O2


Na úterý 14.8.2012 jsem byl vybrán k natáčení reklamy na O2. Jel jsem do Prahy jako vždy už posledním autobusem den předem. Měl jsem všechno tak trochu narychlo, v úterý ráno jsem byl ještě v Perštejně i s přítelem. Když dorazila mamka s bratrem domů, najedli jsme se a ve čtyři hodiny odjeli do Plzně. Nejdříve jsme ale zajeli ke Karlovo mamce, která se z Karlovo coming outu skutečně probrala a nechala se slyšet stupidními názory o tom, že by se měl jít léčit, že je jeden velký mužský testosteron a nevím, co všechno k tomu. Pro její neštěstí toto Karel slyšet nechtěl a u auta byl mnohem rychleji, než jsem čekal.Na koleji jsem si vzal svůj batoh, naházel do něj potřebné věci a odjel do Prahy.

Druhý den ráno jsem vstával kolem půl šesté, když jsem měl být v 7:15 na Slovanském ostrově. Nevěděl jsem, jak dlouho mi tam cesta potrvá, vyrazil jsem podle mého akorát na čas a na Ostrov dorazil o půl hodiny dříve. Zjistil jsem, že nás na natáčení je jen deset. Znamenalo to skvělé natáčení, hromada jídla, a jakmile dorazila má skvělá kámoška Adéla, tak dokonce i moc zábavy.

Překvapení ale nastalo hned u snídaně. Neměli jsme svůj stan, nedostali jsme nic k pití a k jídlu nám jedna slečna donesla nadívanou housku. To bylo všechno. Pak jsme čekali, až k nám přijde kostymérka. S velkým překvapením to byla opět Rina a její přítel Oskar, o kterém si každý myslel, že je gay. Nikoho z nás nepřevlékali, byli spokojení s tím, co jsme měli na sobě. Ještě pár minut jsme čekali na Ostrově a po hodině jsme vyrazili na Jungmannovo náměstí, kde se celá reklama natáčela.

tom lery O2 C&AByla celkem zima, takže nám mikiny vůbec nepřekážely, ba naopak, zarazilo nás ale to, že filmaři ještě neměli všechny kulisy připravené. Jak jsme tam několik hodin seděli a čekali, sledovali jsme postupný růst zelené budovy, kterou na úplném konci ozdobili reklamou C&A. Trochu jsme to nechápali, jelikož jsme měli natáčet reklamu na O2.

Zatímco ráno a dopoledne jsme slunce stíhali, odpoledne jsme před ním utíkali. Nakonec jsem byl rád, že jsem utekl, jelikož jsem viděl přímo do obrazovky, jak se natáčela reklama. Bylo víc než jasné, že se jedná o reklamu na C&A – extrémně vychrtlá modelka si kupovala oblečení, které jí pěkná prodavačka dávala do tašky s nápadně nastrčenou reklamu C&A do objektivu. Poté ze zelené boudy modelka odcházela a jakmile se kamera dostala ven, začala snímat i několik chodců okolo. To jsme po dlouhém čekání byli my, ale strávili jsme v této roli jen půl hodiny. Trochu mě překvapilo, že jsme měli vyrazit na akci, přitom na akci začínala i herečka, která měla kameru u sebe v boudě. Jakmile kamera vyjela ven, všechen komparze měl již po svých rolích. Tudíž je víc než jasné, že v reklamě vůbec nebudeme. Nakonec to zvládli celé bez nás a my všechen čas využívali k tomu, abychom chodili do štábního stanu pro jídlo – a že tam byly chuťovky.

Jelikož jsme se opravdu nudili, kecali jsme a kecali o všem možném. Nakonec se v rozhovoru s Dankou dostalo i na mou knihu, kterou jsem jí ukázal a ona se do ní tak zamilovala, že si ji ode mě ihned koupila. Dokonce jsem si pak i později všiml, že ji otevřela a začetla se do ní.

