Druhá šance

Na sociální síti facebook jsem objevil 16 hodin starý příspěvek, v němž bylo uvedeno, že pro natáčení jistého projektu na neděli 26. března 2017 hledají dva muže s vousy. Zkusil jsem štěstí a zaslal SMS, zda náhodou není jedno volné místo. Ihned mi přišel z agentury pokyn, abych se vyfotil a zaslal svou aktuální fotografii jako MMS. Když zjistili, že mám skutečně vousy delší než mé vlasy na hlavě, byl jsem do půl hodiny schválen a dostal jsem pokyny, že druhý den mám být v Praze poblíž vlakového nádraží v jedné staré budově v 7 hodin ráno, zalehl jsem do postele, abych stihl ranní vlak.

Vstoupil jsem do starého komplexu budov a hledal někoho, komu bych se nahlásil, a také druhého komparzistu s vousy na obličeji. Nikoho takového jsem neobjevil. Po chvíli se druhý komparzista ke mně přihlásil sám. Ku podivu neměl žádné vousy a já se za chvíli dozvěděl, že při jedné scéně se herec Matěj Hádek odvolává na podobu delikventa k mé osobě, neboť taktéž odpovídám popisu „muž s tmavými vousy„. Konečně jsem tedy věděl, co budeme točit – jde o český projekt a já v něm budu jistě více vidět.

Stále jsme stáli před stanem a čekali, až nám někdo řekne, kdy půjdeme do kostymérny a kdy se budeme moci najíst. Nedalo mi to a zeptal jsem se koordinátora, jemuž jsem se měl při příchodu nahlásit. Ihned po schválení mých hladových myšlenek jsme s kolegou vstoupili do stanu a šli si pro snídani. Dalším šokem bylo, když si řekli o proplacení cateringu (ještě štěstí, že jsem si vybral jen obyčejný zeleninový salát za 15,- Kč). Náhle jsme pochopili, že nejspíše půjde o seriál a od pravdy jsme nebyli daleko.

Za chvíli se ve stanu objevila kostymérka, která nám dvěma donesla uniformy Vězeňské služby. „No ne, my budeme bachaři? To je skvělé!“ podělil jsem se s kolegou o pocity. Naposledy jsem takovou uniformu měl jako policista v seriálu Cesty domů. Myslím, že to byla kostymérka, co nám prozradila, že tu natáčíme seriál pro televizi Nova s názvem Druhá šance.

Netrvalo dlouho, a už jsme šli točit. Celý den jsme strávili ve staré a již nefunkční věznici. Matěj byl vězněm a já s kolegou dozorci. Při prvním obraze jsem přes mříže pouštěl dovnitř herečku kvůli rozpravě s vězněm. Druhý dozorce stál u nich. Točilo se to několikrát a já na tuto scénu měl na sobě brýle. Přibližně po dvou hodinách se ukázal Miroslav Donutil v roli advokáta, který se pokouší vězně dostat na svobodu. Při této scéně za mřížemi naopak stál kolega a já byl ten, co se ukazoval před kamerou a pouštěl z cely Matěje, který na chodbě rozprávěl s ostatními, a zde nastala má chvíle, kdy vězeň říká: „Podívejte se na něj. Taky odpovídá popisu.“

Divil jsem se, že nechtěli blízký záběr na mě. Myslel jsem, že jsem tam právě kvůli tomuhle, ale nakonec mě vyhnali ze záběru, protože potřebovali natočit blízké obrazy a postavit kameru na místo, kde jsem stál. Kolega za mřížemi točil dál.

Konečně oběd a Miroslav odcházel domů se slovy: „Oběd si dám doma s celou rodinou. Dělal jsem dva bramborové saláty – jeden s majonézou a druhý bez ní.“

Ve stanu u oběda jsem pak slyšel ze srandy peskovat Matěje: „To se někdo má, když přijde na dvanáctou a ve dvě už jde zase domů.“

Po obědě se pokračovalo v natáčení a tentokrát chtěli mě. Celý štáb poskakoval kolem mé osoby. Teď přišla má chvíle, kdy zabírali můj obličej, neboť mě srovnávali s jiným delikventem. Celý obraz zabral asi půl hodiny, kdy jsem několikrát cukal pohledem každou chvíli někam jinam – především na Matěje, který zrovna netočil.

Další záběr jsme čekali, zda nás použijí nebo ne. Nikdo si nás nevšímal, ale po hodině čekání nám oznámili, že je konec natáčení a stěhují se na Barrandov. Naštěstí nás s sebou nechtěli. O to lépe. Shodil jsem ze sebe uniformu a utíkal pryč. V Praze jsem ale zůstával přes noc, protože jsem si na pondělí vzal dovolenou kvůli epizodní roli v českém seriálu Ohnivý kuře.