V neděli 12.07.2026 jsme vyjeli již na 91. poznávací výlet, který začal hned kousek od Plzně v Cerhovicích. Do tohoto městyse nás pozvala Tomova bývalá žákyně Anička ještě v době, kdy ji učil. Na návsi však nečekala sama. Stály s ní ještě její kamarádka Marti s její sestřičkou.
Na naši návštěvu byly docela připravené. Donesly s sebou knihu o obci s historickými fotografiemi. Docela jsme zírali, jaké skvosty byly srovnány se zemí. Jaká škoda. Některé z nich jsme našli přestavěné komunisty a několik světlých výjimek se našlo ještě v původní podobě.
Pod obec Cerhovice spadá ještě osada Třenice. I do této části nás holky zavedly, avšak museli jsme to vzít přes rozhlednu na Třenickém vrchu. Zvláštní je, že se rozhledna jmenuje Třenická hora, jde se k ní pouze přes Třenice, a přitom katastrálně stojí v Cerhovicích.
U rozhledny jsme se stali součástí přírody. Několikrát kolem nás proběhly srnky a zajíci. Dokonce jedna srnka po louce honila zajíce a my jsme je z vrchu rozhledny sledovali, dokud nezmizeli v houští. Bylo to krásné. Zároveň jsme zde natočili video o rozhledně a též jsme na tomto místě schovali magnetku, když jsme k ní šli takový kus pěšky. Jen nás mrzí, že magnetka zmizela ještě dříve, než jsme uveřejnili video, a lovec se nám nepřihlásil. Zjistili jsme to až díky jiné turistce, která si tam na základě našeho reelu udělala výlet a bohužel ji tam už nenašla.
Anička s Marti nás cestou zpět vzaly přes třenickou část obce, kde nám ukázaly vůbec první vznikající dům pomocí 3D tiskárny. Chvíli jsme tuto zajímavou stavbu obdivovali. Velmi zvláštní a možná budoucnost bydlení. Ale když jsme poté zjistili, kolik takový vytisknutý dům stojí, ztratili jsme zájem. Asi budeme i nadále stavět postaru.
Na návsi jsme se s holkami při stmívání rozloučili a upalovali jsme do Prahy. Zde jsme nocovali u kamarádky Zuzky v Kobylisích. Chudák na nás čekala s večeří, a my jsme opět měli hodinové zpoždění. Ale kdo mohl vědět, že společnost dívek bude tak příjemná a že si pro nás přichystaly tak skvělou procházku.
Naším cílem tohoto výletu bylo předání dvěma našim výherkyním jejich výhry, na kterou čekaly již pár měsíců. Druhým cílem bylo dokončit focení obcí Hulice a Humpolec. Z Prahy jsme se proto dne 13.07.2026 vydali na D1.
Cestou do Hulice jsme to vzali přes vesnici Soutice, pod kterou spadají osady Černýš, Kopečky a Kalná. V Souticích nás velice zajímal zámek, který je bohužel nepřístupný. Přesto se nám podařilo nafotit kapli uprostřed nádvoří. Najednou jako bychom se ocitli v Římě. Až jsme si říkali, co tady taková stavba vůbec dělá.
Pak už naše cesta pokračovala do obce Hulice, v níž jsme při 85. výletu nafotili Vodní dům. Více jsme tehdy zdokumentovat nemohli, protože jsme jeli hromadně autobusem s ostatními kolegy učiteli. Nyní, když jsme měli cestu kolem, znovu jsme se zde objevili, abychom nafotili celou obec včetně její osady Rýzmburk.