Po několika dalších minutách jsme si všimli, že si štáb s herečkami podávají ruce a objímají se. Bylo nám jasné, že tento obraz byl hotov. Byly dvě hodiny odpoledne a my byli poslaní na oběd. Nevěděl jsem, co bych měl vybrat, protože výběr byl opravdu bohatý. Nakonec jsem si vybral kuřecí maso obalené ve slanině a jako oblohu s přílohou mix zeleniny a kuskus. Jelikož ale byl stan plný štábních lidí, odebrali jsme se na Ostrově k Vltavě a udělali jsme si hodinový komparzní piknik.

tom lery O2 C&AVe tři hodiny jsme vyrazili zpět na plac, kde jsme měli pokračovat v natáčení reklamy. To jsem si všiml, že vedle vstupu do metra vyrostla další zelená bouda s reklamou na McDonald’s. Trochu jsem to nechápal, ale jakmile odkryli celou reklamu, všiml jsem si, že se v krámku nabízí O2 menu hranolky + hamburger + cola za 79,- Kč. Během natáčení jsme ale opět seděli tam jako předtím. Když jsem si všiml, že natáčí na zeleném plátně dotykový mobil se zelenou tapetou, došlo mi, že společnost O2 prostě závidí T-Mobileu úterní akce na vše možné, proto si vytvořili nové akce: slevu 30% na oblečení v C&A a O2 menu za 79,-. V reklamě to pak bude vypadat tak, že dostane chuť na něco dobrého, objedná si tedy O2 menu a před ním se objeví budova McDonaldu o velikosti telefonní budky…

V této scéně jsme měli hrát opět chodce, ale nakonec jich tam byla taková spousta všude okolo, že organizátoři měli hodně velký problém uzavírat ulice a odklánět lidi. Nakonec od této scény upustili a natočili si to bez komparzu. Tukan, který se o nás staral, jakože se nestaral, nám řekl, abychom u kašny zůstali, jelikož nás budou potřebovat. Nakonec nepotřebovali, jak jsem odtušil a prostě jsem odešel pryč. Po několika dalších dlouhých minutách sezení, kecání a jedení, jsem zašel k režii a prohlédl jsem si obrazový scénář reklamy. Hned jsem viděl, jak je tam ještě pět nenatočených obrazů. Nato, že bylo půl hodiny do konce, mi došlo, že tu nejspíš opravdu budeme minimálně dvě hodiny přesčas. Zeptal jsem se ale jedné slečny, která k nim patřila, kolik obrazů se ještě bude natáčet. Řekla mi, že jen jeden – detail na obličej. Z toho jsem vyčetl, že nás již nebudou potřebovat. Ihned jsem to oznámil ostatním a tři z nás se sebrali, abychom se zeptali Tukana, zda teda už končíme nebo ne. Když jsem ho našel, nejdříve jsem jim pomohl odtáhnout boudu McDonaldu a hned nato jsem se ho zeptal, zda náhodou nekončíme.

tom lery O2„Ne! Ještě vás budeme potřebovat!“ štěkl na mě.

Zvláštní bylo, když jsme si po půl hodině všimli, jak se všichni radují, podávají si ruce a usmívají se, ale nám nikdo nic neřekl. Až když po další půlhodině k nám přišel Martin, který výjimečně nebyl u komparzu ale u štábu, řekl nám, že už dávno skončili. Aspoň jsme zjistili, jak je Tukan nespolehlivý.

