Ohnivý kuře

Poslední komparz jsem natáčel téměř před dvěma lety u reklamy na Microsoft a epizodku jsem si švihl dokonce až před téměř třemi lety u filmu 10 pravidel, jak sbalit holku. Proto není divu, že mě velmi potěšilo, když jsem se konečně po dlouhé době dostal před kameru a do filmového prostředí.

Že jsem se dostal před kameru, byla naprostá náhoda. Našel jsem nabídku castingu na moderátora jedné zábavní show. Casting se datoval na středu 2. března, kdy jsem měl volno. Rozhodl jsem se zaslat jim e-mail s chtěnými informacemi a fotografiemi. A samozřejmě jsem si neodpustil přiložit také Film o videoklipu: Tom Lery – Štěstí – aby se zasmáli, jak se patří, a viděli mou spontánní reakci na okolní akce a jiné vlivy, a také jsem přiložil i zábavné soutěžní video z castingu na reality show Trosečníci na D1. Nejspíš to zafungovalo. Druhý den mi dorazila SMS, že jsem prošel do užšího výběru kandidátů a mám se dostavit na casting kolem páté hodiny večerní.

Do toho se na internetu ukázala nabídka s akutním dohledáváním lidí pro velmi krátké natáčení. Odeslal jsem SMS, ale nikdo se následující hodinu nehlásil. Náhle mi volalo cizí číslo a do telefonu mi bylo oznámeno, že bych se jim spíš více hodil jako kamarád Pavla. Nevěděl jsem, co to znamená. Myslel jsem, že mají role komparzistů rozdělené do skupin či podle jmen, aby se v nich lépe orientovali. Natáčení mělo být od 9 hodin ráno do dvou. Byl jsem nadšený, neboť jsem za cestu tam a zpět a po Praze nemusel vyhodit žádnou korunu navíc. Sice jsem nic nevydělal, ale na druhou stranu jsem získal další zážitky a seznámil jsem se s několika herci.

Pár minut po deváté jsem se potuloval někde kolem holešovických ateliéru televize Primy. Nevěděl jsem, která budova z toho obrovského komplexu je ta, v níž se natáčí seriál Ohnivý kuře. Za chvíli se ke mně připojila jedna dívka a poté další paní a začali jsme hledat spolu. Ještěže mám proříznutou hubu, našli jsme to během několika minut.

Teprve tam jsem zjistil, že jsou komparzisté rozdělení do skupin: lyžaři, hosté, pivovar. Jen já měl extra skupinu sám pro sebe kamarád Pavla. Šel jsem na plac hned jako první. Po schválení košile a kalhot mě usadili v uměle vytvořené restaurace ke stolu vedle jednoho chlápka se jménem Pavel (ve skutečnosti se jmenoval Marek). Dostali jsme na stůl rekvizity (točené nealkoholické pivo a osm hranolek se čtyřmi chcíplými kuřecími křidélky). Tyto rekvizity byly skutečně jedné a na akci jsme měli za úkol se pořádně najíst. Přijal jsem to s otevřenou náručí. Měl jsem jak žízeň tak hlad.

Zatím jsem sledoval, jak se nějaké dvě slečny baví s Janem Dolanským a Jakubem Prachařem. Po chvíli mi došlo, že zkoušení scénář. O to větší překvapení nastalo, když si obě slečny najednou sedly k našemu stolu. Hned se nám oběma představily. Jedna řekla dokonce celé jméno, ale nezapamatoval jsem si ji. Později se začaly řešit záběry kamerou zrovna na náš stůl a už bylo jasno. Všichni tři v tomto seriálu mají nějakou roli a mě vpasovali mezi ně. Jaká překvapení. Nikdo mi ale nic neřekl. Ani zda mám mluvit nebo ne.

Scény se začaly zkoušet a až po první scéně mi bylo řečeno, abych nedělal mrtvého brouka. Že mám holkám na větu: „Tak my to jdeme domluvit!“ normálně reagovat. Stejně tak, když se vrátí a oznámí nám, že je vše domluveno.

Holky domlouvaly návštěvu několika jedlíků, kteří patří právě Pavlovi, na večer. Jakub s Honzou souhlasili a holky se vrátili s dobrou zprávou ke stolu.

Druhý obraz byl velmi krátký – natáčel se přímý pohled na mě s Markem, jak jíme studené hranolky a oschlé kuře a u toho si občas něco řekneme. By mě zajímalo, co z toho v seriálu nakonec bude. Určitě jen pár vteřin, jak jednou polkneme.

V následujícím obrazu se kamery přesměrovaly, protože Honza měl přijít k našemu stolu a domluvit s Pavlem akci na večer. Moc se mi líbilo, jak sice dívka přede mnou mluvila výhradně k Pavlovi a Honzovi, přesto mě do rozhovoru zapojila také. Stejně tak Honza – nenechal mě nepovšimnutého.

Když bylo natočeno, herci se spakovali a já zůstal jediný u stolu, aby se natočil hlahol v restauraci. Ke stolu si přisedla koordinátorka Zdeňka, která mi řekla, že se dívala v zákulisí na záběry a že jsem naprosto všude hodně vidět. Už teď se nemohu dočkat, až ten díl uvidím.

Nastala chvíle pauzy pro mě a do akce se vrhli ostatní. Zůstal jsem téměř sám v místnosti pro komparz a pokračoval ve čtení knihy Anna a tři králové, pro kterou budu psát recenzi.

Několik stran zmizelo v zapomnění, jak byly nepoživatelné, a už jsem se znovu objevil v restauraci a opět s Pavlem u stolu. Co to pro mě znamenalo? Že i tomto obrazu, kdy s Pavlem pouze přihlížíme k chystající se bitce štamgasty s kuchařem Kubou, jsem se ukázal v přední linii před všemi ostatními.

Natáčel se 33. díl. Ten, kdo se bude dívat, mě na sto procent nepřehlédne.