Vodní dům není ale jediná originální výstava, kterou v této obci můžete najít. Přímo v centru obce se totiž nachází i Včelí svět. V den naší návštěvy byl Včelí svět pro veřejnost uzavřen, avšak uvnitř se nacházela paní, která sice počítala inventuru, avšak zaujalo ji, s jakým zapálením si fotíme exteriér výstavy, a pozvala nás dovnitř. Po zjištění, kdo jsme a co děláme, nám nabídla prohlídku interiérů zdarma výměnou za příspěvek a video na sociální sítě. Vůbec jsme se nebránili, ba naopak. Docela jsme zírali, co vše lze uvnitř zažít a vidět, proto jsme se domluvili na spuštění soutěže o vstupenky i pro vás. Zároveň jsme se spojili též s Vodním domem a soutěž bude ještě zajímavější, protože pro vás zveřejníme společnou soutěž do obou expozic.
Dále jsme pokračovali do Humpolce, kde jsme též byli při 85. výletu, ovšem pouze v pivovaru Bernard. To byl důvod, proč jsme se museli vrátit a nafotit zbytek. Mysleli jsme si, že bychom mohli město nafotit z rozhledny pivovaru, a jelikož na instagramu na naše příspěvky za celý měsíc nikdo nereagoval, napsali jsme do pivovaru mail. Ovšem takovou komunikaci jsme opravdu nečekali. Místo, aby byli rádi, že jsme jim na našem instagramu udělali reklamu na pivovar a na jejich pivo a za odměnu nás například pustili zdarma na jejich rozhlednu po otevírací době (ano, tak pozdě jsme tam byli), jsme si přečetli, že je de facto nezajímáme ani my, ani naše příspěvky.
Dne 08.06.2026 jsme zveřejnili velmi pozitivní příspěvek z návštěvy pivovaru BERNARD – muzeum, návštěvnické centrum, restauraci, ochutnávku piva i naše fotografie. Tentýž večer následovalo ještě video o kávovém pivu. U obou výstupů jsme označili Bernard a nastavili spolupráci. U příspěvku jsme jako spolupracovníka přidali také profil návštěvnického centra.
A pak… nic. 😶 Žádné přijetí spolupráce. Žádný komentář. Žádné srdíčko. Žádné „děkujeme“.
Po více než měsíci jsme se proto 12.07.2026 ozvali sami. Ne proto, že bychom požadovali sdílení našeho obsahu nebo nějakou placenou protislužbu. Zajímalo nás jednoduše, zda se jim naše prezentace vůbec líbila.
Dozvěděli jsme se mimo jiné, že požadavků na spolupráce dostávají mnoho, že spolupráce bývají předem domluvené a že návštěvnické centrum podobné kooperace „obvykle přijímá obratem“. Jenže právě návštěvnické centrum bylo jako spolupracovník přidané už od 8. června a spolupráci nepřijalo, natož obratem. Po našem upozornění přišla omluva, že naši aktivitu mohli ocenit alespoň lajkem nebo poděkováním. Ani potom ale žádný lajk ani komentář nepřišel.
V dalším e-mailu ze 14.07.2026 nám bylo sděleno, že naše příspěvky „zkusí dohledat a po zvážení zareagují“ a že spolupráci přijímat nebudou, protože pokud s někým kooperují, bývá to obvykle předem vyjednané.
Dnes je 04.09.2026. Den, kdy vzniká tento článek. A výsledek onoho „zvážení“? Stále žádný lajk. Stále žádný komentář. Stále žádná reakce na video. A spolupráci nepřijal ani profil návštěvnického centra, kde se podle jejich vlastních slov podobné spolupráce přijímají obvykle obratem.
A víte, co je na tom možná nejvtipnější? Že celá tato konverzace probíhala v době, kdy jsme se procházeli ulicemi města. My jsme po nich vlastně vůbec nic velkého nechtěli. Chtěli jsme jim udělat radost pěknou prezentací podniku, který se nám opravdu líbil. A když jsme se později vraceli do Humpolce kvůli focení města pro náš projekt, říkali jsme si, že třeba vznikne nějaká milá spolupráce a například nás pustí na rozhlednu Bernard, abychom mohli pořídit hezčí fotografie Humpolce pro prezentaci v anketě Obec roku 2026. Nic takového jsme ale ani nestihli řešit. Narazili jsme už u obyčejného srdíčka.
