Motýlí čas

V den mého svátku – 7. března 2007 – jsem od Radky Zadinové dostal jeden výtisk její druhé knihy Motýlí čas i s krásným věnováním. Po přečtení jejího prvního díla Anna a tři králové jsem se na další knihu těšil jako malý kluk, neboť jsem potřeboval vědět, jak autorka ve svých vyjadřovacích schopnostech a tvorbě příběhu se zápletkami vyspěla. Hned na počátku recenze musím konstatovat, že mě Radka velmi příjemně překvapila. Kniha se četla sama, avšak v mnoha směrech se velmi podobala předchozímu dílu.

Forma

Stejně jako u první knihy jsem byl značně nespokojen se vzhledem obálky, jež má charakterizovat příběh, který obaluje, tak i u této druhé knihy jsem více než naštván! Za výtvor, do něhož Michal Houba zabalil Radky vyprávění, bych věnoval několik pohlavků, aby se jak Michal tak nakladatelství PETRA konečně probrali a začali tvořit něco smysluplnějšího. Vzít několik osob, jakýmsi způsobem je smontovat dohromady na jedné fotce a přiložit k tomu název díla dokáže pětileté dítě. Ano, obálka prodává, ale přijde mi nechutné, když obálka s vnitřkem absolutně nekoresponduje. S Radkou jsem tuto problematiku probíral a bohužel mi řekla, že jí bylo zakázáno mluvit do vzhledu obálky. Sama byla proti tomuto paskvilu.

Abychom si tedy přiblížili, oč kráčí. Jak si můžete sami všimnout, na obálce vidíte ženu po třicítce, která si na finanční tíseň rozhodně stěžovat nemůže, stojící v moderně zařízeném pokoji. Naproti tomu v pravém rohu kontrastně vystupují dvě osoby jakoby z chudobince. Mají tyto tři osoby k sobě společně navázán vůbec nějaký vztah?

A teď ta skutečnost! Příběh vypráví životy party přátel ve věku osmnácti let, kteří studují střední školu, čeká je maturita a řeší problematiku první lásky. V hlavní roli vystupují Elena a Helena, dvojčata – jedna černovlasá s moderním šatníkem, druhá s vlasy kudrnatými a rezavými. Prada, její oblečení je poněkud omšelé, ale dívat se na ni dá. Jejich životy jsou vpasovány do prostředí střední školy a internátního ubytování, kterému se o moderním nábytku ani nesnilo. Musím se tedy ptát: „Kdo jsou ty osoby na obálce knihy? Mají s příběhem vůbec něco společného?„

Obsah

Stejně jako Anna a tři králové, i toto dílo není rozděleno do kapitol. Je na svých 124 stranách rozděleno do tří neúměrných částí, a to Něha nás obepíná (s celkovým počtem 63 stran), Za štěstí se platí velké daně (o 43 stránkách) a poslední části I my se můžeme vznést je věnováno už jen 10 stran.

Co se anotace a příběhu týče, nemám mnoho výtek. Od samého začátku mě vyprávění vtáhlo do sebe a těšil jsem se, až dojdeme na samotný konec a já zjistím, jak do dopadlo. Také zápletka s výměnou osob dvojčat se mi velmi zamlouvala a divil jsem se, že se do příběhu autorka sama nezamotala. Ovšem jak jsem nakousl, měl bych několik věcí, které bych rád vytkl.

V příběhu o Anně se mi nelíbilo, že o ni jedna z postav usiluje natolik, že se jí při každé možné chvíli snaží dostat do kalhotek, až se mu ji povede znásilnit. V tomto příběhu je v hlavní roli Elena, o kterou usiluje Aleš (který paradoxně předtím chodil s její sestrou Helenou) a chce ji natolik, že ji násilím líbá pokaždé, když ji potká a dokonce se mu povede Elenu brutálně znásilnit s přesvědčením, že to sama chtěla. A stejně jako Anna odpustila Petrovi, není divu, že Elena odpustila Alešovi. Začínám mít pocit, jako by sama autorka byla ve svých mládežnických letech znásilněna a prostřednictvím svých knih se svěřovala svému okolí, anebo existuje jistá možnost, že autorka trpí algofilií či jinou neukojenou sexuální úchylkou charakterizující působení bolesti druhému či snad touhu po znásilnění.

Druhý problém přecházející z předchozího díla je ten, že se hlavní postava neustále sprchuje. Naštěstí ale už ne tak často jako chudák Anna (ta ze sprchy téměř nevylezla). Možná díky tomu se do příběhu vešlo mnohem více popisných částí včetně vnitřních prožitků všech postav. Na druhou stranu si ale říkám, jak je možné, že když tato kniha obsahuje mnohem zajímavější příběh, popisné části a vnitřní pocity postav, že i přesto je kniha tenčí než ta předchozí?

Hodnocení

Těší mě, že se Radka snad poučila z předchozího příběhu, který se vůbec nevyvíjel, který měl jen jednu zápletku v několika různých podobách. Zde se Radce povedlo příběh gradovat a dodávat mu šmrnc. A když se člověk konečně dostal do fáze, že už ho nemohlo nic překvapit, zjistil, že se silně mýlil. Mýlit se je lidské a tomuto příběhu to jedině prospělo. Každému, kdo se chce pobavit a odreagovat, doporučuji tuto knihu přečíst. Dokonce i já jsem se několikrát nachytal u toho, že jsem si představoval, jak tuto knihu nechávám zfilmovat a sám příběh režíruji. To by ale záleželo na autorce, zda by s filmovou podobou příběhu souhlasila.

Annu jsem ohodnotil velmi nízkým číslem, ale když přimhouřím oči nad nepovedenou obálkou, která s dílem Radky nemá nic společného, s čistým srdcem a svědomím ji ohodnotím na 80%.

Radko, jen tak dál! A těším se na tvou další knihu. Už teď mi leží na stole.

Série:	Motýlí čas
Žánr:	Pro děti a mládež, Dívčí romány
Rok vydání:	2007

Počet stran:	125
Nakladatelství:	Petra
ISBN:	978-80-7301-189-5