Proklínám tě, lásko

Má kolegyně, jež pochází ze stejné vsi jako já, má na svém kontě již několik knih, a ani dívčí román s názvem Proklínám tě, lásko, mým spárům neunikl. Radka Zadinová mi tuto knihu věnovala 19. února roku 2008 s tiskacím podpisem – je možné, že jsem ji četl ihned po obdržení a že jsem se k opětovnému přečtení vrátil po devíti letech, ale pokud tomu tak je, je velmi smutné, když máte pocit, jako byste knihu četli prvně v životě. Což neevokuje pozitivní odezvu příběhu v životě čtenáře.

Jak jste si již všimli, všechny recenze, jež se týkají Radčiných děl, dělím do tří částí, a to Forma, Obsah a Závěrečné hodnocení. Přiznám se, že jsem doufal v to, že po tolika literárních počinech již tohoto nebude třeba, ale jakmile jsem si vzal do ruky tuto knihu, prohlédl si obálku a poté se zaměřil na rozdělení částí včetně gramatiky, bohužel ani u tohoto dívčího románu nemohu udělat výjimku.

Forma

Dívčí román… Jak malicherné pojmenování pro něco, co o román v pravém slova smyslu ani nezavadilo. Přiznávám, že toto označení spíše závisí na nakladateli PETRA než na samotné autorce, ale pojmenovávat knihu o tloušťce malíčku, která dokonce postrádá základní znaky románu, mi přijde úsměvné.

Stejně tak, jako nemohu Radce dávat za vinu vzhled obálky, kterou pro tuto knihu vytvořil Michal Houba. U předchozích děl jsem kritizoval počin autora obálky s tím, že něco vytvořil, aniž by dílo vůbec otevřel. Zde jsem získal pocit, že Michal do knihu skutečně nahlédl. proklinam-te-laskoMožná to bylo díky tomu, že kniha má pouze 119 stran textu, možná je to proto, že mu někdo prozradil obsah knihy. Růže a čas zde skutečně hrají velkou roli, ovšem musím se ptát, kdo je ta zlomená a velmi smutná dívka, která nás nutí k pláči? Je těžké určit, zda hlavní roli obsadila Zdena stejného věku jako Tomáš, anebo Alena, jíž by Tomáš skoro mohl dělat tátu. Dívku na knize bych dle stáří tipoval někde mezi, dle pocitů bych se přiklonil k té mladší. Jen škoda, že i zde měla hlavní postava před focením na obálku potřebu přebarvit si vlasy.

Po přečtení anotace, která má každého čtenáře navnadit, aby si knihu koupil a přečetl, musím konstatovat, že Radka nejspíše netuší, co to anotace je. Po přečtení knihy jsem zjistil, že nejde o pár řádek, které vás naplní očekáváním, ale o velmi strohé převyprávění celého příběhu, což není vůbec dobré. Pak také, když už se rozhodne na zadní stranu vepsat celý děj, neměla by lhát, neboť z textu na obálce to vypadá, jako by se Tomáš hrnul do ženění se Zdenou, jejíž matka Denisa byla silně proti. V knize si přečtete, že to byl původně nápad Denisy, která Tomáše donutila k tomu, aby si Zdenu po měsíční známosti vzal za ženu. Tomáš nechtěl, ale nakonec před oltářem vyslovil své Ano.

I tato kniha začíná krátkou básní se třemi slokami, dle nichž Radka pojmenovává názvy částí. První část o 71 stranách nese název Růže, ta druhá s pojmenováním Trny se rozprostírá pouze na 49 stránkách.

Obsah

Musím hned na začátku uznat, že konec této knihy mě překvapil v několika momentech, bohužel díky tomu mi přijde nechutný celý příběh. První věc je úmrtí Denisy, kterou po úmrtí dcery Zdeny již nic nezajímá a někde ke konci ji podklouzne noha na schodech, z nichž spadne dolů. Vyprávění je popisováno tak věrohodně, že každého hned napadlo, že konečně umřela. O pár minut později však Denisa bez jediného škrábnutí sedí pod schody a proklíná svůj život. Pak mi přijde až zbytečné, že o tři stránky dále Denisa umírá na předávkování, o čemž Tomáše přijde informovat jeho sestra Zuzana do zchátralého domu. Zuzana se při této příležitosti také stává svědkem té druhé nechutné záležitosti a stejně jako já Tomáše proklíná za jeho počin. Pouze mu oznámí úmrtí Denisy a mizí. Na jednu stranu si říkám, že oddálení smrti Denisy mi přijde poněkud zbytečné a už to také postrádá citovou sílu, ale na tu druhou stranu jsem za to rád, neboť vím, že na rozhodnutí Tomáše nemám nesouhlasný názor pouze já.

