18. poznávací výlet

Na státní svátek 28.10.2022 jsme výlet spojili s prací a jeli na noční brigádu do Prahy počítat knihy v rámci inventury. Naštěstí se knihkupectví nacházelo na Václavském náměstí a parkování pod Vítkovem bylo již zdarma. Do práce jsme to tedy neměli daleko a vyspali jsme se hezky v klidu pod stromy.

Následující den 29.10.2022 jsme se probudili a šli se najíst a opláchnout. Hned poté jsme vyrazili do části Prahy 12 – Modřany, kde jsme měli sraz s kamarádkou výherkyně v naší soutěži. Předání výher upřednostňujeme osobně, neboť alespoň máme důkaz o tom, že naše soutěže jsou skutečné, a dále předání můžeme spojit s návštěvou obce a nafotit ji a také díky tomu mnohdy můžeme získat nové přátele. Zdeňka však byla na nemocenské, proto jsme si výhru předali mezi dveřmi a Modřany jsme si nafotili a prošli sami.

Naše cesta dál pokračovala do Jablonce nad Nisou za Hankou, která v naší druhé soutěži vyhrála první cenu – svítícího plameňáka na solární pohon. Hanka je jedním z příkladů, kdy si na cestách uděláme přátele. Hanka nás vzala na to nejlepší a nejkrásnější místo v Jablonci nad Nisou, abychom celé město měli jako na dlani, a dále nám dala několik tipů, co všechno musíme navštívit a že se na stejné místo poté musíme vrátit za tmy. Protože jsme přijeli hodinu před setměním, zvládli jsme vše, co nám Hanka doporučila. Také nás překvapila svým dary. Nejen že nám věnovala jablíčka s vyříznutými srdíčky, ale také dvě zlatá prasátka! Hanko, jsi neskutečně boží! Poprvé se nám stalo, že jsme dostali dar od výherců z našich soutěží.

Poté jsme pokračovali do Liberce, ač toto město již máme nafocené. Důvodem byla sprcha, kterou jsme nutně potřebovali. Proto jsme jeli přímo do bazénu. Pokladna však byla zavřená, protože se poslední vstupenky kupují dvě hodiny před zavíračkou. My jsme přišli jednu hodinu před zavíračkou. Zkusili jsme se v šatně zeptat, zda by byla nějaká možnost ještě jít do bazénu, že se skutečně potřebujeme nutně vysprchovat a hodina nám bohatě stačí. Paní se poradily a poté nám sdělily, že máme zaplatit stovku za každého a můžeme dovnitř. Super, povedlo se nám to. Po bazénu jsme si zašli na kebab a poté jsme vyrazili za tmy do Děčína, protože jsme chtěli být od časného rána na nohou a fotit.

V Děčíně jsme tedy byli v neděli 30.10.2022, protože jsme vyhráli poukaz do restaurace a poukaz do parfumerie v soutěžích, které pořádalo obchodní centrum Pivovar Děčín. Vyspali jsme se v autě na parkovišti před Kauflandem, kde jsme se po probuzení nasnídali, a vyrazili jsme na výlet městem. Byli jsme v šoku, jak krásné a členité toto město je. Zabralo nám to spoustu času a vytvořili jsme mnoho fotek a videí. A když nám vyhládlo, jeli jsme se najíst do restaurace Kapitán a hned poté si vyzvednout kupón do FAnn parfumerie.

Vše jsme měli naplánované tak, abychom stihli Terku z Dobříně. Měli jsme v plánu předat jí výhru z naší třetí soutěže a zároveň nafotit obec. To se ale nepovedlo. Mysleli jsme, že jedna hodina v nákupním centru nám bude stačit, ale to bychom asi chtěli moc, kdyby všechno šlo podle plánu. V restauraci jsme půl hodiny čekali na někoho, kdo vůbec věděl, že jsme něco vyhráli. Po jídle jsme šli do FAnn parfumerie, kde byly staženy rolety se vždy aktuálním nápisem: „Hned jsem zpět.“ Vrátila se téměř po půl hodině. A hned na to jsme zjistili, že náš kupón, který jsme vyhráli, nám byl vydán již 26.10.2022, protože takto datovaný předávací protokol je námi podepsaný. Takže paní sháněla vedení obchodního domu a kolegyni, která vydávala výhru. Od ní se dozvěděla, že výhru předala černovlasému vysokému klukovi s kšiltovkou, který jí ukázal veřejně přístupný profil na instagramu. Kolegyně si nevyžádala ani OP pro ověření totožnosti a dokonce se nepodívala ani na fotografie nahrané na instagramu. Malého brýlatého blonďáka bez čepice poprvé viděla až v tento okamžik, kdy se na pokyn kolegyně podívala na instagramový účet. V tomto okamžiku jsme měli zpoždění už hodinu a půl a věděli jsme, že bude zázrak, pokud Terku stihneme. Terezka totiž jela v 17 hodin s mamkou vlakem do divadla v Praze. Cesta po tmě však nebyla tak jednoduchá, protože padala velmi hustá mlha a potkali jsme několik autonehod. Jedna byla tak vážná, že na místě bylo několik aut policie, záchranky i hasičů. Do Dobříně jsme dorazili půl hodiny po odjezdu Terky. Naštěstí informovala svého tátu a jemu jsme výhru předali. Terka nám poté poslala fotku ze zahrady s hmyzím hotelem, abychom mohli sdílet, že k předání výhry došlo.

