Česko Slovensko má Talent 2010

A další casting je tu. Tentokrát jsem se přihlásil do soutěže Česko Slovensko má talent. Samozřejmě v oboru zpěv.

Casting proběhl 6. června 2010 v Plzni na náměstí, v hotelu Central. Když jsem tam v 9h ráno dorazil, byla fronta až bůhvíkam. Celý chodník zaplněný. Nejdříve si s námi hráli (posílali na náměstí ke vzducholodi, pak řadili do řad po dvojicích, pak zase rozpustili mezi vzducholoď a kouli…). Jakmile jsem se dostal k pořadatelce, aby mi dala smlouvu, vyplnil jsem ji hned, jakmile jsem od někoho sehnal tužku. Pak jsem si i se smlouvou stoupl do fronty.

Víte, co jsem všem účastníkům záviděl? Že tam měli buďto svého zákonného zástupce, nebo své spoluúčastníky v soutěži, když se jednalo o skupinu, nebo u sebe měli nějakého kamaráda, kamarádku, kteří ho, ji či je podporovali. Já tam byl úplně sám. Sám jsem trávil 3 hodiny ve frontě a s nikým si nemohl povídat, protože jsem tam neměl nikoho, kdo by mě podporoval. Bylo to úplně stejné jako v TalentManii.

Když jsem poprosil dva kluky, aby šli se mnou, že se mi tam samotnému nechtělo, jeden mi druhý den oznámil, že si na den castingu zařídil směnu v práci, aby se mnou nemusel a druhý mi napsal SMS, že půjde rád, pokud nebude v práci žádná volná směna, kterou by si mohl vzít. Kamarádi nadevše. Když jsem se dozvěděl, kdy se koná tento casting, napsal jsem oběma, že mám další casting a ať si zařídí směnu. Nato mi oba dva odpověděli, že půjdou moc rádi, však v den castingu (i když jsem to den předtím připomínal a přáli mi hodně štěstí) nedorazili. Tedy, abych jim nekřivdil… první dorazil v půl desáté a stál ode mě asi 20 metrů a po pěti minutách odešel, a ten druhý byl ve sprše tak dlouho, že mi přišel naproti, když už jsem měl po castingu. Ať žijí kamarádi, kteří vás mají rádi, že?

Když jsem se po dlouhé době dostal dovnitř a zaregistroval se, přišlo focení a další čekání v hale. Viděl jsem valnou hromadu zajímavých lidí – kluka, který hrál na harmoniku větší, než byl on sám; transvestitu převlečeného za Tinu Turner; hodně kluků, kteří se zaměřovali na beat box a jiné.

Největší srandou bylo, že jsem si sedl vedle Milana, který měl číslo 2059. On se do haly dostal o dvě hodiny dříve než já. Já měl číslo 2106 a k porotě jsem se dostal už po půl hodině čekání.

Když jsem vylezl ven, Milan stále seděl na svém místě.

Pomalu jsem za sebou zavřel dveře a podíval se na porotu. Předal jsem jim papír s mou fotkou a prozradil, co budu zpívat. Nejdříve si chtěli vyslechnout českou píseň. Zazpíval jsem jim Hvězdy se mění od Jana Kalouska. Při zpěvu se usmívali a pohupovali se do rytmu. Řekl bych, že se jim to líbilo. Poté mě nechali zazpívat i druhou píseň, což mě překvapilo. Dal jsem jim tedy základ na píseň Ruby od Kaiser Chiefs a přidal jsem se k němu se svým hlasem. Po refrénu mě zastavili s tím, že se mi ozvou.

Však já se nenechal odbýt a zeptal se jich na názor jako od poroty. Nejdříve se zdráhali, ale nakonec mi jeden z nich odpověděl: „Zaměřte se radši na něco jiného než na zpěv. Zpívat na karaoke v klubech vám zakázat nemohu, koneckonců jde přeci jen o zábavu, ale na dráhu profesionálního zpěváka zapomeňte. Zpívat neumíte a nemáte na to.“

No, usmál jsem se, poděkoval za názor a odešel.

Venku ještě potom probíhala nějaká honička za Divokou kartou, která toho, kdo ji najde, pošle rovnou do divadla. Já hledal tak nějak, že jsem obcházel a čuměl. Malé děti to vzali na plné pecky a znásilnili člověka, který ji měl schovanou pod bundou. Přímý postup vyhrála nějaká dívčina a zasloužila si i jízdu na motorce.

Poté jsem odešel do čínské restaurace se najíst, kam dorazil ten kamarád, kterému tak dlouho trvalo vylézt ze sprchy.