Tajemství a smysl života

Po dlouhé době se ozvali z agentury DeeDee a co mě více překvapilo, že mě skutečně vybrali na natáčení nového českého polo-dokumentárního filmu Petra Valacha Tajemství a smysl života. V potvrzovací SMS také stálo, že pokud mám někoho známého, kdo by rád točil, že má poslat foto s požadovanými informacemi na přiložený e-mail. Přišlo mi to zvláštní, když mají plnou databází komparzistů. Měl jsem jediné vysvětlení, a to, že se jedná o hodně velkou davovou scénu a bohužel jim jejich kapacity nestačí.

Dne 8. srpna se mnou do Prahy na natáčení jel i můj přítel Karel. Naštěstí nástup byl až kolem desáté hodiny, proto jsme se mohli vyspat doma a jet až ráno. Tentokrát jsme zvolili vlak, neboť natáčení probíhalo u Václavského náměstí v Lucerně.

Ač vlak měl zpoždění půl hodiny, dorazili jsme do Lucerny včas. Začali jsme hledat obrovské davy lidí, ale nikde žádné nebyly. Proto jsem přistoupil k Dušanovi, abych zjistil, zda jde taky točit, a pak jsme čekali, až se bude něco dít. Když si nás odchytl koordinátor Tomáš, zjistil jsem, že je nás jen dvacet a že po obědě bude natáčet už jen deset z nich, kteří dostanou zaplaceno o něco více.

Chvíli trvalo, než si nás vyžádali na plac, takže jsme čas trávili kecáním s novým známým o všem možném, a když došla slova, vytáhli jsme knihy. Bohužel jsem z ní nepřečetl vůbec nic, jelikož si nás zavolali na plac. Už když mi přišla SMS, že budeme v Lucerně, napadlo mě, že bychom mohli natočit scénu, kde se díváme na film v kině. Má předtucha se vyplnila. Skutečně nás dvacet rozmístili sem tam po celém kině. Vypadalo to, jako bychom navštívili film, na který nikdo nechodí. V přední řadě seděl Jan Budař, u něhož jsem byl překvapen, že je stejně vysoký jako já, a vedle něj usedla Barbora Seidlová. V prvním obraze jsme natáčeli, jak pomalu přicházíme do kina podívat se na film. Ve druhém obraze už hrála i Andrea Kerestešová, která hraje sestru Barbory a která na Báru žárlí, neboť Honza předtím patřil jí. Tajně za ně usedne. Jan se Andrey všimne, Bára však ne. Andrea to ale nemůže vydržet a zase odchází pryč.

Jelikož se jedná o film a ne reklamu, všechny obrazy a záběry byly rychle natočené. Opakovalo se to jen párkrát. Navíc v těchto scénách se nemluvilo, což celé natáčení urychlilo ještě více. Poslední záběr byl pak zezadu, jak se díváme na film. Při tomto záběru nám na plátno promítaly video-trailery na nejnovější filmy.

Konec natáčení pro první skupinu a čas na oběd, během něhož se rozhodovalo, kdo zůstane a kdo bude pokračovat. Já jsem se ihned přihlásil, neboť kdybych musel skončit, cesta do Prahy by se mi vůbec nevyplatila.

Když bylo rozhodnuto, kdo zůstává, měli jsme ještě hodinu čas a pak se šlo na další akci. Tentokrát se natáčelo, jak procházíme vestibulem do schodů ke kinu. Nejprve byla kamera nad našimi hlavami a poté nás zabírala zezadu. Jako první šli do schodů Jan s Barborou, po nich vyrazil Karel s Dušanem a jednou dívkou, po nich šla Andrea, z níž byl Karel strašně hotový a přál si být s ní vyfocen, a já jsem Andree zkřížil cestu. Jednou jsem šel po ní, jindy před ní. Uvidíme, co nakonec ve filmu bude.

Měl jsem štěstí, že jsem při čekání stál mezi těmito třemi herci. Mohl jsem si s nimi popovídat. Nejvíce komunikativní byla právě Andrea, které jsem řekl, že je z ní můj přítel naprosto v šoku a zda by bylo možné mu splnit sen a nechala by se s ním vyfotit. Její radostná slova v odpovědi mě moc potěšila. Až tomu Karel nechtěl uvěřit, když jsem mu oznámil, že má domluvenou společnou fotku.

Jakmile jsme dotočili opakované stoupání do schodů, bylo hotovo a všechny tři hvězdy se nám ztratily. Nakonec jsme je našli u stolku hned vedle, kde usedly a popíjely zasloužené vínko. Ani jsem nemusel promluvit, aby Andrea vylezla za námi. V rychlosti nám prozradila, že hraje strašnou, závistivou mrchu, které se v životě něco nemilého přihodí a od té doby přehodnotí svůj pohled na svět a celá se změní. Když jsme se s ní vyfotili, vyrazili jsme společně na vlak a zpět do Plzně.