Anetka s Pájou nás pozvali do Černošic a za každou cenu jsme museli přijet třetí víkend v červnu, protože jiné víkendy stěží bývají doma. Zrovna tento víkend Tom pořádal karaoke ve čtvrtek v Nekonečném Šumu a v sobotu v Republice24, ale my jsme se samozřejemě moc rádi přizpůsobili.
Bohužel jsme vyjeli až později odpoledne 19.06.2026 a doufali jsme, že stihneme nafotit všechno, co bychom měli. Anet s Pájou si totiž pro nás připravili velmi bohatý program. Když jsme vylezli z domu, praštilo nás neskutečné vedro do obličeje. Ještě včera bylo relativně dobře, ale dnes skutečně bylo na umření. Stejně jsme se na cestu v autě bez klimatizace vydali.
Při výjezdu z Plzně jsme na Rokycanské ulici potkali stojící stopařku. „Hele, stopařka. Vezmeme ji?“ zeptal jsem se Míši, ovšem ten odpověděl, že raději snad ani ne. Vtom okamžiku se silnice zužovala a já jsem se rozhodl, že zaparkuji mezi dopravní sloupky, které upravovali směr do protisměru.
„Copak to děláš?“ ptal se mě Míša.
„Jdu pro ni,“ odpověděl jsem, vyskočil z auta a utíkal za dívkou stojící u krajnice s cedulí PRAHA, kam jsme tedy rozhodně nejeli. „Ahoj. Do Prahy sice nejedeme, ale pokud ti stačí Černošice, tak tě vzít můžeme.“
Anička s úsměvem souhlasila. Představili jsme se navzájem a utíkali jsme do auta. Cestou jsme si moc hezky popovídali. Anička nám vyprávěla zážitky ze stopování a my jsme jí pro změnu vyprávěli zážitky z našeho cestování. Díky tomu se podívala na náš instagram a zjistila tak, že nás sledují její kamarádi.
Cestou jsme zjistili, že se s Anet a Pájou setkáme na vyhlídce sousední obce, proto jsme s Aničkou řešili, zda budeme muset zajíždět do Černošic či nikoli. Naštěstí jsme nemuseli, protože z křižovatky, kde jsme odbočovali vlevo, jel Aničce autobus do Prahy.
Ještě jsme se stavili v Dobříši v obchodě koupit si něco na zub, protože jsme všichni byli hladoví. A jakmile jsme se ocitli na křižovatce v Jílovišti, rozloučii jsme se s naší první stopařkou a pokračovali na vyhlídku. Aničce naštěstí jel autobus dřív, než jsme se my dostali do chatařské oblasti za Anet s Pájou.
Oba na nás čekali sedící na louce ve stínu. Naprosto jsme tomu rozuměli. Po vystoupení z auta, kde jsme měli jako ve skleníku, nám zde bylo naproto úžasně. Poté jsme se vydali pešky lesem až na vyhlídku. Zde už se nám tolik nelíbilo. Najednou jsme se ocitli jak ve výhni ohně. Ovšem pohled na město jsme nafotit museli. A také zde vznikly krásné portrétové fotografie.
Odsud jsme pak všichni společně pokračovali ke kostelu a k dalším památkám města. Dále jsme pokračovali k pláži, kde jsme nechali auto a pokračovali pěšky k železničnímu mostu, odkud jsme měli nárhedný výhled na jez a místní vodní mlýn. Také díky pěší túře jsme se rozhodli právě zde umístit magnetku.
Ač jsme se snažili, ve vodě jsme se neutopili a vlak nás nepřejel. Proto jsme si zasloužili odměnu na místní písečné pláži, kde jsme si v tom horku vychutnali studené pivo – řidič samozřejmě nealkoholické. To už bylo čtvrt na deset, což nás docela překvapilo. Večer jsme totiž měli přijet k Renče. Nebude to na ní už moc pozdě?
Museli jsme (ač jsme vůbec nechtěli) rozloučit s Anetkou a Pájou a pokračovat dál. Tímto bychom chtěli moc poděkovat za krásný výlet. Opět se potvrdilo, že nebýt místních obyvatel, nestál by náš příspěvek za nic.
Zavolal jsem Renče a naštěstí s námi počítala. Jenže cesta k ní nám trvala další hodinu. V Mýtě jsme se ocitli až po setmění. Renča nám naštěstí neusnula. Za odměnu jsme s ní vypili tři lahvinky vína a probrali všechny novinky z našich životů, protože jsme se docela dlouho neviděli. A když se u jednoho stolu setkají tři učitelé, možná si to dokážete představit. Spát jsme šli snad ve dvě hodiny ráno.
Po sobotní snídani 20.06.2026 jsme se rozloučili a každý si jel vlastní cestou. Zatímco Renča jela na svatbu v Plzni, my jsme jeli nafotit několik okolních obcí. Mýto jsme samozřejmě vynechali, protože toto město je rezervováno pro společnou procházku s Renčou a ani tentokrát na to nebyl čas.
V tom příšerném horku jsme přesto zvládli nafotit obce Medový Újezd, Holoubkov, Svojkovice a Volduchy. Pak už jsme jeli domů, protože Toma čekalo noční moderování karaoke.
Nafotili jsme tedy celkem 5 obcí a 4 podmaněné vesničky (či části obce).
Během tohoto výletu jsme najeli celkem 202 kilometrů. Celkově od počátku našeho projektu 29.05.2022 jsme najeli již 48.712 km.
Pokud by nám některý z čtenářů chtěl ve své obci nabídnout gauč v obýváku, chatu v horách nebo u přehrady, anebo by chtěl spolupracovat např. výměnou za reklamu na našem účtu za ubytování v penzionu anebo večeři zdarma (či se slevou), budeme rádi, když nám vyplníte náš objednávkový formulář pro návštěvu obce. Formulář může vyplnit i ten, kdo by nás jen chtěl vidět, pokecat a provést a vzhledem k tomu, že nyní jezdíme v Peugeotu Rifter, kde máme vlastní ložnici, jako podpora na cestách nám postačí i jen sprcha a kousek zahrady. Také budeme nadšení, když nám zanecháte svůj follow na instagramové stránce CZECHVISITORS. A pokud byste nás chtěli podpořit více, podívejte se na to, kolik vlastně náš projekt stojí.
Těšíme se na Vás.