Na začátku pociťujete lásku, radost a smích. Touhu s Tomášem sledovat a pomalu získávat přízeň princezny, jež se stará o zahradu plnou růží. Ovšem jak to v pohádkách bývá, každá princezna je pod pantoflem zlé čarodějnice plné zášti. Princezna Zdena svého amanta neustále napomíná, aby za ni nechodil, až jednoho dne přijde znovu a Zdena nikde. Místo ní dorazí její o téměř deset let mladší sestra. Sotva dostala občanský průkaz (pokud tedy i toto čarodějnice nezanedbala) a už balí nápadníka své sestry, kteří jsou si navzájem téměř stejného věku.

Naštěstí Zdena byla ukrytá v temných zákoutí starého domu a i nadále se mohla stýkat s Tomášem, ovšem pod podmínkou čarodějnice Denisy, že si Tomáš Zdenu do měsíce vezme bez zbytečného otálení a se všemi starostmi, které s ní má. Tomáše to vykolejí a i přesto, že o něj projeví zájem krásná Eva, si Zdenu vezme za ženu. Čas neúprosně běží a Tomáš zjišťuje, koho si to vlastně za ženu vzal. Zdena hubne víc a víc, přestává vnímat svět a bolí jí celé tělo. Následující den poté, co se s Tomášem vyspí, skončí v nemocnici, kde pomalu umírá. Tomáš konečně mohl opustit ten zatracený dům. Navíc se také objevila krásná sestřička Eva, která ho donutila k polibkům, procházkám či společnosti na Tomášových osamělých toulkách. Dokonce se s Evou vyspí, přesto se vrací do starého domu plného smutnu a myslí na svou princeznu. O Tomáše teď usilují dvě dívky – Eva a Alena. Dle mého měl snadné rozhodnutí, ovšem Tomáš neustále míchal obě dohromady a jednu před druhou tajil. Za Evou chodil, protože ho dokázala rozesmát a přivést na jiné myšlenky. Za Alenou chodil, protože ho citově vydírala stylem: „Nikdo mě nemá rád. Maminka netuší, že existuji. Všichni ode mě utíkají.“ a to na Tomáše bohužel fungovalo. Jak to tedy celé dopadne, když Denisa náhle skoná?

Toť vše, co bych z mého pocitu věnoval příběhu jako takovému. Nyní se bohužel zaměříme na poněkud nepříjemnější část literární tvorby, a to, co by se v knihách jistě objevovat nemělo – zaměňování časů. Celá kniha je psaná v čase minulém, avšak strana 88 a polovina strany 89 je z nejasných důvodů zcela psaná v přítomnosti, z které se od poloviny stránky až do konce knihy opět vracíme do času minulého. Jde o chybu anebo o úmyslný počin spisovatelky?

Závěrečné hodnocení

Jak jsem již zmínil, tuto knihu jsem od Radky dostal osobně u ní doma v roce 2008 i s věnováním. Avšak si bohužel nejsem vědom toho, zda jsem knihu četl nebo ne. Po přečtení se však nedivím, že jsem tento děj zcela zapomněl. Kolem nás se stává toliko strašných a nepříjemných situací, že od knihy očekávám nějakou akci, zpestření všedního dne, nějakou byť i naivní naději k lepším zítřkům. Tato kniha takto začíná, ale prakticky již dvacátou stranou se překlápí do depresí, smutku, nepochopení a výčitek, které se linou celým příběhem až do konce. A pak ta rána na úplný závěr, když neustále doufáte v to, že se hlavní postava Tomáš vzpamatuje, a ten okamžik stejně nedorazí.

Bohužel s politováním musím říct, že mě příběhem kniha nijak nenadchla, spíše jsem se nutil k tomu, abych ji dočetl, konec byl pro mě nevěřícně nechutný (Bože, vždyť Alena přišla o panenství s Tomášem!) a s pomyšlením na výše uvedené chyby literární tvorby, musím tuto knihu ocenit pouhými 15 %.

Žánr:
Pro děti a mládež, Dívčí romány
Rok vydání: 2008, 1. vydání originálu: 2008
Počet stran: 127
Nakladatelství: Petra
Vazba knihy: vázaná
ISBN: 978-80-7301-229-8

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *