Hunger Games: Vražedná pomsta

Hunger Games: Vražedná pomsta je příběh, který navazuje na jeho předchozí díl s podtitulem Aréna smrti. S počátečními problémy se stylem použitého literárního jazyka jsem se sžil již během prvních odstavců prvního dílu, proto jsem se mohl do toho druhého naplno ponořit.

Příběh je velmi emotivní, akční a napínavý téměř od začátku až do samotného konce. Jakmile jsem začal číst, měl jsem problémy skončit. Ještě štěstí, že mi v pondělí začala dovolená, jinak bych snad ani nespal. Zatímco první díl jsem četl téměř dva měsíce, ten druhý jsem měl přečtený během čtyř dnů. V jeden den jsem dokonce zvládl i 120 stran. I přesto, že jsem nejdřív viděl film a tudíž jsem věděl, jak se jisté zápletky vyřeší, nemohl jsem se dočkat, až se to dozvím z pohledu samotné Katniss Everdeenové, z jejích pocitů a myšlenek.

V recenzi předchozího dílu jsem se zmiňoval o třináctém kraji, který de facto neexistuje. Ve druhém díle se však během prvních kapitol dozvídáme o možnosti, že tento kraj stále existuje, jen se oddělil od Panemu a Kapitol ho neovládá. Katniss zaplavuje myšlenka, že z 12. kraje uteče společně se svou sestrou Prim, matkou, hereckým milencem Peetou a Hurikánem s jeho rodinou. Díky uprchlíkům z 8. kraje teď ví, kam by se všichni mohli vydat, ale než stihne kohokoli přemluvit a připravit se na výpravu, ve 12. kraji se nastolí hrubý a drsný řád, kdy mírotvorci veřejně bičují každého, kdo se byť minimálně postaví zákonům a Kapitolu. Poté, co Hurikán skončí ve spárech nového krutého vrchního mírotvorce, kterému se Katniss postaví tváří v tvář, se rozhodne, že zůstane a bude dělat co největší problémy.

Po Turné, v němž Katniss společně s Peetou museli vystoupit před davy každého kraje a před samotným Kapitolem a během něhož se na oko s Peetou zasnoubí, se dozvídá strašnou novinu. Od přežití 74. ročníku Hladových her se psychicky připravuje na to, že bude muset trénovat děti ze svého kraje, aby je připravila k smrti nebezpečným Hrám Kapitolu. Letos se však koná 75. ročník Hladových her, tedy třetí Čtvrtohry. Každé Čtvrtohry jsou jiné se zvláštním scénářem a s hlubším emotivním a výchovným dopadem pro celou společnost. První Čtvrtohry byli jiné v tom, že své Splátce si každý kraj vybíral sám ve veřejném hlasování, přičemž zapojit se museli naprosto všichni. Ty druhé zase měli dvakrát více soutěžících – v těchto hrách vyhrál trenér Katniss a Peeta Haymitch, když využil silového pole, od něhož se sekyra poslední soupeřky odrazila a zaťala se do hlavy vlastní majitelky. Letošní Čtvrtohry se konají z důvodu, aby si všichni uvědomili, že nikdo nemůže být silnější a tudíž se nemůže postavit síle samotného Kapitolu, a proto se splátci budou vybírat ze všech splátců, kteří vyhráli v předchozích hrách bez ohledu na věk.

Katniss se poddává hysterickému pláči, protože jí okamžitě dochází, co to pro ni znamená. Jakmile nastane čas sklizně, bude se ve 12. kraji losovat mezi muži a ženami, kteří v předchozích ročnících vyhráli. V kraji Katniss však vyhráli pouze tři – Haymitch, Peeta a ona. Je jisté, že se do arény vrátí, ale v žádném případě se tam nechce dostat s Peetou. Je štěstím bez sebe, když se z osudí vylosuje Haymitchovo jméno, Peeta se však ihned přihlásí jako dobrovolník. A hry mohou začít!

Všichni soutěžící jsou naštvaní a dělají všechno proto, aby zabránili spuštění Her a docílili k jeho ukončení. To se ale nepovede ani Peetovi, který moderátorovi Ceasarovi oznámí, že je Katniss těhotná. Všem přítomným divákům to dochází a volají po zrušení Her, ale prezident Snow je chce všechny vidět mrtvé.

V aréně smrti se opět bojuje, opět zabíjí a opět se ze všech sil všichni snaží uniknout nástrahám Tvůrců her. Během Her nastane mnoho zvratů, které Katniss nedávají smysl – má spojence, aniž by o nich tušila, všichni ji chrání, dvě soutěžící se obětují, aby zachránili Peetu. Katniss je zmatená a začíná se bát víc a víc, když jich zbývá už jen osm. Ráda by se od nich oddělila, aby nemusela vystřelit šíp jako první, ale situace se zcela zamotá a Katniss končí s bolestí hlavy na zemi a s pořezanou rukou od své spojenkyně. Je naštvaná. Snaží se ale ze všech sil ochránit Peetu, když v tom si vzpomene na Haymitche a jeho poslední slova.

Katniss si musí uvědomit, kdo je její skutečný nepřítel!

Kniha vs. Film

Začátek

Je zcela logické, že se příběh musí poupravit, pokud je třeba, aby se zachovala jistá délka filmu a přitom ten film obsahoval vše podstatné. Z tohoto důvodu se vůbec nezlobím, že upravili začátek, že zpřeházeli jisté události, které zakomponovali do jiných částí děje, než se skutečně staly. Že přidali na dramatičnosti při návštěvě prezidenta Snowa, kterému pomáhala světelná záře, jež ukazovala jisté obrazy, ač se v knize vůbec nevyskytují. Ale nijak zvlášť samotnou knihu nepotápí.

Losování splátců

Pokud jde o losování splátců 12. kraje, musím říct, že v tomto případě film knihu zcela zastínil. Zatímco ve filmu je naprosto dokonalý herecký výkon nespokojené a naštvané Cetkie a všech tří splátců včetně způsobu losování, v knize se paní Collinsová této pasáži věnuje pouze v jednom odstavci o pěti řádkách. Spisovatelka to možná v rychlosti přeskočila z důvodu, že už to jednou popisovala v předchozím díle, ale jsem rád, že ve filmu tento krátký odstavec tak perfektně přibarvili.

Výstupy prezidenta Snowa a moderátorů

Stejně jako u předchozí dílu, i zde je stejný problém. V knize náhle nastane zlom v režimu ve 12. kraji. Bez projednávání se vyhlásí, že se Katniss vrátí do arény. Najednou se roztočí hodiny, v jehož středu stojí Roh hojnosti. Ve filmu tomu však vždy předchází nějaký rozhovor mezi Snowem a novým tvůrcem Her, o němž v knize nejsou ani zmínky.

A stejně tak veškeré výstupy moderátorů anebo vnučka prezidenta – v knize neexistují, zatímco ve filmu jich je nadmíru mnoho.

Subjektivní názor?

Ač jsem u prvního dílu vyzdvihoval zpracování filmové verze, zde se musím přiklonit k té knižní, neboť se při tvorbě filmu a použití velkého množství efektů opomnělo na to nejdůležitější, co táhne celý příběh! Prožitek, pocity… Neříkám, že to ve filmu není, ale v knize stejné pasáže máme mnohem více procítěné a impulzivnější. Až jsem se u filmu musel některým událostem tiše smát. Každopádně tuto knihu velice doporučuji každému, kdo se chce schovat před přítomností a miluje adrenalin v krvi!

Hodnocení 100%.