Takže ano – návštěva pivovaru, muzeum, ochutnávka i restaurace se nám tehdy opravdu líbily a za tím si stojíme. Ale stejně jako sdílíme hezké zážitky z cest, občas ukážeme i zkušenost s komunikací, která nás lidsky prostě zamrzela. Protože někdy člověk zjistí, že nejdražší odměnou za reklamu zdarma není vstupenka, pivo ani oběd. Někdy je to obyčejné „děkujeme“. A někdy se nedostaví ani to srdíčko. Takže tentokrát opravdu trochu za dobrotu na žebrotu. Ta reklama nás stála přesně 500 Kč v jejich restauraci.
Společně s městem Humpolec jsme samozřejmě museli nafotit také všechny vesničky, které pod toto město spadají, a jsou jimi Brunka, Hněvkovice, Kletečná, Krasoňov, Lhotka, Petrovice, Plačkov, Rozkoš, Světlice, Světlický Dvůr a Vilémov. Nejzajímavější nám přišla Rozkoš, protože se zde nachází zřícenina hradu. K naší smůle jsme zde byli v pondělí, takže byl hrad uzavřen. Ale je krásný i zvenčí a též jsme zde umístili magnetku a natočili video o hradu.
Humpolec jsme konečně dofotili v sedm večer. A my jsme si naivně mysleli, že v tuto hodinu už budeme ve Svratce, kde jsme spali. Jenže nás čekala ještě jedna návštěva v Habrech. Právě zde na nás čekala Hanka, naše výherkyně, které jsme vezli její zaslouženou výhru. To byl důvod, proč jsme s Hankou znovu nestrávili více než půl hodiny, ale opravdu jsme za Romanem a jeho mamkou nechtěli přijet až za tmy. Navíc Roman vstával brzy ráno do práce.
S Hankou jsme si na náměstí dali kávu, chvíli pokecali, předali jí výhru, udělali si selfie na památku a odjeli jsme do Svratky za Romanem. Naštěstí ještě nespal. Trpělivě na nás čekala i jeho maminka, protože nám připravila něco malého k snědku. Věřili byste tomu, že jsme za celý den vůbec nic nejedli? Tohle byla opravdová spása na cestách.
Když jsme se následující den 14.07.2026 probudili, Roman už doma nebyl. Vlastička však na nás již čekala se snídaní. Kvůli nám zašla do obchodu pro čerstvé pečivo. Zrovna když jsme dosnídali, volal Roman s dotazem, zda už jsme vylezli z postele. Ano, vylezli. A dokonce jsme už byli na cestě do auta za dalším dobrodružstvím.
První stanice byla hned vedle. Vesnice Chlumětín, pod kterou dle oficiálních zdrojů nic nespadá. My jsme ale cestou objevili osadu s názvem Krejcar. Ovšem tlačil nás čas. V Pardubicích totiž na nás čekala Ivet, která na nás měla čas pouze dopoledne. Focení jsme tudíž museli dát stranou a jeli jsme rovnou k zámku. S Ivet, která se zapojila do ankety a díky tomu vyhrála věcné ceny, jsme se potkali kolem 11. hodiny a chvíli před polednem jsme se rozloučili. My jsme si pak prohlédli zámek a dokonce jsme zde ve věži zámku umístili naši magnetku.
Poté jsme si prošli město a zašli si koupit něco k jídlu, abychom netrpěli hladem jako předchozí den. Věděli jsme totiž, že v Pardubicích strávíme celý den, ne-li snad i ten následující. Pardubice totiž mají 27 částí a my jsme se báli, že se jedná o vesničky kolem města. Naštěstí jsme zjistili, že většina z nich jsou městské části. Z toho obrovského čísla se jedná naštěstí jen o 12 osad, a to konkrétně Dražkovice, Nemošice, Drozdice, Mnětice, Hostovice, Žižín, Černá za Bory, Staročernsko, Semtín, Staré Čivice, Opočínek a Lány na Důlku.