Veškerou akci jsem ale zažil ihned po natáčení, když jsme s ostatními komparzisty vlezli do metra. Na eskalátorech jsem psal SMS jízdenku, kterou jsem odesílal dole v metru, než jsme se rozloučili. Mobil se mi ihned vypl, jelikož mi došla baterka a do toho k nám přišel revizor, že máme ukázat jízdenku. Všechny holky mu ji ukázaly a na mě se čekalo, až mobil zapnu a naběhne mi. To mě ale už dopředu upozorňoval, že jízdenku mi neuzná, pokud tam nebude čas 19:06. Mobil mi sotva držel, ale SMS jízdenku jsem vyhledal. Do toho však přišel druhý revizor, kterému jsem nadiktoval číslo svého mobilu a on se podíval na mou jízdenku. Zatímco já ji na mobilu měl, on ji tam neměl. Když se podíval podruhé, už ji tam měl o dvě minuty zpožděnou, a jelikož mně ten první upozorňoval, že na novější jízdenku než do 19:06 nebude brát ohled, nainkasoval mi 800,- Kč pokutu. Trochu mě to naštvalo. Chtěl jsem to zaplatit na místě, ale revizoři odmítli jet k bankomatu a aktivně mi vypisovali pokutový blok. Pak za mnou přišel ten druhý a říkám mu, zda bych to nemohl zaplatit rovnou, že nejsem z Prahy a nevím, kde bych to tu mohl hledat, abych to mohl zaplatit. Zavolal tedy toho prvního, že bych to chtěl zaplatit na místě. V dokladech jsem ale našel jen pět stovek, zeptal jsem se tedy kolegyně z natáčení, zda u sebe nemá tři stovky, že bych jí to hned u bankomatu nahoře vrátil. Peníze mi půjčila, já pokutu zaplatil a smířil jsem se s tím, že má cesta do Prahy nebyla za výdělkem, ale za zábavou.

S kolegyní jsme jeli na Flóru, kde přestupovala. Hned nahoře jsem přistoupil k bankomatu mé banky, ale naneštěstí jsem zjistil, že nefunguje. Další nejbližší byl na stanici metra Jiřího z Poděbrad, to se jí ale nelíbilo, že prý mohu vybrat peníze z tohoto bankomatu a ukázala na Raifku. Moc se mi nechtělo, jelikož poplatek za výběr jsem tipoval na 50,- Kč.

„Ale prosím tě, kde si to vzal?“ reagovala na to. „To bude tak 10 Korun maximálně.“

Na druhou stranu jsem si řekl, že mě zachránila a nemusel jsem tak obstarávat hromadu dalších věcí. Přistoupil jsem tedy k bankomatu a pokusil se vybrat si čtyři stovky. Bohužel mi to ale napsalo, že částka musí být dělitelná tisícem. Už jen z té částky jsem byl nešťastný, jelikož jsem byl v jednom z nejnebezpečnějších měst a také proto, že nesnáším hotovost. Když jsem se ohlédl a zavolal na kolegyni, že mi to pod tisíc nepustí, jen pokrčila rameny. A jelikož se za mnou od dvou kluků ozvalo: „Tolik peněz nemáš, co, chudáku?“, otočil jsem se zpět k bankomatu a vybral jsem tisícovku. Další problém ale nastal, když jsem neměl kde ve Flóře peníze rozměnit. Nakonec jsem našel banku, kde mi ji bezplatně rozměnili a já byl konečně šťastný. Pak mi došlo, že jsem v bankomatu nechal potvrzení o výběru z bankomatu. Na druhou stranu ten pitomec aspoň zjistil, kolik tisíc mi na účtě zbylo, i když pochybuji, že bych tam měl víc než on – jsem přeci jen student. Doma jsem pak zjistil, že výběr nestál padesát, ale čtyřicet Korun. Hned jsem jí vrátil peníze a pokračoval přes celou Prahu na zahradu a pak ihned zpět za Kájou na Florenc, jelikož za mnou přijel na noční zpívání do Madony, kde jsem vyhrál s Milošem první místo a koktejl zdarma.

2 Komentářů

  1. Zpětné uporoznění:Colette – Tom Lery

  2. Článek má jedinou chybu, chybí foto Tukana 😀 zajímalo by mě jak vypadá, proč se mu tak říká a zda-li je duševně zdravý 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *