do půlkruhu na jednom náměstí, v jehož středu roste obrovský strom.
Ve filmu se však Percy dozví, že je polobůh už od matky v autě, která to nestihne doříct, proto mu to musí říct Grover. Už než vkročí do tábora, ví, že je polobohem a že toto místo je určeno právě a jen jim. Hned u vchodu mu pan Brunner nebo Cheirón sdělí, že bude bydlet v domě Poseidóna, protože právě on je jeho otec, a odvede ho do samotného skromného příbytku u vody, kde široko daleko není vůbec žádný jiný dům žádného Boha.
První boj
V knize se jeho první boj koná již v muzeu při výletu se školou, kdy mu k boji přikluše na pomoc učitel Brunner na vozíku a hodí mu pero, které se promění v meč, jakmile se ho Percy dotkne a zabije tak nestvůru, která na něj útočí, ač nikdo neví proč. O několik dnů později se v noci prochází chodbou a zaslechne, jak se pan Brunner baví s jeho kamarádem Groverem o něm. Takto zjistí, že něco není v pořádku a snaží se utéct. Grover ho musí chránit a hlídat, ale Percy nechápe proč, učiní na něj boudu a uteče. Grover je poté za nedostatečnou ochranu potrestán.
Ve filmu učitel na vozíku přijede, zařve na nestvůru, aby si dala pokoj a okamžitě zmizela. Do toho nestvůra zvolá, že ví, že blesk ukradl Percy a že ho chce zpět. Když nestvůra opustí muzeum, pana Brunner mu předá pero a sdělí mu, že je polobohem, synem Poseidóna, a že pro něj tento svět není bezpečný. Samozřejmě mu to sdělí hned poté, co ho „v tajnosti“ řeší s Groverem a potutelně se při tom dívají na Percyho. Grover Percyho bezpečně doprovodí domů, kde sdělí matce, že by měli odjet. V knize však přišel Percy domů sám a matka za ním přišla s tím, že si udělají hezký víkend u vody.
Proroctví, výprava a perly
V knize se postupně povídáme nové a nové skutečnosti a nová a nová vodítka, jak by měl při své výpravě postupovat sám Percy v doprovodu Grovera a Annaheth. Na výpravu se vydá na základě vyslyšení proroctví orákula a s požehnáním Cheiróna. Cestují pěšky, vlakem a autobusem. Co se jim zrovna hodí a přijde do cesty. Zažívají spolu spousty „nehod“ a „náhod“. Potkají cestou i tři stařenky, které pletou jak ozávod a o několik málo okamžiků později se je pokusí tyto stařenky v podobě Lític zabít. Naši hrdinové opouští autobus a dále pokračují pěšky. Zažijí spoustu riskantních situací, až se rozhodnou odpočinout si prohlídkou muzea v létajícím talíři, který se naskýtá na sloupovím mostu. Tam se roztomilý pejsek změní v tříhlavou saň, která plive oheň všude kolem sebe, až propálí podlahu. Percy se snaží utéct tak, že proskočí otvorem s dopadne na dno řeky, kde se potká s poslem jeho otce, a tato průhledná krásná slečna, která mu připomíná maminku, předá do rukou tři perly. Poté mají namířeno splnit proroctví, ač Percy si ze všeho nejvíce přeje zachránit především svou matku.
Film je zde taktéž naprosto jiný. V čem? Orákulum zde vůbec není a věštba jakbysmet. Cheirón mu na výpravu nepožehná, protože Percy sprostě beze slova zmizí, aby zachránil svou matku. Nic jiného ho nezajímá a o nic jiného se ani nepokouší. Udělá tak hned poté, jakmile se v táboře polokrevných zjeví v plamenech táboráku bůh podsvětí Hádes, který ho vyzve, aby si přišel osobně pro svou matku do podsvětí. Jistě ani nemusím zmínit, že toto se v knize v žádném případě nestalo. Když opouští tábor, přidají se k němu Annabeth a Grover s tím, že ho nenechají jít samotného. Ani nevím kde, najednou sedí v autě, které je doprovází celou cestu, o které rozhoduje mapa (tu ve filmu dostali od Lukyho, dalšího poloboha v táboře), která jim ukazuje, kde se nachází perly a že je musí před vstupem do podsvětí všechny najít. O perlách jim samozřejmě také řekne Luke, protože nevím proč, ale ve filmové verzi se říká, že Luke už v podsvětí byl a tudíž ví, jak se dostat tam a zpět. Ze všech bojů, které ohledně získání perly podstoupí, se v knize uskutečnil pouze jeden, a to s Chimérou. Samozřejmě ani tento boj nebyl podle knihy. Ve filmu jsou děti vybarvená jako nemotorná stvoření, zatímco v knize s důvtipem a odvahou bojovat.
Podsvětí a ukradený blesk
Vstup do podsvětí je dle knihy v nahrávacím studiu, kde si musí poradit s podezřívavým vrátným, spoustou čekatelů do pekla, několika nestvůrami a tříhlavým psem, který hlídá vstup do třech vrstev pekla. Dokud nenarazí na samotného Háda, který jim sdělí, že mohou být rádi, že Persefona není zrovna doma, jinak by se z podsvětí nikdy nedostali. Hádes chce ukradený blesk, který má Percy, ten však tvrdí, že ho nemá. Nakonec ho ale najde v batohu, který dostal od Arese při záchraně jeho štítu ze smrtonosné pasti (toto samozřejmě ve filmu vůbec není). Percy mu blesk nedá a po krátké promluvě s matkou všichni tři zase opouští podsvětí, v němž zanechají matku Percyho s tím, že ji vysvobodí později, protože musí dopravit blesk na Olymp.
A ve filmu? Hrůza děs. Nic z výše uvedeného se nenatočilo. Vstup byl ve skále za nápisem Hollywood a cestou za Hádem potkali jen starého převozního, který je dopravil vzduchem kamsi za bohem podsvětí. Tam potkali Persefonu, která ihned okouzlila Grovera a zároveň se s nimi postavila proti samotnému bohu, kterého omráčili a z pekel se na povrch zemský přes perly přenesli Percy, Annabeth a matka Percyho, neboť Grover se zamiloval do Persefony a zůstal s ní dole. Blesk se zjevil ve štítu, který Percy používal v boji s Hádem, a takto zjistil, že tím zlodějem je Luke, protože jim štít dal už v táboře a celou dobu měli blesk pod očima. Zatímco v knize šel k bohům na Olymp pouze Percy, ve filmu se za bohy vydali všichni, jen matka musela zůstat u vchodu, protože dál jako člověk jít nemohla.
Závěr
Mohu vás ujistit, že jsem nepopsal úplně všechny situace, jako např. co udělali s hlavou Medůzy, jak se Percy zbavil otčína atp.
Abych špatně neohodnotil samotné literární dílo, budu se muset zcela oprostit od filmového zpracování, neboť film sám o sobě špatný není – obsahuje spoustu efektů, ale pro čtenáře se film tímto okamžikem stává naprosto nepoživatelným.
Kniha je však naprosto úchvatná i přesto, že není psána jazykem, jaký bych očekával, a že mnohdy obsahuje tvary slov a dokonce i slova, která mě překvapovala. Přesto se skvěle četla a nenechala mě jít jen tak spát, a to by každá kniha měla splňovat.
Hodnocení 85 %