Chtěli jsem jet domů, ale zároveň jsem řešil možnost vyzvednutí vydraženého notebooku za 900 Kč. Ovšem pán, jehož náplní práce je přizpůsobovat se času ostatním pro předávání vydražených věcí, buď nekomunikoval, anebo komunikoval pozdě. Předání mělo proběhnout v pátek o státní svátek. Domluvili jsme si to dva týdny předem a sdělil, že svátek nevadí. Ale na cestě do Prahy nereagoval. Když jsme byli v Praze, napsal, že byl ve skladu jen dopoledne a po zbytek dne měl volno. Dodal, že se mám ozvat v neděli, až se budeme vracet. Upozornil jsem ho, že se budeme vracet až k večeru. Ale vzhledem k tomu, že jsem si u něj již několikrát vyzvedl vydražené věci i ve 21 hodin o víkendu, nepřekvapilo mne, že mu večerní předání nevadí. Když jsem mu v neděli napsal, nereagoval. Večer jsem ho kontaktoval znovu s tím, že za hodinu můžeme být u něj. Na to odpověděl, že ve skladu byl před hodinou a znovu se vracet nebude. Tak jsem se ho zeptal na pondělí. To už je běžný pracovní den, měl by tedy být k dispozici po celý den. Alespoň jsem si to myslel. Nám se to sice z pracovních, studijních a lékařských důvodů nehodilo, ale co naděláme. Odpověděl, že netuší, kdy bude mít volno, protože nezná harmonogram na pondělí. V neděli večer neví, jak pracuje v pondělí od rána? Napsal jsem mu tedy, že jakmile to bude vědět, aby se ozval, a že se vyspíme v autě v Praze.

V pondělí 31.10.2022 jsme se probudili časně ráno. Už v 7 hodin a bez budíku. Ale tuto noc už bylo celkem chladno. Na mobilu žádná zpráva. Rozhodli jsme se jet na nejzápadnější část Prahy směrem k Unhošti, abychom mohli okamžitě vyrazit, jakmile se ozve. Nafotili jsme tedy Ruzyni, a protože se nehlásil, nafotili jsme také Řepy. Zde se už konečně ozval, neboť jsem mu napsal v pravé poledne, že není možné, aby neznal harmonogram na pondělí a že se stále neozval. Odpověděl, že netuší, kdy bude v Praze. Ale sklad byl a předání mělo proběhnout v Unhošti. Z toho jsem pochopil, že je tedy doma v Unhošti a že předání mohlo proběhnout už ráno a mohli jsme stihnout školu a zubaře. Když jsem mu tuto skutečnost napsal, zavolal mi. Myslel jsem, že se chce dohodnout. Místo toho mě začal poučovat o tom, že o víkendu a o svátek mi nikdo nic předávat nebude. Ale on se sám domlouval na víkend a svátek. Vadil mu i čas předání. Ale já už u něj několikrát byl ve 21 hodin a tentokrát jsem to chtěl v 17 hodin. A sdělil mi, že celou dobu, kdy hovořil o Unhošti, měl samozřejmě na mysli Prahu a že netuší, kdy tam bude. Prý mi zavolá, až se tam dostane, ale bude tam pouze jednu hodinu a já se tam přes Prahu musím během hodiny dostat. Když mi do telefonu sdělil, že mi sere na moje názory a že mi má být hovno po tom, co dělá, bez pardonu jsem zavěsil telefon. Ztratili jsme tak úplně zbytečně celý jeden den výuky a museli jsme zrušit zubaře.

Navštívili jsme tedy celkem 10 obcí a jejich 3 podmaněné vesničky (částí obce).

Během tohoto dne jsme najeli celkem cca 666 kilometrů.

Pokud by nám některý z čtenářů chtěl ve své obci nabídnout gauč v obýváku, chatu v horách nebo u přehrady, anebo by chtěl spolupracovat např. výměnou za reklamu na našem účtu za ubytování v penzionu anebo večeři zdarma (či se slevou), budeme rádi, když nám napíšete. Nejlépe na náš instagram CZECHVISITORS.

Těšíme se na Vás.