Variace na lásku

Je to již třetí kniha od spisovatelky Radky Zadinové, která prošla mýma očima a nadále i prsty, jež jsem použil pro vytvoření svých autorských recenzí. Román Anna a tři králové mě zas tolik neuchvátil. Však Motýlí čas pro mě byl naprostou senzací a donutila mě myslet si, že se Radky knihy dostaly z temných zákoutí literatury na světlo dech beroucí krásy slov a že všechna následující vyprávění budou nezapomenutelným zážitkem. Pak jsem ale do rukou vzal její třetí knihu Variace na lásku. Po přečtení jsem usoudil, že slovo „efemérní“ je dostačující charakteristikou Radčiny pohledu na literaturu a její tvorbu.

Forma

Než se vrhnu na kritiku knihy po obsahové stránce, měli bychom se podívat také na její formu, jako jsem to udělal u předchozích dvou románů. Musím podotknout, že jsem byl konečně mile překvapen. Po předešlých obálkách jsem měl silnou obavu, že budu nepříjemně kousavý hned na začátku recenze, ale v tomto zdárném příkladu je zářivou pravdou naprostý opak. variace na laskuKonečně se nakladateli povedlo, aby příběh prolnul i do samotného zobrazení na vnějším obalu knihy. Hlavní postavou je zde dívka Zuzana, kterou jsem byl schopen představit si zcela jako tu dívku, kterou si kdekdo může prohlédnou na předních deskách. Když opomenu pihy po tváři, které dívka na obálce buďto nemá anebo jsou přesvědčivě zakryty silnou vrstvou pudru.

Vnitřní forma knihy je zvláštní v tom, že na úplném začátku knihy nalezneme bezejmennou báseň o dvou slokách, z nichž vycházejí názvy jednotlivých částí románu. Když mi Radka tuto knihu věnovala 20. října 2007, zmínila se o této zvláštnosti na začátku této a všech následujících knih. Já ale pochopil, že když báseň bude mít dvě sloky, bude tedy román rozdělen na dvě části, z nichž každá část jako pojmenování ponese právě první verš z každé sloky. Pochopil jsem ji špatně. První část o 111 stranách je totožná s prvním veršem první sloky, a to Láska je zvláštní věc, a druhá část o 65 stranách s názvem Každý ji chce mít je otiskem druhého verše první sloky. Jen škoda, že názvy jednotlivých částí nekorespondují s obsahem díla (ta první by v parafrázovaném znění mohla).

Obsah

Na začátku příběhu vystupují postavy: Zuzana, Erik, Michal, Klára, Ondra a Andrea. Později se k nim přidají Filip, Renáta, Eva a naprosto nepodstatná postava táty některých ze zmíněných postav. Skutečně jsem měl nemalé potíže rozpoznat, které postavě patří které jméno. Stěží jsem si zapamatoval jména, které se neustále míchala do spletitých životních příběhů. Chvíli jsem měl pocit, že už vím, jak vypadá Klára a o odstavec později jsem zjistil, že se nejspíš popisuje Andrea ze sousedního domu. Možná by se postavy daly od sebe rozpoznat, kdyby spisovatelka do jednoho odstavce nenacpala 4 jména s každým jiným osudem. Na konci odstavce jsem nevěděl, kdo je ten bratr Michala a jakou pozici má Klára – je to sestra anebo jejich teta (možná obojí v jednom)?

Ale nemějte strach, za tuto pavučinu jmen nemůže čtenář, ale spisovatelka. A když už máte pocit, že už se v postavách vyznáte, najednou nastane situace, že se po dvaceti stranách bez Erika najednou objeví jeho jméno (kdo to ksakru je?).

Anebo ještě lepší situace: Erik spí v posteli vedle Andrey (Erik je bratr Zuzany, Andrea je nejlepší kamarádka Zuzany a zároveň její sousedka). Erik se probudí, šťastný, že leží tak blízko ní. V tichosti vyleze z postele, aby ji neprobudil, s tím, že uprostřed noci odejde domů stejným stylem, jak se před několika dny dostal k ní (vzal žebřík, přelezl svůj plot, žebřík opřel o sousední dům, vlezl oknem na půdu, dveře zavrzaly a už byl u Andrey v posteli). Otevře dveře Andrey pokoje a za nimi leží Andrey nový pes, jehož opatrně překročí a přistoupí ke dveřím na půdu. Jsou zamčené. Lomcuje s nimi a nic. (To vše vypovídá o tom, že se Erik nachází v sousedním domě, nikoli u sebe doma). Nakonec to vzdá a vrací se chodbou zpět do pokoje. Otevře dveře, vleze dovnitř a všimne si, že jeho bratr Michal není ve své posteli. (Nevšiml jsem si, že by Andrea měla v pokoji dvě postele a že by bydlela s bratrem Erika.) Napadne ho, že ví, kde bude, proto z pokoje ihned vyleze, jde chodbou k dalším dveřím, které opatrně pootevře a vidí, jak Michal leží v posteli s jeho sestrou Zuzanou. (Nemám pocit, že by v sousedním domě spala i Zuzana s Michalem. Mohl by mi někdo vysvětlit, jak se Erik od Andrey dostal do svého domu? Nevím o tom, že by disponoval nadpozemskými schopnostmi, aby byl schopen se během vteřiny přemístit do jiného domu.)

