Na začátku března jsem měl možnost zapojit se do natáčení nového českého seriálu s názvem PUSTINA. Hledali komparzisty na úterý a středu (8.-9. března 2016) a já zrovna tyto dva dny měl volno. Přihlásil jsem se a konečně po dlouhé době natáčel. Samozřejmě teď nepočítám seriál Ohnivý kuře, které v současné době běží na obrazovkách televizní skupiny Prima. Tyto dvě akce jsem zvládl během jednoho měsíce bezmála po třech letech.
Informace v podobě SMS zprávy, že mě vybrali a mám se pro potřeby natáčení dostavit na Černý most dostavit v půl šesté ráno, mi poněkud potrhala plány. Zrovna jsem doučil, když jsem musel začít řešit situaci, že jsem v Plzni, že odpolední směna končí ve 22:30 a že nejbližší spoj do Prahy jede až ve čtyři hodiny ráno. Sháněl jsem odvoz, auto, nějaký jiný možný spoj. Dokonce jsem přemlouval vedoucí, zda by mě nepustila o hodinu dříve z práce, abych stihl poslední večerní spoj. Nic nepomohlo a já byl v koncích. Napsal jsem tedy produkci, že se bohužel nemohu na místo nástupu dostavit dříve jak s půlhodinovým zpožděním. Pro mé štěstí odpověděl, že to nebude problém a že počkají.
1. natáčecí den
A skutečně! Vystoupil jsem na Smíchově v 5:35 (čas nástupu na Černém mostě) a pokračoval na sraz. Dorazil jsem přesně v 6:10 a oni tam stáli. Poté jsem zjistil, že jsem jim plány nijak nenarušil, neboť do Nymburku jely dva autobusy a ten první se aspoň mohl v klidu odbavit. My jsme poté nemuseli stát téměř žádné fronty.
Dlouho se nic nedělo a po dvou hodinách nám dali snídani. Pak jsme opět čekali. Venku byla docela zima a chumelilo, což každého překvapilo.
Ještě štěstí, že jsem si na natáčení vzal knihu Motýlí čas od Radky Zadinové, neboť mě celkem dlouho nepotřebovali. Když pak ale přišla má chvíle, stálo to za to. Protože jsem byl jeden z mladších, nemohl jsem sedět a celé natáčení jsem si odbyl na nohou.
Naše scéna spočívala v tom, že jsme byli pozůstalými na pohřbu a zmateně jsme přihlíželi afektovanému příchodu jednoho z herců (vousatý Jaroslav Dušek). Dále při natáčení byli přítomní Zuzana Stivínová, Eliška Křenová, Jan Cina, Eva Holubová a Roman Skamene. Podrobnější popis scény si nechám pro sebe, ovšem nemusíte mít strach – brzy se vše dozvíte. Tento seriál má jen osm dílů a tato scéna je ke zhlédnutí v šestém díle.
Po zimomřivém, uspávacím a dlouhém natáčení nás odvezli zpět do Prahy. Ovšem u mě museli ujistit, že tentokrát dorazím včas. Slíbil jsem, co se dalo.
2. natáčecí den
Myslel jsem, že po příjezdu do Prahy uženu nějaký rychlý nocleh na pár hodin, abych večer mohl jít zpívat na karaoke mého známého. Bohužel mi nikdo z rodiny nepomohl a musel jsem zůstat bdělý po celou dobu, dokud jsem se nedostal na karaoke. V baru jsem si dal pár piv, zapěl několik písní a už bylo půl páté ráno. Sedl jsem tedy na první metro, co jelo, a pohodlně dojel až na konečnou, kde mě někdo ze štábu probudil. Usnul jsem jak malé dítě.
Zatímco včera všichni čekali na mě, dneska jsme všichni čekali na autobus, který měl několik minut zpoždění. Ovšem chod natáčení to nijak nenarušilo. Opět jsem se začetl do knihy, popřípadě spal, abych dohnal spánkový deficit. To se mi moc nevedlo, neustále mě někdo rušil, budil nebo snad dokonce tahal na plac, kde jsme měli natáčet.
Tentokrát byla větší zima než včera a pro potěšení všech se natáčela scéna předcházející té, kterou jsme točili den před tím. Co víc si přát, než příjemnou procházku po zámkovém chodníku k obřadní síni. Má pozice byla až na samém začátku – hned u vchodu. Nejdříve se točilo bez herců, poté s nimi a já zjistil, že stojí hned vedle mě. Hlavní představitelé seriálu kráčí s obrovským věncem kupředu a já se za ně zařadím, jakmile kolem mě projdou. Za rámě vezmu svou filmovou přítelkyni. Toto se natáčelo nesčetněkrát, až nám začalo kručet v břichu. Nohy mrzly, zima kousala po celém těle. Skutečně neskutečné podmínky pro natáčení a ještě neskutečnější bylo, že nás nechtěli pustit do vyhřátého stanu, když nás nepotřebovali. Nakonec nás alespoň pustili do budovy, kde hřálo topení.
Dlouho mě nepotřebovali a já usnul na lavičce a nevědomky se proměnil v motorovou pilu. Kolikrát jsem se sám sebe lekl a ihned se probudil. Ostatní se mi smáli, ale mně to nevadilo.
Konečně konec a slibovaná odměna za útrpné při natáčení. Odvezli nás do Prahy a já se pomalu přemístil z Černého mostu do centra a poté na vlak do Plzně, v jehož kupé jsem opět usnul a spal po celou cestu.
Článek o tomto natáčení napsal také Miroslav Jilemnický a přečíst si ho můžete ZDE. V tomto článku jsou také další fotografie od HBO Europe – Nikolas Tušl, od něhož jsme si pro zpestření článku vypůjčil druhou fotografii.