Docela nás to překvapilo, ale celé Pardubice jsme zvládli nafotit ještě v tento den a v deset večer už jsme se nechali ubytovat kousek vedle v obci Lázně Bohdaneč. Na tuto noc jsme bohužel u žádných z našich známých, přátel ani sledujících nocleh nenašli. Kdokoli nám může pomoct tím, že nás u sebe nechá přenocovat. Stačí vyplnit formulář pro objednání návštěvy obce. Míša proto přes den hledal, zda někde nenajdeme nějaké levné ubytování a nakonec se poštěstilo a zrovna nedaleko od města.
Když jsme se dne 15.07.2026 probudili, dali jsme si sprchu a šli se projít po obci. Zírali jsme, jak krásné tohle místo je. Dokonce o kousek dál jsme objevili ptačí pozorovatelnu, kde jsme též nechali schovanou magnetku. Focením jsme zde strávili tři hodiny.
Cestou na Prahu jsme pak vyfotili obce Křičeň a Dolany u Pardubic. Dále jsme pokračovali bez přestání až do obce Káraný. Do této obce nás pozval Tomáš. Původně jsme domlouvali setkání kvůli domluvení spolupráce s jeho originálními omalovánkami. Na setkání však přišel bez nich a prakticky jsme se k nim nedostali. Jen jsme o nich prohodili několik slov.
S Tomem jsme se setkali ve sportovním areálu, kde jsme si nechali nabít mobil, zatímco jsme si vychutnávali ledovou kávu. Když jsme se rozloučili, vrhli jsme se na focení. Naštěstí je tato obec samostatná bez žádné přidružené obce. Proto jsme si mohli dovolit nafotit ještě jednu vedlejší vesnici Nový Vestec.
Poslední návštěvu jsme uskutečnili v osm hodin večer v Praze Na Děkance, což jsou Nusle. Zde jsme se potkali s Radimem, se kterým jsme se prošli po parku a kolem ČT, abychom tuto část patřičně zdokumentovali. Po celém dni jsme byli docela vyšťavení a na další návštěvu jsme (upřímně) neměli žádnou chuť. Ale když už Radim měl čas se potkat, museli jsme toho využít. Nakonec jsme moc rádi, že jsme se potkali, protože nás tenhle člověk tak neskutečně nabil velmi pozitivní energií. Strávili jsme spolu procházkou celé dvě hodiny. Autem jsme z parkovacího domu vyjeli jen tak tak v poslední minutě bezplatného stání. A ta energie nám zůstala až domů, kam jsme dorazili kolem půlnoci. Za to Radimovi moc děkujeme.
Nafotili jsme tedy celkem 11 obcí a 30 přidružených vesniček (či částí obcí).
Během tohoto výletu jsme najeli celkem 817 kilometrů. Celkově od počátku našeho projektu 29.05.2022 jsme najeli již 50.039 km.
Pokud by nám některý z čtenářů chtěl ve své obci nabídnout gauč v obýváku, chatu v horách nebo u přehrady, anebo by chtěl spolupracovat např. výměnou za reklamu na našem účtu za ubytování v penzionu anebo večeři zdarma (či se slevou), budeme rádi, když nám vyplníte náš objednávkový formulář pro návštěvu obce. Formulář může vyplnit i ten, kdo by nás jen chtěl vidět, pokecat s námi a provést nás. Vzhledem k tomu, že nyní jezdíme v Peugeotu Rifter, kde máme vlastní ložnici, jako podpora na cestách nám postačí i jen sprcha a kousek zahrady. Také budeme nadšení, když nám zanecháte svůj follow na instagramové stránce CZECHVISITORS. A pokud byste nás chtěli podpořit více, podívejte se na to, kolik vlastně náš projekt stojí.
Těšíme se na vás.