Prvních 20 stran se podotýkáte s nepřehlednými postavami, ale paradoxně po příchodu Filipa se pomalu vše ujasní. Dle mého naprosto nepodstatná zápletka s neplacenou brigádou v lese, ale musím pochválit světlý okamžik jednostránkového děje se vzteklým psem, který  naštěstí netrpěl vzteklinou nýbrž hlady. Už jsem se začal v postavách orientovat, když se náhle objevila láska mezi Michalem a Zuzany – nejsou to sourozenci? Spisovatelka se vyžívá i v incestu?

Zuzana trpí nočními můrami, kterými bohužel začne trpět i samotný čtenář. Kniha mě na začátku ani trochu neoslovila, přesto jsem četl dál. Každých deset stránek se objevila stránka nebo dvě, které popisovaly noční můry Zuzany a její dohady. Tato situace do příběhu vstoupila snad desetkrát a zcela zbytečně tak příběh roztáhla o nějakých dvacet stránek. Nikdy jsem se nic nového nedozvěděl až do doby, kdy Zuzana objevila fotografii svého mrtvého druhého já. To byl první impulz, který měnil směr příběhu, ale bavit mě to stále nezačalo, protože dívka na fotografii do děje vstoupila až téměř na samotném konci knihy.

Je zbytečné zdlouhavé popisování všech nepodstatných situací a myšlenek. Děj (který v knize snad ani nezpozorujete) tak strádal na akčnosti. Působí to, jako když proti vám vystartuje vrah s nožem v ruce, uprostřed výskoku se zastaví ve vzduchu a pak čtete tři stránky o myšlenkách všech osmi postav okolo, co se asi tak bude dít a zda jsou schopni proti tomu něco udělat, a až o další stránku později vás vrah konečně zabije. Bohužel už to ale nemá takový efekt, když z vás všechen adrenalin a napětí, jež na vás z knihy vyzařovalo, vyprchalo během několika nepodstatných odstavců. Vůbec jsem nepochopil, proč se v knize na stránku a půl popisuje, jakým stylem Klára pere prádlo a že ho teď pere či skládá jinak než před tím. Vždyť je logické, že poté, co ji pes pokousal a ona skončila v nemocnici, to na ní zanechá stopy.

Čtení tohoto příběhu mě skutečně nijak nenaplňovalo a téměř vůbec nebavilo. Nutil jsem se do čtení jen proto, že jsem se zařekl, že na všechny knihy Radky Zadinové napíšu recenzi a k tomu je nutné si knihu přečíst. Kniha mě začala bavit až na úplném konci, kdy došlo k rozuzlení Zuzaniných nočních můr a jejích obav. Bohužel to napětí a touha, která mě u stránek najednou držela jako magnet, se přerušila po pěti stranách, kdy příběh skončil. Naneštěstí mi zůstalo mnoho otázek a zvídavost neukojena. Ještě štěstí, že Radka o tři roky později napsala pokračování, na které se vrhnu teď (jsem nucen přeskočit dvě díla, jež napsala v mezidobí).

Závěrečné hodnocení

Co kloudného vepsat do poslední části mé recenze? Myslím, že jsem výše uvedl vše, co bylo potřebné, až na jednu maličkost, která mě rozesmála. Bohužel už teď nemohu říct, které slovo a na které straně to bylo (v té době jsem seděl v autobuse a neměl nic na psaní), ale je komické, jak se velmi snadno přehlédne nepatrná chyba, která změní pohled na celou větu. Infinitiv ztratil své písmeno „t“ a nahradilo ho písmeno „k“ – v tom okamžiku se ze slovesa stalo podstatné jméno a já jsem mohl smíchem prasknout. Škoda, že už nevím, co to bylo za větu, abych se s vámi o tento zážitek podělil.

Každopádně tato maličkost nemá žádný vliv na hodnocení knihy jako takové. Knihu Motýlí čas jsem hodnotil velmi pozitivně, zatímco Radčině první knize Anna a tři králové jsem věnoval slabých 30%. S politováním musím přiznat, že nade všechna pozitivní očekávání mě kniha Variace na lásku velmi zklamala a želbohu nemohu ani říct, že byla lepší než Radky prvotina. Z pocitu pomíjivosti literární tvorby, o níž jsem mluvil na začátku recenze, jsem také nucen nechat si rezervu pro její další díla (i když upřímně doufám, že tuto rezervu nebudu nucen již nikdy využít).

Radka mi tuto knihu věnovala se slovy „Na památku i jako inspiraci.“ – Rád si budu připomínat krásné chvíle, které jsem s Radkou zažil, a je mi upřímně líto, že (ač se snažím, avšak ona není ochotna hnout brvou) tyto chvíle jsou nenávratně pryč. Ale použít tuto knihu jako inspiraci? Nic proti Tobě, Radko, ale rád bych, aby má hvězda na literárním nebi stoupala stále výš. Hodnocení tedy dávám jen 20%.

Série:

Variace na lásku (1.)

Žánr:
Pro děti a mládež, Dívčí romány
Rok vydání: 2007
Počet stran: 180
Nakladatelství: Petra
Vazba knihy: vázaná
ISBN: 978-80-7301-225-0

2 Komentářů

  1. Zpětné uporoznění:Země nikoho – Tom Lery

  2. Zpětné uporoznění:Unlocked – Tom Lery

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *